Parta nadšenců v Jaroměři zachraňuje historické vlaky a provozuje železniční muzeum
Většina činnosti nadšenců v Jaroměři stojí na dobrovolnících, kteří se nebojí žádné práce a dokážou si poradit s řadou řemesel. Od zedníků, truhlářů, strojních zámečníků přes průvodce v muzeu až po topiče a strojvůdce parních i motorových lokomotiv.
Železniční muzeum Výtopna Jaroměř je neziskovou organizací, která existuje díky partě nadšenců, kterým není lhostejná naše historie a památky. Jejich hlavním posláním je záchrana, obnova a provoz historických železničních vozidel a budování železničního muzea.
Jedna hodina provozu parní lokomotivy je deset hodin práce, to je nekonečný příběh.
Bohuslav Škoda, Železniční muzeum Výtopna Jaroměř
Náš dnešní host Bohuslav Škoda přijel za námi z Jaroměře, konkrétně z Železničního muzea Výtopna Jaroměř. Vezme vás na místo, kde pára ještě žije. Už to u vás všechno syčí, houká, roztápíte pomalu kotle na mašinách?
Připravujeme mašinky na provoz a udělali jsme tlakové zkoušky, takže všechno v pořádku.
I to je potřeba udělat, aby kotle těsnily.
Na jednu hodinu provozu parní lokomotivy je 10 hodin práce, to je nekonečný příběh.
Pojďme představit jaroměřské muzeu, protože vy jste taková skvělá parta nadšenců, která se před lety sešla, aby staré lokomotivy zahraňovala a dávala dohromady. To bylo někdy v roce 1987?
Já pamatuji už rok 1986, když jsme začínali opravovat první parní lokomotivu. Byl to kafemlejnek, který stával v Hradci Králové na nádraží.
Jak dlouho trvalo, než se dala tahle lokomotiva do kupy?
Byly to tři roku. V květnu v roce 1989 mašinka začala jezdit.
A víte taky něco o její historii? Kde jezdila?
Byla vyrobena v roce 1878 ve vídeňském Novém městě a původně jezdila na trati v dnešním Dragogradu, což je na pomezí Rakouska a Slovinska. Pak jezdila v okolí Čáslavi a v roce 1934 ji Československé státní dráhy prodaly do cukrovaru do Slatiňan. Tam ukončila někdy v roce 1971 svůj provoz a roku 1972 měla stát u toho pomníku na hlavním nádraží v Hradci Králové.
A spíš tam chátrala.
Tak nebylo to pro ni asi nejlepší období. Ale podstatné je, že se zachovala.
Tak to je Kafemlejnek. Ale vy těch lokomotiv máte mnohem víc. Která byla další?
Pak se v Jaroměři opravovala lokomotiva z roku 1935, což byla lokomotiva Bulík, která tady v Hradci Králové dodnes jezdí a používají je České dráhy.
Vy tam ale nemáte jen parní lokomotivy, ale také elektrické.
Máme elektrickou akumulátorovou lokomotivu, to znamená elektrická je, ale nemá sběrač. Jezdí s baterií a je to z roku 1916, kdy ji vyrobila továrna Diehöfer v Praze na Smíchově.
Takže tu přes noc strčíte do zásuvky a ona se nabije?
My ji nabíjíme když tam jsme, aby byla pod dozorem, nemůžeme ji nabíjet a odejít od ní. Takže ji nabíjíme, když jsme ve výtopně. A vydrží nám vždycky tak 5-6 hodin denního provozu.
Mě se líbí, že tenkrát za dob páry, měly prý lokomotivy kromě čísla, také své jméno. Zž jsme zmínili Kafemlejnek, Bulík.
