Anna Milerová zachraňuje oceány a žraloky. Nejkrásnější zvíře, které mohla vidět zblízka
Studentka a grafička Anna Milerová z Jaroměře ve volném čase „zachraňuje" oceány. Vymyslela projekt Be Sea (Buď moře), ve kterém propojila svět umění s ekologií. Originálním způsobem tak chce přispět ke snížení objemu plastových odpadků v oceánech. A nejen to.
Jsem moc rád, že k nám zase po čase a po dalších nových zkušenostech ze světa zavítala Anna Milerová, mladá slečna z Jaroměře, která se věnuje umění, grafice, ale také záchraně světových oceánů. Minule jsme si povídali o projektu Be Sea, tedy Buď moře, kterým jste propojila umění a záchranu oceánů a moří. Můžeme připomenout posluchačům o čem je tento projekt?
Jasně. Je to projekt založený na spolupráci s umělci, kdy od nich získáme umělecké dílo, které potom prodáme pomocí našeho e-shopu nebo aukcí. A výtěžek putuje na ochranu oceánů.
Žraloci jsou nezbytní i pro člověka, pro celý náš ekosystém. Protože čistí oceány. Pochopila jsem, že stačí maličko a člověk nebude.
Anna Milerová, zakladatelka projektu Be Sea
A funguje to?
Funguje to. Ne každý si může třeba dovolit koupit obraz za 5000 korun, ale na našem e-shopu máme i různé ekologické vychytávky, látkový tašky, které nám šije jedna důchodkyně z Moravy, bambusové kartáčky, a podobně. Takže to je také takový způsob, jak pomáhat a vlastně začít sám od sebe. Aby nebylo tolik odpadů a plastů. Protože to je zhouba pro oceány, to je největší problém.
Jak vy jste se zamilovala do oceánů? Já si pamatuju, že to začalo, když jste jezdila s rodiči jako malá holka do Chorvatska k moři.
Už jako malá holka, když jsem jezdila na ty klasické dovolené s rodiči, tak jsem už to moře milovala. Nikdy jsem nechtěla být u bazénu, vždy na pláž. A ještě víc se prohloubil onen vztah a láska k oceánu, když jsem se začala před pár lety potápět a viděla jsem zase oceán z úplně jiné perspektivy. Pochopila jsem, že lidé jsou úplně maličtí, že jsme vlastně úplně nic.
Může umění zachránit oceány? Třídit odpad nestačí a tak Anna Milerová rozjela projekt BE SEA
Evropané každoročně vygenerují 25 milionů tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho shromáždí méně než 30 procent. Po celém světě tvoří plasty 85 procent odpadků na plážích. Plasty se ve formě mikroplastů, jejichž účinky pro zdraví jsou zatím neznámé, dostávají také ve vzduchu, vodě a potravinách až do plic a na stůl lidí.
Že stačí maličko a člověk není.
A masa toho oceánu mě úplně unesla. Začala jsem to sledovat z té druhé stránky, jak oceán trpí kvůli činnosti lidí. A rozhodla jsem se, že s tím musím něco dělat. Protože bohužel stále není dost té lidské pomoci.
Proto onen projekt Be Sea. Když jsme se viděli před půlrokem, tak jste se chystala na Srí Lanku a do Indonésie. Tak jaké to bylo? Protože vy jste tam prožila dva měsíce.
Byla jsem tam dva měsíce a bylo to náročné, náročnější, než jsem čekala. Počítala jsem s tím, že to nebude jednoduché, ale na takovou cestu se asi člověk nemůže úplně připravit, nejde to.
Vy jste se tam ale nejela opalovat a slunit na pláži. Vy jste tam byla zase pracovat a zachraňovat.
Přesně. Já jsem se snažila pomoci. Konkrétně na Srí Lanku jsem jela s jednou nejmenovanou neziskovou organizací, protože sami plánujeme dobrovolnickou cestu za měsíc s našimi dobrovolníky. Chtěla jsem se inspirovat a vidět, jak to funguje. Bohužel jsem byla trošku z náplně dané neziskové organizace zklamaná. Ale jelikož to byl mezinárodní projekt, byly tam další dobrovolníci z Číny, Německa, Holandska a dalších zemí., tak jsem se spolu s dalšími čtyřmi holkami tak nějak odtrhla.
