Do století páry vás ochotně zaveze parta nadšenců v úžasném Železničním muzeu Výtopna Jaroměř
Dnes vám zase dáme jeden dobrý prázdninový tip, třeba na pěkný rodinný výlet do Jaroměře, kde je úžasné Železniční muzeum Výtopna Jaroměř. Tam se asi bude líbit hlavně klukům, ať už těm malým, nebo i odrostlejším. Jedním takovým, který si určitě pořád rád hraje, je i Bohuslav Škoda, který nám tohle muzeum představí.
Hrál jste si už jako kluk s mašinkami? Já u toho proležel času doma na koberci.
Já jsem vyrůstal v ulici, která byla vedle nádraží. A bratranec tam sloužil jako výpravčí, takže železnice a mašinky, to bylo mé opravdu útlé dětství.
Takže ony malé modely mašinek jste neměl?
Samozřejmě, to máme doma pořád. Akorát to přerostlo v modely 1:1.
Kdy jste se dostal k těm velkým mašinám? Protože Výtopna Jaroměř s tímto muzeem, to už je letitá záležitost.
Je to letitá záležitost, ale pokud si dobře vzpomínám, tak mi mohlo být nějakejch 13, 14 let, když jsem začal s těmito aktivitami, který vznikaly tady v Hradci Králové, to byl asi tak rok 1986.
Parta nadšenců v Jaroměři zachraňuje historické vlaky a provozuje železniční muzeum
Většina činnosti nadšenců v Jaroměři stojí na dobrovolnících, kteří se nebojí žádné práce a dokážou si poradit s řadou řemesel. Od zedníků, truhlářů, strojních zámečníků přes průvodce v muzeu až po topiče a strojvůdce parních i motorových lokomotiv.
Jak se vůbec zrodila ona myšlenka na Železniční muzeum v Jaroměři? Stála za tím první oprava první mašinky, Kafemlejnku, který stál na hlavním nádraží v Hradci.
Kafemlejnek stál jako pomník v Hradci Králové na hlavním nádraží do toho roku 1986. Pak byl snesen z onoho pomníku a převezen do dnes už bývalých sdělovacích, zabezpečovacích dílen v Kydlinovské ulici v Hradci Králové, kde jsme ho do roku 1989 opravovali. A v Jaroměři se v roce 1988 začala opravovat parní lokomotiva Bulík, což byla lokomotiva 464008. Ta byla dokončena v roce 1991. V Jaroměři byla také výtopna, v jejíž budově se nacházely volné prostory. Takže tyto dvě parní lokomotivy, který patřily lokomotivnímu depu v Hradci Králové, se sešly potom v Jaroměři ve výtopně. Tam začaly muzejní aktivity. Stály tam dvě mašiny a z Jaroměře se dělaly historické jízdy. Jako spolek jsme šli na město Jaroměř, zda by jako byla možnost nějaké finanční podpory těchto aktivit. Tehdejší starosta Mertlík říkal, že by to asi šlo, ale že musíme pro město Jaroměř odvést nějakou práci. A tím jakoby vznikla stálá expozice v Jaroměři a začali do výtopny chodit návštěvníci.
Kafemlejnek, Karkulka, Bulík i Stocker. V Jaroměři na vás vykouknou nejen parní krasavice a elegáni. Je to láska na celý život.
Bohuslav Škoda, Železniční muzeum Výtopna Jaroměř
Musíme říct, co to vůbec je ta výtopma, k čemu sloužila a jak vypadá?