To je řada, ten typ lokomotivy měl nějakou přezdívku, takže třeba měli lokomotivy Bulík, protože měly velkou sílu, tahaly jak ti bulíci. Případně podle výrazných usměrňovacích plechů, tak se jim říkalo Ušatá. Nebo lokomotivy, které měly mechanický přikladač z anglického výrazu stocker, tak se jim říkalo Stocker. Kafemlejnek, to byla malá lokomotiva, která tím jak jela, tak tam chrastil ten kovový rozvod, jako když melete mlýnkem na kávu. Nebo lokomotivy, které mohly jet po všech tratích, tak se jim říkalo Všudybylka. Prostě nějakým typem byly ty lokomotivy významné, tak se jim takhle přezdívalo. My máme třeba mašinku, která jezdila na posun a když jsem ji opravili, tak na ni kluci napsali Máňa. To je takový vděčný objekt pro naše předškolní návštěvníky, protože je to malá mašinka a oni si pamatují, že máme Máňu.
Řeknu ještě jedno jméno Conrad Vorlauf. To je také lokomotiva, která u vás byla. Na té jste hodně dlouho pracovali.
Ano, to je velice smutný příběh. Je to lokomotiva, která patří České republice. Hospodaří s ní Národní technické muzeum. My jsme na tom dělali 20 roků opravu a prostě bohužel doběhla smlouva na provádění té opravy a zápůjčku lokomotivy a tak se lokomotiva odvezla do Chomutova.
A tam se na ní dál pracuje?
Národní technické muzeum slibuje, že na ní bude dál pracovat a že lokomotivu zprovozní.
To je vlastně nejstarší provozuschopná lokomotiva u nás?
Byla by, když se opraví. Je to rok 1873. Náš Kafemlejnek je z let 1878-1879. Ve své době to byl nejstarší provozuschopný stroj. Teď ta mašinka nejezdí, protože došlo k závadě na kotli, takže mašinka nejezdí z důvodu technickejch. Ale podařilo se nám ji od Českých drah koupit a mašinku chceme znovu zprovoznit, abychom v Jaroměři měli vlastní provozuschopnou lokomotivu.
Kolik vás je chlapů, ta parta nadšenců.
Takové to jádro je asi 18 lidí.
Všichni musíte být hodně řemeslně zruční a zdatní. Každá ta oprava, rekonstrukce, obnova lokomotivy nebo železničního vagónu si žádá devatero řemesel, ne?
Tak devatero řemesel, desátá bída. Takže jsme se to museli naučit. Ne všechno jsme schopni dělat sami. Co umíme, to jsou takové ty kovové věci, ty si děláme sami. Ale co je truhlařina, tak máme šikovného truhláře, který nám ty věci dodává a montuje.
Co jde nejlíp vám?
Mně bohužel úřad. To muzeum nejsou jen ty lokomotivy a ty věci okolo. Holt někdo musí jednat s úřady a chodit do rádia. Ale je to příjemné, to neříkám, proto tady jsem.
Když se vrátíme k vašim exponátům. Máte tam i motorové lokomotivy.
Máme v provozu dvě lokomotivy, které se původně používaly na dvounápravové a teď 5. května s nimi budeme zahajovat sezónu v muzeu. Protože potřebujeme ty mašinky taky protáhnout po trati, abychom motor taky trošku vyzkoušeli, jestli nám po roce nezrezivěl. V sobotu 5. května vyrážíme s mašinkami na trať.
K čemu že se tyhle průmyslové lokomotivy nejvíc používaly?
Byly to lokomotivy pro továrny. To znamená, že ty továrny ve své době měly parní lokomotivu. Pak samozřejmě končily, bylo to i nákladné na provoz. Už hned po druhé světové válce byl spalovací motor velice kvalitní. Ty mašinky jsou z roku 1959 a 1962. Jsou to takové naše dělnice ve Výtopně.
Ještě mě napadlo jedno jméno - Kyklop. To byly velké dieselové lokomotivy. Ale vy tam máte menšího. To je takové auto.
