Češi jsou považováni za nejvášnivější houbaře na světě. Houby sbírají téměř 3/4 obyvatel republiky

Mykoložka Tereza Tejklová z Muzea východních Čech v Hradci Králové je hostem naší houbové poradny.

Přišla jste bez košíčku, takže nerostou?
Naopak, rostou až moc. Tak jsem si říkala, že snad ani nemá cenu chodit do rozhlasu s košíkem plným hub. Teď to skutečně vypadá, jako kdyby se do lesa vydala opravdu většina obyvatel naší krásné republiky. Potkáváte jich v přírodě tolik, že najít nějaké úplně zapomenuté místo nebude tak jednoduché.

Poštěstilo se mi zajet na houby do Švýcarska. A bylo velmi zajímavé chodit po lese a vidět, co tam naroste, když nikdo nic nesbírá.
Tereza Tejklová, mykoložka

Ale poštěstilo se mi při průzkumu v Orlických horách, když jsem procházela po hřebeni v místech, kde asi houbaři nebyli, tak tam tedy už doslova ležely skutečně trofejní hřiby smrkové. S láskou jsem se na ně podívala a řekla jim: aspoň vy jste tady kluci zůstali. A šla jsem dál.

Čtěte také

„Přemíra deště, stejně jako velké sucho, není pro růst hub ideální,“ říká mykoložka Tereza Tejklová

Letošní podzimní houbařská sezóna je mimořádná. Nelze si nevšimnout šílenství na sociálních sítích.
Je to velmi mimořádné. Ale ani ne tak v množství hub, jako spíš v tom, že ony až do září skoro nerostly. A teď nastal obrovský boom, sezóna vypukla a lidé mají doslova hlad po houbách. Chtějí dohonit, co nestihli v těch skoro dvou třetinách roku. Takže teď jsou skutečně v lese zástupy houbařů. Ale musím říct, že třeba tady na Hradecku si skoro každý něco odnese.

Lidé by hlavně neměli sbírat houby, které neznají. Protože se už objevily i případy otravy. Vám se to asi nikdy nestalo, že byste do něčeho kousla jen tak pro jistotu a pak z toho byl nějaký problém?
Já kousnutím ochutnávám třeba holubinky, když je určuji. A stalo se mi, že jsem si v terénu holubinku určila jako jedlou a pak doma, když jsem do ní kousla, tak pálila, což mě velmi překvapilo. A zjistila jsem, že jde o zvláštně vybarvenou formu jednoho druhu, takže se samozřejmě i já mohu splést.

Čtěte také

Podzim přeje „českému národnímu sportu“ aneb houbaření je naší velkou vášní, zábavou i gastronomií

Je vůbec spočítáno, kolik hub na světě existuje?
Nelze to spočítat, ani u nás. V republice jsou každoročně popisovány nové a nové druhy hub, takže to asi nespočítá vůbec nikdo.

Jak se člověk stane tak schopným mykologem jako vy? Kolik let už houby zkoumáte?
Já jsem zkoumala houby, už když jsem chodila jako malá holka s rodiči na houby. Nacházeli jsme takové krásné modrozelené a já hrozně chtěla vědět, co to je. Tak jsem si je sbírala bokem a snažila jsem se je pak s atlasem hub doma určovat. Víc. jsem se pak houbami začala zabývat po vysoké škole, kdy jsem shodou náhod nastoupila do hradeckého muzea, kde se mi poštěstilo a mohu se houbám věnovat stoprocentně ve svém pracovním čase.

Nedávno jste byla dokonce sbírat houby i v zahraničí, kde to není tolik obvyklé.
Poštěstilo se mi zajet se podívat do Švýcarska, kde kolega ze švýcarské mykologické společnosti, se kterým jsem mimochodem chodila na střední školu, nám zajistil i různá povolení vstupů a povolení sběru. Protože jsme byli v oblasti, kde je sběr hub zakázán. A bylo velmi zajímavé chodit po lese a vidět, co tam vlastně naroste, když tam nikdo nechodí a nic nesbírá.

Celou houbařskou radioporadnu s mykoložkou Terezou Tejklovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.