Chyba je prostor pro naše zlepšení, usmívá se Nejinspirativnější učitelka roku Barbora Heřmanová

Barbora Heřmanová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Paní učitelko, jak jste si užila prázdniny?
Prázdniny jsem si užila s rodinou převážně v České republice, moc jsem se na ně těšila po tak náročném školním roce, který máme za sebou. A teď už jsem nastartovaná na nové děti v září. Podařilo se načerpat novou energii, naplánovali jsme si to jak sportovně, tak kulturně, moc jsme si to užili.

Přeji všem učitelům i žákům, aby od sebe navzájem čerpali energii z učení naživo. Potřebuji nabíjet od dětí, to mi chybělo.
Barbora Heřmanová, držitelka titulu Nejinspirativnější učitelka roku

Na školách se připravuje výzdoba?
Nastoupili jsme po prázdninách do školy v pondělí 23. srpna a vrhli jsme se nejdříve na tmelení kolektivu, vyrazili jsme na takový teambuilding, kde jsme společně hledali naše silné stránky pro práci v týmu a co můžeme týmu nabídnout. Kde naopak máme slabé stránky nebo potřebujeme od kolegů podpořit. Pak jsme se vrhli na rozvrhy, na plánování školního roku a samozřejmě na třídy. Takže mám za sebou stěhování, upravování, vytváření nových pomůcek a vše, co k tomu na konci srpna patří.

Čtěte také

Terénní učitelka: Ve světě emocí se učme od dětí. Nejvíc se posuneme, když pojmenujeme svůj strach

Vy jste v minulém školním roce zvítězila v soutěži Global Teacher Prize Czech republic. Co je to za soutěž?
Jedná se o odnož mezinárodní soutěže, která je odbornou cenou pro pedagogy, kteří působí na základních i středních školách. Sleduje inspirativní část nebo odbornost pedagogů v několika oblastech, například individuální přístup k žákům, jak učitel vytváří a používá nové učební metody ve vyučování, jak podporuje jiné kolegy a jak se zapojuje v mimoškolních aktivitách nebo jak podporuje komunitu pedagogů.

Rozhodují odborníci? A kdo vás vlastně nominoval?
Rozhoduje odborná porota složená z lidí z různých oblastí a odvětví, nejde tedy pouze o pedagogickou porotu. Nominovala mě ředitelka organizace Step by Step, která zaštiťuje vzdělávací program Začít spolu, podle kterého učím.

Jaké byly vaše první pocity, když jste se dozvěděla o svém vítězství?
Bylo to překvapení, ohromení, obrovská pocta, které si velmi vážím, nikdy jsem v nic takového nedoufala. Ale také to je pro mě velký závazek, abych zůstala inspirativní pro své žáky, ale i kolegy a pedagogy, s kterými se setkávám při vzdělávání mimo naši školu.

Čtěte také

Mezi 10 nejlepšími učiteli Evropy je hradecký Zdeněk Pospíšil: Je to velká radost, ale i závazek

Na čem je tedy vaše vyučování založené?
Na důvěře a vzájemném respektu, což podporuje i právě vzdělávací program Začít spolu, podle kterého učím. Děti si volí svoji vzdělávací cestu, volí si, jakým způsobem naplní daný výukový cíl. Máme komunitní kruhy, součástí každého našeho vyučování je sebereflexe. A na co se hodně zaměřujeme s žáky ve třídě, aby chyba nebyla něco špatného, je to místo pro zlepšení, protože chyby nás mohou dále posouvat.

Nechtěli by si žáci raději hrát místo vyučování? Co potom děláte, když tohle zazní?
To děti neříkají, jsou velmi zvídavé a chtějí se dozvědět spoustu nových věcí a na tu hru mají vymezený čas. Například při svačinové přestávce 30 minut máme rozdělený prostor ve škole na hrací a klidovou zónu. Vlastně přestávky probíhají tak, že děti hrají fotbal, ping pong, posilují nebo skáčou přes gumu, takže prostor na vyřádění během dne mají, tedy ve vyučování už o to nežádají.

Čtěte také

Pedagog Jan Hábl: „Učitel má vést děti zahradou. Ať si přivoní ke všem květům a zjistí, co je baví“

Vy působíte jako speciální pedagožka a mentorka. V jakém smyslu mentorka?
Mentorka ve smyslu podpory učitelů. To znamená, že učitelé si volí, v čem se chtějí zlepšit, zdokonalit, posunout a já jako mentor jim v tom procesu pomáhám. Vedu je k tomu, aby si našli svůj první krok ve kterém se chtějí posunout.

Máte ráda alternativní učení nebo jak byste to sama nazvala?
Protože ve vzdělávacím programu Začít spolu už učím zhruba 15 let, tak to pro mě není vůbec alternativní, ale někdo to tak může nazývat. Každopádně program Začít spolu je v České republice uznávaný Ministerstvem školství jako jeden ze vzdělávacích programů, kterým naplňujeme rámcové vzdělávací programy (RVP).

Barbora Heřmanová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Chtěla jste vždycky učit? Hrála jste si jako malá holka na paní učitelku?
Vůbec jsem si nehrála na paní učitelku, v dětství jsem chtěla být baletkou a nastoupila jsem i na taneční konzervatoř. V pubertě se mé plány z důvodu úrazu změnily, přemýšlela jsem, co dál. Dalším motivem pro mě byla psychologie a speciální pedagogika. Když jsem začala působit jako asistent pedagoga, tak jsem v praxi zjistila, že to je přesně ono, co chci dělat, a zůstala jsem u pedagogiky.

Čtěte také

Škola, co baví učitele, žáky i rodiče. „Vítězství je fajn, ale přátelství je lepší,“ ví Jan Grulich

A byla to správná cesta, která vedla k titulu Nejinspirativnější učitelka roku. Vzpomínáte si na své učitele, kteří vás ovlivnili?
Pamatuji si, že na prvním stupni jsem měla bohužel smůlu a setkala jsem se s učitelem, který nechtěl vůbec slyšet žádný můj názor ani nebyl otevřený k diskuzi. Ale potom si také vzpomínám na učitele přírodopisu z gymnázia, který s námi hodně diskutoval a přijímal naše návrhy, upravoval učivo podle toho, jak se rýsovala skupina ve třídě. Na něj vzpomínám moc ráda.

Jak je to u vás ve škole se známkováním a se vzkazy rodičům?
My máme slovní hodnocení, snažíme se působit v procesu formativního hodnocení, takže dětem popisujeme jejich vzdělávací cestu, co jim k tomu pomohlo. Žádné poznámky u nás nedáváme, nemáme ani žákovskou knížku.

Čtěte také

Rád si hraji. Zůstalo mi to ze skautu, směje se nejoblíbenější fyzikář, vítěz ankety Zlatý Ámos

Když se ohlédnete za minulým koronavirovým obdobím, kdy jsme museli zvládnout distanční výuku, co to přineslo vám osobně, ať už v negativním nebo pozitivním slova smyslu?
Určitě mi to přineslo něco, co jsem si nedokázala ani představit, obrovskou výzvu, naučila jsem se mnoho nového v digitálním prostředí. Ale hlavně mi to přineslo bližší vztah s rodiči a větší možnost individualizace mých žáků. Protože každý to měl doma jinak, jak s výchovou, tak s časem, který může věnovat výuce. A zjistila jsem, že opravdu potřebuji nabíjet od živých dětí, to mi nejvíc chybělo.

Celý rozhovor s Barborou Heřmanovou, Nejinspirativnější učitelkou roku, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.