My jsme měli Kyklopa drezínu. Protože ta přezdívka Kyklop vznikla z toho, že měla střední reflektor, jakoby jedno oko. Takže se ji říkalo Kyklop. Byla u nás drezína půjčená z Národního technického muzea. Byla to tatrovka, která měla střední reflektor v kapotě na motoru. To auto jsme už vrátili a podařilo se nám sehnat z depositáře technického muzea Tatry zase jinou drezínku z roku 1947. Která tedy už ten reflektor nemá, ale máme jinou drezínu.
K čemu se používala taková drezína?
Ty drezínky byly inspektorské. Jezdili v nich inspektoři na trať zkontrolovat dopravní službu. Byly traťmistrovské, které sloužily traťminstrovi, aby si projel trať a zkontroloval technický stav když nejezdily vlaky. Je to osobní auto, které má rám na kolejích.
Také spoustu krásných starých vagonů tam máte. Předpokládám, že ty také teď v sobotu vyjedou na trať.
Taky vyjedou v sobotu. Bude to jen s motorovými mašinkami, protože ty parní lokomotivy jsou vázané nějakými jinými aktivitami. Ale parní lokomotiva bude v Jaroměři jezdit 2. a 3. června.
A co ještě budete dělat? Protože já vím, že tady v Hradci Králové byla na hlavním nádraží muzejní noc, kde se lokomotivy parní, elektrické a dieselové seřadily na točně.
To bylo, když byl v Hradci Králové Národní den železnic, to bylo tuším v září. Byla tam taková noční prezentace, což je úžasné. My to děláme ve Výtopně už delší dobu. Teď to bude v pátek 18. května, jmenuje se to Muzejní noc a Výtopna bude otevřená od 18:00 hodin do půlnoci. Bude tam prezentace našich historických lokomotiv při nočním osvětlení, kdy svítí petrolejové lampy na mašinkách. Máme tam stará návěstidla, který jsou osvětlena. Ta prohlídka je úplně jiná než ve dne. Takže v pátek 18. května.
Čtěte takéŽelezniční muzeum Výtopna Jaroměř
Vy jste to říkal na začátku, že taková parní lokomotiva vyjede na trať, chce to 10 hodin přípravy?
Tak je to samotné roztopení, řekněme.
A to mě zajímá. Ten oheň normálně zapálíte sirkou?
Samozřejmě. Uděláme v topeništi hromadu dříví, vezmete nějaký hadr nebo něco, ten namočíte v naftě, aby to hořelo. Zapálíte to sirkou. A ten hadr hodíte na dříví v topeništi a házíte na to další hromadu. Roztápíte to jako větší kamna a tak 4 hodiny čekáte, než se voda začne vařit, začne vyvíjet páru. A za nějaké další 4 hodiny, takže po 8 hodinách po zatopení, máte mašinku relativně připravenou na provoz.
To je určitě možné u nás v muzeu ve Výtopně také zažít.
Dá se to u nás zažít, když někdo přijde 12 hodin před jízdou do Výtopny. Tak může u nás být a podívat se, jak se mašinka připravuje na jízdu.
Věřím, že železniční nadšenci teď bedlivě a pozorně poslouchali. Všechny zveme do Železničního muzea Výtopna Jaroměř. Teď v sobotu vyjíždějí vlaky na trať a muzeum zahájí letošní sezónu. Pozval vás Bohuslav Škoda. Přejeme, ať je ta sezóna krásná a vydařená. Ať to u vás hezky houká, fičí a syčí.
Děkujeme a budeme se na všechny těšit.
Související
-
Vlakem až do divadla! Tuto evropskou raritu můžete zažít na...
Vlakem až do divadla můžete zajet v Meziměstí na Broumovsku. Jeviště tam mají jen pár metrů od kolejí přímo v budově nádraží. Herci i diváci si tak museli zvyknout ...
-
Vlaky získají další přechod do Polska? Mohla by se obnovit...
Lepší spojení v oblasti česko-polského příhraničí plánuje Královéhradecký kraj ve spolupráci se sousedním Dolnoslezským vojvodstvím. Železniční osobní přeprava by s...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
