Hradec je už můj druhý domov, směje se japonská violistka hradecké filharmonie Eriko Špinglová-Araki
Violistka Filharmonie Hradec Králové Eriko Špinglová-Araki je sice po 20 letech života na východě Čech už jako doma, ale narodila se v Japonsku. Studovala hudební akademii v Tokiu, ale vždy se chtěla podívat do Evropy, což se jí podařilo. A tady v Hradci Králové se seznámila se svým manželem, který v hradecké filharmonii hraje na lesní roh.
Přeji dobré ráno. Jak se to říká japonsky?
Ohayo Gozaimasu.
Eriko, odkud pocházíte?
Narodila jsem se v městě Kóbe. To je na ostrově Honšú pod Kjótem.
Nejvíc mi chybí japonská kuchyně a to nejen sushi, prostě cokoliv. V Japonsku se skvěle vaří, jídlo je tam moc dobré.
Eriko Špinglová-Araki, violistka Filharmonie Hradec Králové
Slyšel jsem, že maminka z vás prý chtěla mít baletku.
To je pravda, hledala všude v okolí domova baletní školu, ale tu nenašla. Ale objevila houslového učitele. Takže od svých 6 let jsem začala hrát na housle. Líbilo se mi to.
Čtěte také
Proč jste u nich nezůstala a přešla na violu, která je o něco větší?
K viole mne přitáhnul můj pan profesor Ulrich Koch. Němec, významný violista. Ještě na přijímačkách jsem hrála na housle. Ale pak na muzikální škole mi právě on nabídl, jestli nechci zkusit violu. Neváhala jsem a myslím, že jsem udělala dobře.
A jak jste se ocitla tady u nás v České republice?
Popravdě, jsem to neplánovala. Ale právě pan profesor mne inspiroval, že vážná hudba pochází z Evropy. Takže jsem to chtěla zkusit. Měla jsem už sice školu a všechno v Japonsku, ale chtěla jsem se podívat do Evropy. A dostala jsem se do školy v Praze.
Vy jste studovala hudbu v Praze?
Ano, jenže to byla jen stáž.
Čtěte také
Líbilo se vám v České republice na studiích?
Ano, moc. Ale samozřejmě nebylo vše růžové.
Co jazyk? Čeština je těžký jazyk, ale to asi japonština také.
Japonština je také těžká, ale myslím si, že pro Čechy zase výslovnost není tak složitá. Ovšem naučit se japonskou abecedu je těžké.
Co vám dělalo největší problém v češtině?
Všechno. Bohužel stále nemluvím úplně dobře.
Mluvíte hezky, krásně vám rozumím. A co česká kuchyně, chutná vám? Co máte nejraději?
Česká kuchyně mi chutná. A nejraději mám asi halušky. Ale ty jsou asi spíš slovenské.
Čtěte také
Do Hradce Králové jste se potom dostala přes konkurz do zdejší filharmonie. To bylo ve kterém roce?
Do České republiky jsem přijela v roce 1999. Právě za tři dny to bude 23 let. A konkurz do Filharmonie Hradec Králové jsem potom absolvovala v roce 2001.
Už se tady cítíte jako doma? Máte tady rodinu, manžela.
Řekla bych, že ano. Hradec je můj druhý domov.
Ovšem váš manžel se narodil v Praze. Takže vy jste byla tady v Hradci dříve než on?
Je to tak, o pár let dřív. On následně udělal také konkurz do hradecké filharmonie a poznali jsme se. Byl to prostě osud.
Co na to říkali doma vaši rodiče?
Asi byli hodně překvapeni. Ale nakonec mi manžela schválili, jinak to nešlo.
Čtěte také
Jezdí rodiče do České republiky za vámi?
Už jsou trošku starší, tak nevím jestli ještě přijedou. Je to náročná cesta. Ale můj táta byl tady na svatbě a potom, když se narodila moje první dcera, tak přijela moje maminka. Takže jezdíme spíš my za nimi do Japonska. Ale poslední tři roky jsme nemohli, kvůli covidovým opatřením.
Co vám u nás z Japonska nejvíc chybí?
Asi typická japonská kuchyně, ale nejen sushi, prostě cokoliv. V Japonsku se skvěle vaří, jídlo je tam opravdu moc dobré.
Máte dvě dcery, tak podědily po rodičích hudební talent?
To nevím, ale zatím obě hrají. Starší dcera Violka hraje na housle. A mladší Amálie na klavír. Možná jednou doplní řady hradecké filharmonie, uvidíme. Mohly by hrát s rodiči v jednom orchestru, to by bylo pěkné.
Nedávno měla hradecká filharmonie nádherný koncert na břehu Labe. Bylo to úžasné.
Ano, musíme poděkovat, že přišlo tolik lidí. Byli jsme z toho nadšení, atmosféra koncertu byla parádní.
Hrálo se vám dobře venku, pod otevřeným nebem?
Kupodivu ano. Nejdřív jsem si myslela, že to snad ani nepůjde, ale bylo to vážně výborně nazvučeno. Díky technikům, byl to hodně podařený koncert.
Takže se už těšíte na novou koncertní sezónu, která brzy začne?
Ano, moc se těším.
Až půjdete na koncert Filharmonie Hradec Králové a uvidíte tam violistku s japonskými rysy ve tváři, tak to je náš dnešní host Eriko Špinglová-Araki. Moc děkuji za rozhovor.
Související
-
Václav Derner: Neváhejte, s Filharmonií Hradec Králové poznáte nový svět, kterého se nemusíte bát
Filharmonie Hradec Králové vstupuje do své nové koncertní sezóny a proto Český rozhlas Hradec Králové ve studiu přivítal ředitele tohoto hudebního tělesa Václava Dernera.
-
Domácí výroba sushi. Základem je vyhnout se veškerému kovovému nádobí a použít jen tu správnou rýži
Pojďme si udělat sushi. Tradiční japonské jídlo se u nás stává čím dál oblíbenější. Je to možná trochu i módní záležitost, ale připravit ho, to je řádná alchymie.
-
Obličejová jóga má kořeny u japonských gejš. Vhodným procvičováním svalů ve tváři oddálíme stárnutí
V oblasti obličeje a krku máme podle lektorky obličejové jógy Marcely Švadlenkové spoustu svalů. A fungují stejně jako ostatní svaly v těle. Dají se vytrénovat a posílit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