Tak dnes je to lokomotivní depo nebo dnes tam mají dokonce nějaká centra provozní údržby. Ale ve své době to sloužilo k údržbě a zajištění provozu parních lokomotiv. V určitých stanicích byla její část určena pro zázemí parních lokomotiv. Protože měly obrovskou hodnotu pro společnost. Byl tam dům na vytápění, který sloužil k tomu, že mašinka tam stála, když nejezdila. Není to jako dnes, že se lokomotiva vypne a zapne. To znamená, že mašina byla vytopená třeba po dobu 14 dnů. Měla nějaký pravidelný výkon, jezdila, přijížděla, odjížděla, potřebovala uhlí, potřebovala doplnit vodu, potřebovala vysypat popel. A výtopny zajišťovaly pro mašiny tuto údržbu. V Jaroměři byla původní výtopna postavena v roce 1857, což byl první úsek železnice z Pardubic, který potom pokračoval do Liberce. Ta potom byla zbořená a v roce 1900 byla postavena současná výtopna, v který se nachází naše muzeum. Byla to výtopna pro 8 parních lokomotiv, byla postavena točna o délce 16 metrů, což byl střední rozměr lokomotiv. V té době vážily přibližně 120 tun a my tam jsme schopni provozovat lokomotivy asi této velikosti.
Říkal jste, že parní lokomotiva musela být třeba i klidně 14 dnů roztopená, aby mohla jezdit, aby mohla každý den pravidelně vyjet na trať. Jak dlouho to trvá než se jaksi nastartuje z úplně studené na provozuschopnou? Jak dlouho se zatápí?
Když plánujeme nějaký náš nostalgický víkend, tak se mašinka bude roztápět 10 až 12 hodin před jízdou. Musíme tedy zatopit večer před jízdou. V pátek už se převáží, takže ve čtvrtek večer se zatápí, v pátek dělají kluci posun, musí se doplnit uhlí a v 11 hodin mašina vyjede z Turnova a v 17 hodin je v Jaroměři, takže se zase připraví na další den.
A to se normálně škrtne sirkou?
To se roztopí jako kamna. Přivezete dvě kolečka dřeva, to dáte do topeniště, to je mašinka malá, která má topeniště 1 x 1 metr čtvereční, není to jako velká lokomotiva. Prostě tam naházíte dvě kolečka dříví, škrtnete sirkou, tam se používá nějaký hadr s naftou nebo s nějakým zápalným elementem, aby to dřevo dobře chytlo. A čekáte, až se to rozhoří. My to ještě děláme tak, že než se začne voda vařit v kotli, než to začne šumět, tak topíme dřevem. Protože to je suché, má větší teplotu, až voda začne vařit, tak tam teprve začínáme dávat uhlí. Potom mašina vytvoří velice rychle páru.
Co tedy všechno v muzeu v Jaroměři máte? Co tam uvidíme, když se přijedeme podívat? Z železničního depa na nás hned vykouknou parní krasavice?
Vykouknou parní krasavice, protože jsou otevřená vrata, takže expozice je nejvíc viditelná samozřejmě z toho přístupu. Nejzákladnějším naším sbírkovým předmětem je právě onen Kafemlejnek, lokomotiva řady 310006 z roku 1878. To je takové naše opravdové dítě. Byla první a táhneme si ji celý život.
A ta teď nejezdí?
Bohužel nejezdí. U této mašinky došlo k poruše kotle, ale podařilo se nám stát se vlastníky této lokomotivy, to znamená, že se v současné době připravuje projekt, aby měla lokomotiva opravený kotel a mohla znovu jezdit.
Na to se moc těším.
Dali jsme si různé cíle a stali jsme se vlastníky areálu výtopny a také některých dalších vozidel, které jsme měli jen v nájmu. A dali jsme si takovou první základní podmínku, že bude v pořádku budova. To znamená, aby měla výtopna opravenou střechu a kolejiště, abychom nevypadli a točna aby se nám točila a nevrzala. V současné době čas strávíme tím, že se financují opravy těchto věcí. A připravujeme se na opravu Kafemlejnku, aby bylo vše v pořádku.
Aby se zase vrátila na koleje.
Zabere to spoustu času. Když dáte dohromady parní lokomotivu, abyste ji provozovali, tak opravdu nebudete mít čas, abyste opravoval střechu.
Co další exempláře a exponáty? Kromě Kafemlejnku, co dál?
