Kluci z Boni Pueri jsou v Japonsku už jako doma. Během 10 zájezdů tam prožili dohromady jeden rok

Boni Pueri na turné v Japonsku
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Boni Pueri na turné v Japonsku

Dnes si budeme povídat o zpívání. V Hradci Králové máme vynikající chlapecký pěvecký sbor Boni Pueri, který v závěru loňského roku už podesáté letěl zpívat do Japonska. Jaké to bylo? To si řekneme s našimi hosty. Ředitelem sboru Pavlem Horákem, jeho zástupkyni Hanou Musílkovou a malým zpěvákem a sólistou Vojtou.

Je to letos už vaše 38. koncertní sezona, je to tak?
Je to 38. koncertní sezona a byl to již náš 25. zájezd do Asie. Ne, že bychom byli jako cestovka, ale opravdu jsme tam byli pozváni. Bylo to už 10. turné do Japonska a trvalo opět tři týdny.

Pavel Horák, Hana Musílková a Vojta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kdyby se to spočítalo na dny, kolik jste jich už strávili v Japonsku, tak z toho snad vyjde celý rok.
Je to tak, dokonce i přes rok. Takže už můžeme říci, že Japonsko trošku známe.

Japonsko je země české muzice zaslíbená. Posluchači jsou nesmírně vzdělaní a díky hudbě mají Čechy rádi.
Pavel Horák, ředitel Boni Pueri

Vy znáte Japonsko a oni znají vás, ne?
Znají nás dobře. Máme tam i fanklub, který za námi všude jezdí, máme plné sály. V Japonsku už jsme vlastně jako doma.

Jaký byl pro vás loňský rok? Co máte všechno za sebou?
Ten rok byl opravdu velmi krásný a úspěšný. Na jaře jsme byli na koncertním turné v USA. Zpívali jsme v katedrále svatého Patrika v New Yorku, což bylo úplně úžasné. Zážitek, na který se určitě nezapomíná. Měli jsme tam samostatné vystoupení. Potom jsme zpívali ve Washingtonu, zpívali jsme na ambasádách a dokonce jsme se dostali, a to asi jako jedni z mála, na Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států. Kluci nejenže měli soukromou privátní prohlídku, kterou pro ně naši pořadatelé připravili, ale navíc tam mohli ještě zazpívat.

Tam se asi jen tak někdo nedostane.
Určitě ne. A dokonce tam nebylo možné udělat jedinou fotografii.

Boni Pueri na turné v Japonsku

Jezdili jste tedy loni hodně po světě vyvrcholilo to Japonskem. Takže jaké to bylo, Vojto?
Nebylo to jednoduché, ale bavilo mě to.

Vás to pane řediteli také bavilo?
Mě to baví vždy. (smích) Prostě Japonsko je země zaslíbená. Tam jsou posluchači nesmírně vzdělaní, je tam krásný soulad přírody s technikou. Kluci si to tam opravdu užívají a spatří, co by jinde neviděli. Pořád je to jedinečná země. A hlavně naše muzika je tam přijímaná tak, že oni mají Čechy rádi. Ta tradice je velká a pořád tam ještě zůstává.

Boni Pueri - St. Mary´s Cathedral

Bylo něčím výjimečné toto 10. japonské turné?
Oni samozřejmě už náš repertoár znají. A letos to bylo výjimečné v tom, že si objednali zajímavou věc, které jsme se trošku obávali. V Japonsku je studio Ghibli, které dělá překrásné pohádky a porazilo dokonce i na americký trh. K tomu píší nádhernou muziku a my jsme dělali tzv. Ghibli songs, to jsou písničky z oněch pohádek. A měli jsme k tomu i choreografii. Je to nádherná hudba, kluci si ji oblíbili, protože to je opravdu par excellence muzika.

Takže filmová muzika.
Filmová muzika z japonských pohádek. Takže jsme zpívali samozřejmě v japonštině.

Boni Pueri na turné v Japonsku

Tak to mě zajímá. Umíte japonsky? Vojto, umíš japonsky něco říct?
Něco ano, například Dobrý den. A Děkuji.

Jak se ti zpívalo v japonštině?
Dobře. Když jsem se to naučil, tak už to bylo jednoduché.

Boni Pueri na turné v Japonsku

A vezli jste tam prý také Mozarta?
My jsme tam vezli samozřejmě Mozarta, protože oni ho spojují s Čechami. A Mozart měl  největší úspěch. Vezli jsme s sebou i originální kostýmy z filmu Amadeus. To bylo opravdu téměř s ochrankou, ony kostýmy.

Kostýmy vám půjčili na Barrandově?
Půjčili nám to na Barrandově za těžký peníz a za těžké pojištění. Ale mělo to velikánský úspěch. Je to prostě nádhera, když se spojí Mozartova muzika i s těmi kostýmy.

Boni Pueri na turné v Japonsku

Slyšel jsem, že kluci hráli i na klavír, aby byl Mozart věrně představen.
My jsme tam měli Mozarta jak roste. Jak z onoho geniálního malého dítěte vyrostl v mladého muže a světového skladatele. A dokonce jsme měli s sebou i jeho otce.

