Divadlo Drak má své tradice. Patří k nim ovšem také ochota riskovat a hledat neprobádané cesty

Mimoň - inscenace Divadla Drak
Mimoň - inscenace Divadla Drak

Dnes si budeme povídat o legendárním hradeckém Divadle Drak, které bude mít navíc nového ředitele, protože současná ředitelka Eliška Finková, která stojí v čele Draku od roku 2010, odchází do důchodu. Novým ředitelem byl vybrán Tomáš Jarkovský, který už v divadle jako dramaturg a scenárista také nějakou dobu pracuje. 

Můžeme vám už říkat pane řediteli?
Ještě ne úplně. Já jsem vyhrál výběrové řízení a byl jsem osloven správní radou k jednání a to teď probíhá. Ale doufám, že všechno půjde dobře a 1. ledna to tak bude.

Tomáš Jarkovský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kdo je Tomáš Jarkovský? Kdybychom vás a vaši cestu k divadlu měli trochu představit. Byl to váš sen už od malička? Hrál jste si jako kluk loutkové divadlo nebo vám ho hráli rodiče?
Rodiče mi nehráli loutkové divadlo, ale protože jsem z Hradce Králové, tak jsem chodil do Draku, jako malý a potom i jako větší. A současně jsem chodil i do Klicperova divadla. To byla taková šťastná éra pro iniciaci divadlem. Děláme takovou výstavu o historii divadla, tak jsem na to zase vzpomínal, jak jsem se probíral těmi materiály. Myslím, že první inscenace, kterou jsem viděl naživo nebo kterou si pamatuji, je Pinocchio. Tak to byl samozřejmě silný zážitek jako pro první setkání s divadlem. A potom jsem začal chodit také do Klicperova divadla. A to byla zase slavná Morávkova éra. Takže jsem tam viděl spoustu divočin, které mě také oslovily. A pak na gymnáziu jsem začal chodit do Jesliček, kde byla také zrovna silná éra v dramaťáku, hodně nás potom šlo na DAMU. Z každého ročníku jsme byli dva, tři, takže i na škole byla taková hradecká enkláva. Myslím si, že jsem chytil tu správnou dobu a tak mě hodně ovlivnilo.

Josef Krofta vytvořil v Draku jedinečný inscenační jazyk, který ovlivňoval loutkové divadlo po celém světě.
Tomáš Jarkovský, dramaturg, scenárista a budoucí nový ředitel Divadla Drak

Byl to tedy opravdu váš životní sen, dělat divadlo?
Asi jsem k tomu nějak tíhnul, i když sám jsem ho potom začal hrát nebo režírovat až později. Ale je pravda, že ony zážitky, jak v Draku, tak v Klicperáku, byly iniciačně silné. Chodilo nás hodně do Klicperáku. Bylo takové předplatné pro žáky základních škol. Pamatuji si, že jsme měli takovou kartičku, kde byl potom i kupon na divadelní festival.

Mimoň - inscenace Divadla Drak

Po studiu gymnázia v Hradci Králové jste pak odešel na DAMU do Prahy. Jak na to vzpomínáte? Protože tam vás snad učil i Josef Krofta, který je samozřejmě s Drakem úzce spjat.
Já jsem nenastupoval do ročníku k panu Kroftovi, ale k Ivanu Rajmontovi a Janu Bornovi, což byli také veliké osobnosti. Bylo to pro mne strašně důležité setkání. A potom v rámci magisterského studia mne učil i pan profesor Krofta. Bylo to vydatných pět let po všech směrech. Moc rád na to vzpomínám.

Jaké byly vaše první už profesní krůčky po škole? Bylo to hned tady v Hradci Králové nebo jste se ještě chvilku někde toulal?
Kolega Jakub Vašíček, se kterým jsme společně studovali režii, byl osloven libereckým Naivním divadlem a mě přizval, jestli bych s ním v tandemu nechtěl pracovat. Na scénářích, spolupracovat s ním jako dramaturg. Na což jsem kývnul a postupně se nám ta spolupráce hrozně zalíbila. Teď už trvá nepřetržitě 10 let, možná déle, když počítám i nějaké školní pokusy. Byli jsme na volné noze a putovali, zkoušeli jsme v Naivním divadle v Liberci, v divadle Minor v Praze, v divadle Alfa v Plzni, v Českých Budějovicích, v Chebu. A potom nás oslovily Dominika Špalková s Eliškou Finkovou a pozvaly na hostování do Draku. Tuším, že to byl rok 2013 nebo 2014, inscenace Ikaros. A na jejím základě nám bylo nabídnuto, jestli nechceme do Hradce přijít nastálo. Což pro mne byla jasná volba, protože jsem místní a mám to tu rád. Byla to příležitost vrátit se a pro kolegu Jakuba to zase byla velká profesní výzva, protože samozřejmě Drak je meta, která se neodmítá.

Divadlo Drak v Hradci Králové odpočátku vychází nejen z tradice (východo)českého loutkářství, ale také z principu originální autorské tvorby pro děti i dospělé založené na imaginaci a neotřelé nápaditosti.

V Draku jste tedy zatím pracoval jako dramaturg a scenárista nějakých pět let. V čem vidíte největší sílu hradeckého Divadla Drak?
Nechtěl bych to tolik srovnávat, protože to nejsou závody, ale Drak je mezi divadly výjimečný. Je zvláštní právě spojením s osobností Josefa Krofty, který byl naprosto výjimečný. A zejména v jeho spolupráci se scénografem panem profesorem Petrem Matáskem, s hudebníkem a hercem Jirkou Vyšohlídem, s tehdejším dramaturgem panem Klímou. V Draku se mu podařilo vytvořit úplně jedinečný inscenační jazyk, který ovlivňoval celé loutkové divadlo nejen u nás, ale obecně v Evropě, ve světě. On ten žánr posouval někam dál i způsobem práce. Drak byl jediné divadlo pro děti a mládež, které patřilo do okruhu studiových divadel, kde se v těch 80. letech v českém divadle dělo to podstatné. Patřilo tam Divadlo Na zábradlí, Činoherní studio Ústí, HaDivadlo nejdříve prostějovské posléze brněnské. Tam bylo podhoubí všeho progresivního v českém divadle, všeho nového, nějakým způsobem zajímavého. Ta divadla spolu komunikovala, scházela se, lidé se navzájem ovlivňovali. A Drak mezi ně patřil. Myslím, že to bylo důležité.

Divadlo Drak v Hradci Králové

Však také v loňském roce oslavil 60. narozeniny. Kam teď míří Divadlo Drak pod vaším vedením od Nového roku? Máte nějakou jasnou vizi? Chcete udělat něco jinak nebo chcete pokračovat v tom, jak divadlo teď funguje?
Rozhodně chci pokračovat v duchu toho, jak to funguje, v tomto smyslu fungovalo celou dobu. Jsem si vědom oné tradice a na tu kontinuitu budeme odkazovat. Na druhou stranu ta kontinuita spočívá i v tom, že to divadlo bylo vždy novátorské, svým způsobem odvážné a nebálo se riskovat, třeba i udělat chybu, ale snažilo se dělat inscenace vždy nově. Vždy hledalo svěží pohled a neprobádané cesty. A v tom rozhodně chceme pokračovat. Samozřejmě chceme dělat divadlo pro děti a mládež, protože to je důvod, proč Drak existuje.

Chystáme vernisáž výstavy Příběh Draku. Chceme divadlo představit jako místo setkávání lidí a jejich osudů.
Tomáš Jarkovský, dramaturg, scenárista a budoucí nový ředitel Divadla Drak

Nebude vám chybět ona umělecká práce, když se stanete novým ředitelem? Protože tam to bude hodně také o administrativě a dalších záležitostech, které už nejsou moc umělecké. Tam to chce jasný řád.
To je samozřejmě věc, se kterou musím počítat. Ale na druhou stranu, nejsem ekonom, takže budu hledat svého ekonomického náměstka, aby mé vedení divadla bylo takového intendantského typu. To znamená, že součástí mého úvazku bude nadále dramaturgie, budu nadále dramaturgem divadla. Proto věřím, že mi umělecká práce chybět nebude, protože ji pořád považuji za stěžejní. A je to způsob, jak s uměleckým šéfem Jakubem Vašíčkem chceme tvář divadla dál posouvat.

Co jste tedy připravili do letošní sezony 2019 - 2020? Je to 61. sezona?
Je to trošku složitější, slavili jsme 60. výročí založení v roce 2018, protože divadlo bylo založeno 1958, nicméně první premiéra byla až v roce 1959, takže se to trošku mele. Ale v každém případě nás teď čeká nejbližší premiéra inscenace Zeď podle knihy výtvarníka Petra Síse, která je věnovaná 30letému výročí Sametové revoluce. A my ji také v den výročí Sametové revoluce budeme hrát. 8. října budeme mít vernisáž výstavy Příběh Draku, která mapuje oněch 60 let. Bude to stálá, dlouhodobá expozice, která představí celou historii divadla. Budou vystavené loutky a ukázky inscenací, proto jí říkáme Příběh. Chceme divadlo představit také jako místo setkávání lidí, jejichž osudy divadlo ovlivnilo a oni zase naopak ovlivnili divadlo. Doufáme, že výstava bude mít i emocionální hodnotu. Nejen pro návštěvníky z řad veřejnosti, ale i pro pamětníky, kteří se tam najdou. A potom budeme mít další premiéru, také ještě na podzim, a to bude inscenace Cesta. Je to taková autorská divadelní road movie inspirovaná beatnickou poezií a literaturou. Ta bude určená náctiletému publiku, dospívajícím. A po Novém roce bude v únoru premiéra Šípkové Růženky, což zase bude takové klasičtější. Po nějaké době uděláme v Draku maňáskovou grotesku, protože si ji jednak s Jakubem chceme konečně udělat a zároveň víme, že drakovští herci v souboru to perfektně umí. Tak se těšíme, že se na tom vyblbneme. A poslední premiéra sezony bude inscenace Veroniky Riedlbauchové, která se bude jmenovat Do hajan. Ta bude určena úplně nejmenším dětem. Bude to taková klaunérie na pomezí pohybového, tanečního a fyzického divadla. Vychází z úplně jednoduché záminky, že je situace, kdy už mají jít děti spát, ale ještě se jim nechce. A najednou v sobě objeví nečekanou zásobu energie a ta promění celý jejich pokoj.

Jakub Schmidt a Tomáš Jarkovský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Koukám, že se máme na co těšit. Zlomte vaz nejen na divadle, ale do budoucna i v ředitelské kanceláři. Tomáš Jarkovský byl naším hostem.
Díky za pozvání. Na shledanou.

Spustit audio

Související