Máme tam Karkulku, to je motorová lokomotiva, která byla vyráběná v 60. letech minulého století. Tahleta je vyrobená už na Slovensku, protože prototypy byly v ČKD a další lokomotivy se vyráběly na Slovensku. Naše Karkulka jezdila v dolech Malých Svatoňovicích, kde zajišťovala posun vagónů s uhlím. Od majitele současného areálu těch dolů ji máme zapůjčenou do výtopny v Jaroměři. A připravujeme nákup dalších dvou exponátů od Českých drah. Ty nějaká historická vozidla prodávají. A podařilo se nám získat parní lokomotivu Stocker, což byla velká parní lokomotiva poválečné výroby. A teď se ji chystáme převést do Jaroměře.
Takže velká lokomotiva. Kolik má náprav?
Má pět poháněných náprav, vepředu je jedna náprava, takže to je uspořádání 1E. A velký tendr má. Jinak je to lokomotiva, kterou tady v Hradci Králové shodou okolností můžete potkat, protože v Hradci Králové mají České dráhy v provozu 5560506, což je provozuschopný Stocker, o který se tady stará parta, která se starala o Bulíka. Třeba někdy zavítají s provozuschopným Stockerem k nám do Jaroměře, až skončí výluka na trati.
Švýcarsko můžete projet vlakem na zahradě v Chlumci nad Cidlinou. Malá Albula se na vás těší!
Dnes se s Českým rozhlasem Hradec Králové projedeme pěkně po kolejích vlakem. Jsme moc rádi, že nás tady čeká i strojvedoucí Bob Špecinger.
Takže Bulík, Karkulka, Stocker.
Máme tam kabinu z Brejlovce, což byly u nás takové typické motorové lokomotivy. A protože se některé lokomotivy předělávají v současné době na modernější a používá se tam jiná kapota, tak v dílnách zůstala velká kabina, kterou jsme koupili a budeme dělat takový trenažer pro mládež, aby si mohla vyzkoušet, jak se řídí motorová lokomotiva.
Kdybych byl malý, tak mě od vás neodvedete, pokud byste mě pustili do trenažeru.
Je pravda, že k nám chodí víceméně babičky a dědečci, rodiče s dětmi, řekněme do těch 6 let. Máme i modelové kolejiště, malé mašinky od těch parkových nebo zahradních, což je velikost G až po ty opravdu malinké a to jim stačí. Děti se zavedou do výtopny a jsou zpátky u kolejiště.
Železniční muzeum Výtopny Jaroměř, informace, nostalgické jízdy a novinky
Pojďme ještě pozvat na závěr na jednu akci, která se u vás chystá o prázdninách.
Připravujeme na první víkend v srpnu, 3. a 4. srpna, takzvané setkání parkových a zahradních železnic a modelů. Přitom se u nás mohou návštěvníci svézt na malých mašinkách, které jezdí takový okruh a jsou poháněné párou. A ve Výtopně bude výstava modelů ze stavebnic, z Lega a z Merkuru, a takových věcí. Bude to zaměřené zejména na děti. Tedy první víkend v srpnu můžete zavítat k nám do Jaroměře.
Tak se na tu parádu přijeďte podívat. Ale jinak, předpokládám, je muzeum otevřené o prázdninách každý den.
V létě máme otevřeno každý den od 9 do 16 hodin.
Moc děkuji Bohuslavu Škodovi, že dnes naopak přijel k nám. Přeji krásné léto a ať to u vás syčí, houká a píská. Ať jsou všichni malí i velcí kluci spokojení. Mějte se krásně, na shledanou.
My také moc děkujeme a na shledanou.
Související
-
Reinkarnace aut, to je Reincars. Parta nadšenců oživuje v Trutnově veterány značky Škoda
Až potkáte na východočeských silnicích nablýskaného veterána značky Škoda, nejspíš to bude jeden z povedených kousků trutnovských Reincars.
-
Zachovalé šedesátnice okouzlily dva mladé kluky aneb cestování s Octavií a Felicií
Tentokrát jsme cestovali hned se dvěma dámami - Octávií a Felícií. A také jejich věrnými fanoušky - Martinem Havránkem a Martinem Doležalem.
-
Nadšenci renovují Hurvínky. Staré vagóny kterými mohl jet i...
Pokud řekneme slovo Hurvínek, asi vás napadne známá loutka. Jenže Hurvínek se říkalo i motorovému železničnímu vozu vyráběnému v padesátých letech minulého století....
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
