Dagmar Ruščáková: O nápadech

Přesto to sedí. Ona totiž inspirace a obecně nápady a tvůrčí práce ve většině případů potřebují jistou koncentraci lidí, místa, kde se mohou setkávat a povídat si. To proto, že každý nápad se potřebuje rozvíjet a kultivovat, aby dokázal vydat nějaké konkrétní plody. A každý, kdo kdy něco vymýšlel, ví, jak snadno se jeden zasekne, či dostane do slepé uličky. A v živých městech je prostě snazší sehnat si vhodné partnery do diskuze.
„Člověče, já to mám už skoro hotový, ale furt to nesedí. Dával jsem tam tohle i onohle... Mělo by to fungovat, ne? Á... tak mě napadá - pružina! Ta to vyřeší!" Přesně tak. Když s někým o svých nápadech a plánech mluvíme, tak je vlastně znovu předkládáme i sami sobě, a dovolujeme si je vidět tak trochu z nadhledu. Potom se může stát, že ten druhý nemusí říct ani ň a přesto nám pomůže.
Jindy je trefa narazit na zaujaté posluchače s jinou odborností, než je naše, protože ti mohou naše uvažování nasměrovat nezvyklým a třeba i průlomovým směrem. I to je jeden z důvodů, proč moderně řízené firmy pracující s intelektuálním kapitálem, jako je třeba Google, podporují společné kuchyňky a jídelny na pracovištích.
Jeden nikdy neví, jaká převratná novinka může vytrysknout při srážce dvou nápady vibrujících, leč ne stejně naladěných výzkumných mozků.
Takže až vás to příště potáhne do kavárny, jazzového klubu nebo prostě do víru velkoměsta, nastražte si tykadla, povídejte s lidmi a lapejte nápady. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit!