Chci, aby se děti s muzikou cítily svobodné, říká violoncellista a hudební pedagog Jan Zemen

2. červenec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Letní interpretační kurzy v Opočně

Do studia Českého rozhlasu Hradec Králové přišel muzikant, violoncellista a hudební pedagog Jan Zemen, aby vás pozval na letošní Letní interpretační kurzy do Opočna. Nabídnou nejen setkání mladým umělcům, ale možnost také se něco naučit. A milovníkům vážné hudby umožní navštívit zajímavé koncerty. 

Představte nám, co to přesně jsou ony letní interpretační kurzy.
To je složité slovo. My těmi kurzy chceme ukázat takové studium nanečisto. Protože kurzy vypadají tak, že každý účastník má individuální hodinu s lektorem každý den. Kurzy trvají 5 dní, takže budou mít celkem 5 hodin a končí vlastním vystoupením, které bude asi i nahrávané, což se velmi těšíme. Protože to bude novinka. K nám jezdí vítězové soutěží a my si je vybíráme. Na soutěžích si je vyhmátneme buď v krajských kolech nebo na celostátní úrovni. Mám radost, že se k nám vracejí. Možná, že je letos láká i vidina té nahrávky, kterou z toho budou mít.

A to jsou jen violoncellisté?
Ne. Na cello tam učím já, ale jsou tam ještě mí další 3 kolegové z Konzervatoře Pardubice. Je to Iva Kramperová na housle, na violu Jiří Pinkas, který tedy není profesorem konzervatoře, nicméně na kurzech vystoupí 2. července jako součást Benevicova kvarteta. Což je určitě jedno z nejlepších českých kvartet. Proto jsme ho oslovili i jako pedagoga na violu. A na kontrabas tam bude František Machač.

Můj život se 'zuškou'. Pavel Kováříček za 35 let v čele ZUŠ v Rychnově nad Kněžnou vychoval tisíce dětí

Pavel Kováříček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Dnes se za hudbou podíváme do Rychnova nad Kněžnou, kde stál v čele tamní Základní umělecké školy celých 35 let pan ředitel Pavel Kováříček.

Já si to jako laik představuji tak, že to je prostě takový pětidenní letní tábor pro muzikanty.
Tak nějak. S tím, že se jim každý večer snažíme udělat ještě nějaký doprovodný program, aby z toho něco měli.

Jak jste se k muzice a k violoncellu dostal vy? Vy jste z Rychnova nad Kněžnou.
Já jsem z Rychnova nad Kněžnou a moje maminka i tatínek jsou vášniví muzikanti. Maminka dokonce profesionálně učí piano na ZUŠ v Rychnově, proto i já jsem začínal na piano. A můžu prozradit, protože už jsem to udělal mnohokrát, že k cellu jsem se dostal na protest proti tomu pianu, protože mě strašně nebavilo cvičit.

Jan Zemen ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Nebavilo vás to? Ale to muselo být těžké, když je maminka učitelka.
Musel jsem cvičit i s maminkou doma. To bylo těžké.

Našel jste v tom zpětně třeba i nějakou výhodu, že jste začínal na piano?
Určitě. Dokonce teď, protože učím nejen na konzervatoři, ale i na ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové, tak jsem doprovázel na koncertě, to je můj největší úspěch jako klavíristy. Neučtu moc not, ale bez not toho zahraju hodně. Takže z toho byl v takový půlrecitál zpaměti.

Na ZUŠce jsme pro děti rádci do života. Vlastně bych si troufal říct hned na druhém místě po rodičích.
Jan Zemen, muzikant, violoncellista a hudební pedagog

Kam zamířily vaše kroky potom, když jste se učil hrát na Základní umělecké škole? Protože vy jste studoval i ve Švýcarsku?
Já jsem začínal tady v Hradci Králobé, ale na ZUŠ Střezina. Pak jsem šel na konzervatoř do Pardubic, kde teď i učím. Pak na HAMU Praha a studia jsem ukončil ve Švýcarském Lucernu u Marka Jerieho.

To je asi důležité pro muzikanta mít štěstí na učitele.
Určitě a to já jsem vždy měl. Už na Střezině paní učitelka Beníšková je fantastická. Pan Krečmer na konzervatoři také a páni profesoři na vysokých školách tak už jen něco pootočili v těch základech, jak vůbec o muzice přemýšlet. Každý pedagog má nedozírný efekt na můj život.

Letní interpretační kurzy v Opočně

Je důležité i pro učitele hudby, aby neustále koncertoval? Takové to propojení s publikem?
Já to tak určitě cítím a jsem rád, že to tak cítím. Pan ředitel na ZUŠ Habrmanova Petr Fiala nám v tom dává veliký prostor, že můžeme koncertovat. Teď jsme třeba byli na 14 dní v Japonsku s Prague Celoo Kvartet. Minulý rok jsme byli na měsíc v Číně. Takže těch koncertů je hodně. Jsem za to rád.

