Dagmar Ruščáková: Pozdrav zpoza Duhového mostu
Ospale vycházím z ložnice, když najednou zaváhám. Zdá se mi to, nebo ne? Bosýma nohama na podlaze hledám to místo a snadno ho nacházím. Prkna jsou tam příjemně teplá, zatímco kousek vedle jsou normálně studená. Zmateně se rozhlédnu. Svoji fenku Ari můj muž pustil ven už někdy před půl hodinou, a navíc, ona na tomto kousku chodby, hned u dveří do mé pracovny, nikdy nelehává. Tak proč je tu podlaha tak teplá?
Podivný jev se nepravidelně opakuje. Obvykle se vyskytuje na dvou místech - u vchodu do mojí pracovny nebo u stolu se šicím strojem. Pochopitelně jsem hledala logické vysvětlení. Potíž je v tom, že ho nenacházím. Ta prkenná podlaha je tam dvacet let. Nevede pod ní ani voda, ani trubky od ústředního topení. Na ta dvě místa nesvítí slunce, chodbička v podkroví okna nemá.
Já však mám svoji teorii
Právě tak teplá byla prkna vždy na místech, kde spávala Berry, moje huňatá fenka německého ovčáka, která umřela loni v březnu. Poslední měsíce, kdy se už necítila nejlíp, spala těsně u mojí postele. Bývalo jí horko, takže se čas od času přesouvala na chladnější části podlahy. Když jsem ráno vstala, pod nohama jsem nacházela přesně takto hřející místa.
Čtěte také
Na internetu před časem koloval obrázek. Na něm byl nakreslený muž, sedící u vody. Bublina nad jeho hlavou ukazuje, že myslí na svého psa, který mu umřel. A vedle něho je nakreslený duch toho pejska, jak sedí přesně tam, kde sedával za živa, dívá se na pánečka, a říká: „Neboj, jsem pořád s tebou.“
A víte co? Já si říkám, že ta teplá místa jsou po mé Berry. Že za mnou občas zaběhne, zůstane mi chvilku na blízku, aby se pak zase vrátila za Duhový most. Kdo ví? Možná čeká, kdy konečně přijde do domu nové štěně, aby zahojilo díru v mém srdci.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Padá hvězda
Říká se: „Padá hvězda, něco si přej!“ A já bych chtěla, abyste si v duchu hvězdu představili a… schválně… co byste si přáli právě teď? Víte? Nevíte? Nemůžete se rozhodnout?
-
Dagmar Ruščáková: V obraze
Ten obraz mě k sobě přivábil navzdory tomu, že bylo strašné horko a za chvíli mi končilo parkování. Stačilo se na něj podívat.
-
Dagmar Ruščáková: Modřínů háj
„Právě o takovém lese existuje pěkná písnička, kterou měla moc ráda moje maminka…“ Stáli jsme s devítiletým vnukem na mém oblíbeném místě, v čistě modřínovém háji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