Kdo ho hrál?
Hrál ho Kamil Kubica, náš nejstarší zpěvák.

Vojto, ty zpíváš sóla. To znamená, zpíváš sám před publikem a poslouchá tě třeba 2 000 lidí. Nemáš trému?
Když jsem zpíval sólo poprvé, tak ano, ale potom, když už to člověk zpívá popáté, tak už to umí a zvykne si na publikum.

Jaká je vůbec předvánoční atmosféra v Japonsku? Také svátky prožívají jako my, že je všechno krásně barevné?
Já myslím, že dokonce ještě víc. Japonsko šílí po Vánocích přesto, že je mají jako běžný pracovní den. Ale obchody a všechno je nazdobeno stokrát víc než tady, až téměř kýčovitě. Hrozně se těšili na náš vánoční repertoár, který jsme tam také měli. Tedy Japonsko a Vánoce, to je kapitola sama pro sebe.

Byly určitě i nějaké další, nejen hudební zážitky. Co jste všechno navštívili a viděli? Vojto, co se ti nejvíc líbilo?
Mně se hodně líbilo největší akvárium na světě, ve kterém jsme byli. Nebo jsme byli v 60. patře Central hotelu, tam jsme zažili i malé zemětřesení. Trošku to houpalo, ale byl to zážitek.

Boni Pueri na turné v Japonsku

To asi nebylo plánované.
Mysleli jsme si nejdřív, že si z nás dělají srandu. Ale potom jsme viděli, že všichni utíkají do jedné místnosti, museli jsme do takové chodby, tam jsme si museli sednout na lavičky s hlavou dolů a čekat.

V Japonsku jsou děti zvyklé po sobě vždy uklízet. Je to prostě součástí jejich přípravy na život.
Pavel Horák, ředitel Boni Pueri

Nebáli jste se?
V Japonsku se člověk nesmí bát. Tam je zemětřesení každý den. Tam jede člověk s tím, že zkrátka někdy před koncertem odjede s židlí ze šatny, a potom pochopí, že to bylo zemětřesení.

Boni Pueri na turné v Japonsku

Připravujete kluky na Japonsko nějak společensky nebo i jazykově? Je to přeci jen jiná kultura, tak aby neschápali třeba nějaké faux pas?
Pavel Horák: Vždy je na cizí zemi připravujeme. Vlajku samozřejmě znají, několik základních slovíček také. Seznamujeme je se zvyky. Jsou to naši hostitelé, tak abychom se tam uměli slušně chovat. Je tam spousta rozdílností, spousta zajímavostí, které prostě běžný člověk nezná. Například v Japonsku je úplně běžná věc, že by si děti měly po sobě uklízet, nosit si obědy, uklízet si záchody. V Japonsku je to prostě součástí toho, aby byly připravené na život.
Hana Musílková: Mě tam ještě zaujala jedna věc, že když jdete na koncert, tak nemáte kam vyhodit odpadky, protože tam prostě nejsou odpadkové koše. Tedy pokud máte například láhev s vodou, tak si ji potom dáte zpátky do kabelky a odnesete si odpadky domů. Tam je poctivě vytřídíte.

Český chlapecký sbor BONI PUERI
byl založen v roce 1982. Patří k nejvýznamnějším evropským hudebním tělesům. Svým názvem se hlásí ke sboru, který působil od 13. století při Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.

To by se mělo učit také u nás už od malička. Vštěpovat to dětem do hlavy.
Přesně tak, pořádek tam mají úplně dokonalý.

A prý už máte zase další pozvání do Japonska?
Pojedeme znovu. Do Asie jezdíme často, cestujeme i všude jinde, takže se těšíme, že to zažijí zase další generace kluků. Myslím, že v Japonsku už s námi bylo přes 300 kluků z Hradce Králové, takže tuto zemi už mají v povědomí.

Co vás čeká v nejbližší době?
Úplně nejbližší doba je teď neděle 12. ledna, kdy máme už vyprodaný galakoncert se všemi našimi hosty a přáteli. Je to takový Ein Kessel Buntes, jak my tomu říkáme. Na to se těšíme. A připravujeme se na velikánské dílo s naším hostujícím sbormistrem a dirigentem panem Štilcem. Budeme dělat pořad Češi ve Vídni, čekáme ještě jak dopadne Izrael, protože bychom tam chtěli jet. Na prázdniny bychom měli být v Číně, pokud nás tedy nepošlou na hřiby do Českého lesa. A na Vánoce bychom měli být v Koreji. Máme před sebou spoustu krásných koncertů i doma. Třeba zajímavý bude jistě koncert s houslistou Václavem Hudečkem v Macoše, což jsem ani nevěděl, že se tam dělají koncerty. Máme připraveny zajímavé zážitky a kluci se určitě nebudou nudit.

Jakub Schmidt, Pavel Horák, Hana Musílková a Vojta ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak ať vám to zpívá. Děkuji za rozhovor, na shledanou.
Děkujeme, krásný den, na shledanou.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související