Co vám tam tedy zklamalo, že jste se udělaly pro sebe?
Náplň práce byla nulová. Člověk tam jel pracovat, ne se válet na pláži. A byly tři dny v týdnu pracovní s tím, že třeba náplň jednoho dne byla přednáška. Což je super, ale bylo to na škole, která je vzdálená třeba tři hodiny cesty. Tak to je úplně mimo. Protože čas je tam vzácný a drahý a člověk toho potřebuje stihnout co nejvíc.
Tedy jste se odtrhly od neziskovky a šly jste na vlastní pěst.
Šly jsme na vlastní pěst. Přesně tak. Já a dvě holky z Německa, jedna z Holandska a Španělska z Barcelony. Narazily jsme na jednu vesničku, která byla před lety, stejně jako velká část ostrova, zničena tsunami. Potkaly jsme tam hrozně milé lidi, kterým není lhostejná ta situace na plážích. Tam opravdu člověk neudělá krok, aby nenarazil na nějaký kus plastu, kus kartáčku nebo čehokoliv.
Ale na Srí Lanku se normálně jezdí s cestovní kanceláří na dovolenou. A v katalozích na fotkách vidíme nádherné, čisté pláže.
Já jsem udělala fotku právě ze Srí Lanky té skutečné pláže. A jen jsem tam dala logo jedné cestovky. Bohužel tohle je realita. Pokud budou chtít cestovní kanceláře v budoucnu ukazovat realitu, tak bez nějaké úpravy fotky nebo použití staré fotky. Tak ty pláže prostě takto budou vypadat. Samozřejmě když dnes člověk jede na resortovou dovolenou a je v tom turistickém komplexu, tak tam je čisto, protože tam se prostě uklízí.
Můžeme jen krátce popsat jak to tam vypadá? Pláže plné odpadků?
Písečné krásné pláže s nádhernými palmami. Opravdu fotka jako z katalogu cestovní kanceláře. Akorát tam máte malý bonus, že jsou všude odpadky. Jsou to převážně žabky, různé flašky, pytlíky od brambůrků nebo čehosi. Je to tam prostě všude.
Jak to tedy fungovalo? Vy jste tam totiž přesvědčili i místní, aby se do toho úklidu zapojili. To je možná to nejdůležitější.
Ano, to bylo asi to nejdůležitější, že jsme narazili na místní, kterým to nebylo lhostejné, kterým vadilo, jak tam ta situace vypadá. Byli to rybáři, kteří věděli, jak to vypadalo před 20, před 10 lety. Jak byly ty pláže čisté. A jaký to je teď velký problém. Začali jsme to s nimi řešit. Nejdřív jsme hromadně i s těmi vesničany a dětmi uklidili pláž, což bylo super. Ale když jsme se vrátili dva dny na to, tak pláž vypadala skoro stejně. Ne úplně stejně, ale bylo vidět, že prostě nejde to jen uklidit a nechat to být. A tak nás napadlo, že když mají zájem si udržovat pláž čistou, že by to mohli dostat na starost děti. Jsme stále v kontaktu s tou vesnicí a posíláme jim drobné peníze, které oni využívají jako kapesné pro děti. A ty děti se už o tu pláž starají s chlapíkem, jmenuje se Colin. Ten to tam měl celé na starost. Při tsunami přišel o vše, ale je tak srdečný, tak hodný, že se o tyto věci stará. Chce, aby jejich další generace měla kde žít, aby ta pláž prostě vypadala hezky.
V tom je možná ona budoucnost. Vštípit mladé generaci do hlavy, že je v pořádku, když na písečné pláži nejsou odpadky. Starat se o to.
Přesně tak.
Pojďme se ještě přesunout na Bali a na Lombok. To je ostrov vedle Bali.
