Černobyl na kolečkách. Honza Dušek si přes handicap roztroušené sklerózy splnil další životní sen

8. listopad 2021

"Péťo, já chci do Santiaga." Tato věta odstartovala úžasnou svatojakubskou pouť Jana Duška a Petra Hirsche do španělského Santiaga de Compostela. Krásně o ní vypráví i film režisérky Evy Toulové Camino na kolečkách, který měl u diváků obrovský ohlas. A Honza, který je kvůli roztroušené skleróze na vozíku, má za sebou další úžasný výlet. A sice cestu do Černobylu. 

Jsem moc rád, že jste přijali naše pozvání a že jste tady zase opět s námi. Proč Černobyl, Honzo?
Jan Dušek: Já si myslím, že tato oblast si stále zaslouží pozornost. Když tam bouchl čtvrtý reaktor jaderné elektrárny, tak mi bylo necelých 6 let v tom roce 1986. A vzhledem k tomu, že jsem tam nikdy nebyl a teď se tato oblast otevřela pro turisty, tak jsem to chtěl vidět. Jak vypadá Pripjať a jestli tam jsou nějací lidé.

Setkání na tom místě musela být určitě zajímavá.
Jan Dušek: Bylo to úžasné, asi 5 km od Černobylu žijí místní lidé. Bábuška a děduška. A děduška byl úžasný tvor, protože když se usmál, on měl celá ústa ze zlata. Všechny zuby ze zlata. Pohostili nás dvoumetrovým sumcem. Měli jsme karbanátky z ryby, brambory, domácí okurky vypěstované na zahrádce. Každý to jedl, nikdo neměl strach, že by byl z okurky ozářený.

Hodně to na mě zapůsobilo. Zapálil jsem tam svíčku a v tichosti se pomodlil. A poděkoval všem, kteří v Černobylu zachraňovali životy.
Jan Dušek, cestovatel

Petře, jak náročné bylo vyslyšet Honzovo přání a naplánovat či uskutečnit tuto cestu?
Petr Hirsch: Bylo to náročné, protože to bylo něco naprosto nového. Když Honza přišel před čtyřmi, pěti lety se Santiagem, tak jsem věděl, do čeho jdu aspoň z pohledu cíle cesty a onoho putování. Ale organizovat výpravu, ne ani pouť, na Ukrajinu do Černobylu, to bylo něco naprosto nového. A druhá věc, která nám komplikovala situaci, byl covid.

Čtěte také

Přišly různé uzávěry, nejistota, co a jak bude, takže jsme čekali loni do podzimu a nakonec jsme se rozhodli, že cestu odložíme. Hodně jsem váhal letos v lednu a únoru, jestli spouštět kampaň a energii do toho investovat s takovým nejistým výsledkem. Ale touha splnit Honzovi další jeho sen, vzít ho do Černobylu nebo na Ukrajinu, nakonec převážila a šli jsme do toho. Nakonec jsem moc rád, že jsme to absolvovali, protože to se opravdu těžko dává do slov. Když jste na tom místě, tak na vás najednou dýchne atmosféra, vše začnete vidět v jiném světle.

Vy jste byl určitě také malý kluk, když to v roce 1986 bouchlo, ne?
Petr Hirsch: Přesně tak, my jsme s Honzou od sebe jen o půl roku. Díky tomu, že jsme se do toho teď poslední rok ponořili, tak se člověk dozví spoustu zajímavých informací. A uvědomí si, že to nebyla lokální, nějaká místní omezená událost. Je to věc, která má celosvětový přesah. Tyto věci jsou propojeny až do dnešních dnů. Pořád to přetrvává a ovlivňuje životy tisíců, možná desetitisíců lidí.

Jan Dušek a Petr Hirsch připravili další projekt, tentokrát s názvem Černobyl na kolečkách. Honza Dušek se po Santiagu vydal do Černobylu, který do detailu prozkoumal. Nezabránil mu v tom ani invalidní vozík, na který ho upoutala nemoc, se kterou už 18 let žije.

Vaše cesta byla i takovým poděkováním lidem, kteří tam zachraňovali?
Jan Dušek: Z mé strany se určitě jednalo o poděkování, poněvadž jsem stanul před sochou, na pravé straně byli vyobrazeni hasiči, kteří tam hasili, a dozimetrista, lékař a likvidátor. A hodně to na mě zapůsobilo, zapálil jsem tam svíčku, nechal tam dva kamínky od své kamarádky Petry Wolfové ze Dvora Králové a v tichosti jsem se pomodlil a poděkoval. Protože v tom roce 1986 nasadilo 700 000 lidí svůj život, ať už vědomě nebo nevědomě, aby zachránili další desítky milionů životů, ať už v Asii nebo v Evropě. A lidé si to stále málo uvědomují.

Černobyl na kolečkách. Honza Dušek si přes handicap roztroušené sklerózy splnil další životní sen

Měli jste také dozimetry na krku?
Jan Dušek: Měli jsme dozimetry, já jsem ho nesl v kapse v mikině. A na krku jsme měli Geigerovy přístroje.

Čtěte také

A ukazovalo to něco?
Petr Hirsch: Je pravda, že v místech, kde se pohybují turisté nebo návštěvníci, tak jsou to bezpečné oblasti, protože jsou dekontaminované. V podstatě to nikde nepískalo. Ale stačí udělat třeba několik kroků ze silnice do trávy a najednou to vyskočí. Půda v okolí se stále samozřejmě kontaminovaná. Ale pokud se člověk chová zodpovědně a neleze kam nemá, tak nějaké větší nebezpečí nehrozí.

Eva Toulová, režisérka filmu Camino na kolečkách, byla s vámi tentokrát také?
Jan Dušek: Ano, byla s námi. Nemohla u toho chybět.
Petr Hirsch: Ano, pro Evu je to srdcová záležitost. Okamžitě souhlasila s nabídkou vydat se na Černobyl a celou výpravu absolvovala s námi. Vlastně stejný realizační tým, který byl na Caminu. Jen jsme se letos ještě rozšířili o druhou kameramanku Anežku Kružíkovou a zvukaře. Takže se snažíme, aby filmový dokument, který už vzniká, byl ještě technicky o úroveň kvalitnější, než bylo Camino na kolečkách.

Kdy jindy by měl mít film Černobyl na kolečkách premiéru než na výročí havárie. 26. dubna příštího roku, 36 let po katastrofě.

Petr Hirsch, cestovatel

Kdy bude hotovo? Kdy se na film budeme moci přijít podívat do kin?
Petr Hirsch: Doufáme a věříme, že se to podaří. Kdy jindy by měl mít film Černobyl na kolečkách premiéru než na výročí havárie. Premiéra by měla být 26. dubna příštího roku. A bude to v kině Bio Oko v Praze. 36 let po katastrofě.

Vy už ale teď vyrážíte mezi lidi s besedami.
Petr Hirsch: Honza nelení a tím, jak se doslova dobil energií v Černobylu, tak už vystrkuje růžky a má chuť sdílet zážitky. Máme spoustu krásných fotografií, protože jsme měli s sebou i výborného fotografa Jirku Kaláta. První beseda by se měla, doufáme, uskutečnit v neděli 14. listopadu v Domově svatého Josefa v Žirči, kde Honza od letošního jara trvale žije. Je to jediné zařízení, které se specializuje na péči o lidi s roztroušenou sklerózou. A potom hned v pondělí dopoledne vyrážíme do Pardubic, kde se koná cestovatelský festival a Honza by tam měl mít vystoupení. Opět s Jirkou Kalátem. Takže srdečně zveme.

Celý rozhovor s Petrem Hirschem a Janem Duškem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.