V ZUŠ učím děti sdílet hodnoty, radost i pláč. Chci jim ukázat společnou práci a zodpovědnost

Bc. Jaroslava Komárková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Bc. Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ Jičín, je nejen výbornou pedagožkou, ale i manažerkou. Významně oživuje kulturní a společenský život města Jičína. Zkvalitnila výuku v základní umělecké škole, což se odrazilo i ve zvýšeném zájmu o školu a v zásadním nárůstu počtu žáků. Má vliv i na zapojení žáků do mimoškolních aktivit. Realizovala s nimi například autorský muzikál.

Prague Cello Kvartet, to je jeden ze souborů, kde účinkujete profesionálně. A vy to máte rád legraci v té klasické hudbě.
Určitě. Učím a zabývám se klasickou hudbou, nicméně už chápu, že jediným cílem není naučit se noty a jen něco číst z papíru. Snažíme se učit děti improvizovat a být tak na tom pódiu všeobecně svobodní nebo se tam cítit dobře. Proto i na těch kurzech v Opočně bude probíhat dvoudenní jazzová dílna. Navštíví nás už podruhé profesor konzervatoře Jaroslava Ježka Marco Ferenc, houslista, který udělá skupinově se všemi jazzovou dílnu. A potom to vyvrcholí společným koncertem.

Mě tak napadá, co je při hře na violoncello učíte?
Mě překvapilo, když se bavím s houslisty, že největším strachem malého houslisty je, aby mu housle nespadly na zem. To se cellistovi nikdy nestane. My sedíme na židli, je nám dobře, taháme zprava doleva. Vždy říkám, že je to nástroj, který si vybírají moudří lidé. A taky trochu líní. Přirovnal bych to trochu ke zpěvu. Učíme je, aby to cello krásně zpívalo i do poslední řady a něco říkalo. To je těžké, protože člověk musí vědět co chce, aby zpíval.

Letní interpretační kurzy v Opočně

Vás asi hodně baví potkávat se na základní umělecké škole s malými dětmi a pomáhat jim najít vztah k muzice.
Je to tak. I vztah k muzice beru, že je vlastně doprovázíme jen v tom dospívání. To mi přijde úplně nejdůležitější. Na ZUŠce se potkáte s velkým spektrem dětí. Přijdou rodiče, kteří chtějí závodní koně. Já tomu říkám závodní koně, protože děti potom soutěží na soutěžích a opravdu je vyhrávají. Máme tady třeba Matěje Čapka, který zvítězil v celostátním kole soutěže ZUŠ. Ale tam to nebylo o rodičích, Matěj opravdu hraje skvěle sám od sebe. Nicméně nejsou tady jen závodní koně, na druhé straně jsou, já říkám, pacienti. Děti, které si přijdou zahrát, popovídat, co se jim děje v životě. Protože a na ZUŠce s nimi máme 45 minut úplně sami každý týden, někdy dvakrát týdne, tak by se nám mělo podařit navázat takový vztah, že s nikým jiným takový druh vztahu nemají. Jsme pro ně rádci do života. Vlastně bych si troufal říct hned na druhém místě za rodiči.

A pak myslím si, že ten život s hudebním nástrojem prožijí a mohou to předávat opět svým dětem.
Určitě, to je nejlepší. To říkal můj děda, protože můj děda byl ředitelem ZUŠky v Týništi nad Orlicí a k němu chodili už vnuci jeho žáků, takže k němu chodily tři generace.

Čtěte takéLetní interpretační kurzy Opočno 2018

Tak pojďme zpátky do Opočna, ale také do Nového Města nad Metují, protože tam všude budou koncerty.
Ano. V pondělí to bude koncert již zmíněného Benevicova kvarteta. To bude v Mariánském kostele v Opočně. V úterý beseda s houslaři z hradeckého ateliéru Pilař. Na to se moc těším, protože máme slíbeno, že ta debata nebude jen teoretická, bude i praktická s ukázkami. A měla by být i taková pikantní pro muzikanty, protože málokdo si uvědomí, že my nevíme, co se s našimi nástroji děje, kdy se za nimi zavřou dveře u Pilařů. A tak máme slíbeno, že nám ukáží, jak se třeba takové housle nebo violoncello otevírá. A já prozradím, že je to nožem a není to úplně bez rizika.

Ve čtvrtek to budou hned dva koncerty. 14. hodina koncert účastníků kurzů malý sál zámku v Nouém Městě nad Metují.
Tam budeme moc rádi, když se na nás přijdete podívat. A druhý koncert bude od 19 hodin opět v obrazárně zámku v Opočně.

Jan Zemen ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Takže zveme všechny, kteří mají vztah ke klasické hudbě, vážné i nevážné pochopitelně, protože to bude určitě krásné setkání s muzikou. Na co vy se nejvíc těšíte?
Já se těším na studenty, kteří se k nám vracejí. Tohle je už třetí ročník. A já vždy říkám, že se kurzy nepovedly, pokud se poslední den nebrečí. A zatím se brečelo vždy a mám radost, že nám zachovávají přízeň děti, pachatelé, kteří se k nám vracejí na místo činu.

autoři: Milan Baják , jak
Spustit audio

Související