Ano, je to asi 30 km vzdálené od Bali. Říká se, že to je taková starší sestra Bali, kde není tolik turismu a je to více muslimský ostrov. Tam jsme mířili na východní pobřeží, do malé rybářské vesničky. Já jsem se o ní dozvěděla na základě dokumentu Blue, v češtině Azurová. V této vesnici přímo masakrují žraloky. Tak jsem chtěla vědět, jestli to je pravda nebo není. Spousta lidí, kteří se o tuto problematiku zajímají, tak mi říkala, že se to neděje, to bychom o tom věděli. Ale bohužel opak je pravdou. Děje se to tam. Opravdu, když jsme tam ráno přišli, tak tam bylo asi 100 mrtvých žraloků, které místní chytají a pak je prodávají na asijský trh, konkrétně do Hongkongu. Jde čistě o obchod se žraločími ploutvemi. Já jsem si myslela, že je to nelegální. Ale nelegální je to jen v případě, když chytnou žraloka a na lodi mu odřežou ty ploutve ještě zaživa a hodí ho zpátky do moře. To je nelegální. Ale jakmile žraloka dopraví do přístavu a zpracují ho celého, tak je to v pořádku. Samozřejmě je otázka, jak zpracovávají to maso, protože když jsem se namátkově ptala místních, jestli jedí žraločí maso, tak říkali, že v žádném případě. Kroutili očima a dívali se na mě jako na blázna. Takže jde čistě jen o ty ploutve. Množství těch zabitých žraloků je velké.
Řekněme pro někoho, kdo neví, proč bychom se měli vůbec zajímat o nějaké žraloky?
Oni jsou nezbytní i pro nás, pro celý ekosystém. Protože oni čistí oceány a zabíjejí určité druhy ryb. A když přestanou žraloci, když žraloci nebudou, tak se ty ryby přemnoží, sežerou plankton a plankton produkuje, dejme tomu, 40 procent světového kyslíku. Takže by to stálo hodně vzduchu a hodně dechu.
Vy máte žraloky hodně ráda. Pro vás to byl silný emocionální zážitek, jeden z vašich nejkrásnějších zážitků, když jste se potápěla se žraloky na Kubě.
To byl jeden z nejkrásnějších zážitků. Když jsem potkala velrybího žraloka.
Tak ale co s tím?
Co s tím. Samozřejmě problém je ten, že spousta místních lidí je na tom finančně závislá. Na druhou stranu ten největší zisk, největší byznys, je to ty obchodníky. Jde o to jim ukázat nějakou jinou cestu. Ať už to bude turismus nebo nějaká výuka, výchova, posun místních dál. Když jsme tam navštívili školu, tak jsme byli překvapeni, že se tam ani neučí angličtina. Tam vůbec není šance se s někým anglicky domluvit. Takže je jasné, že je to zacyklení, že děti budou pokračovat v tom, co dělají jejich rodiče. Protože vlastně ani nic jiného dělat nemohu bez angličtiny.
Čtěte takéBE OCEAN BE ART BE HUMAN
Tedy je to zase o tom vzdělávání.
Je to o vzdělávání. Chceme se tam s našimi dobrovolníky vrátit, říkám to rovnou do éteru, kdyby se chtěl někdo přidat, tak nám může napsat a určitě se můžeme domluvit. Chceme se vrátit a pokusit se udělat něco s tím problémem žraloků. A učit děti v místních školách uklízet. Protože tam je situace s odpadky snad ještě horší než na Srí Lance. Tam vyloženě ti lidé žijí na skládce. Na plážích, které by byly jinak krásné.
Tak my vám samozřejmě budeme v tomto vašem úsilí držet palce. Co jiného můžeme popřát, hodně pevných nervů a hodně sil. Anna Milerová z Jaroměře byla naším hostem. Děkuju, ať se vám daří. A určitě se zase uvidíme.
Děkuju za pozvání. Na shledanou. Určitě se uvidíme.
Související
-
I za oceánem hledá mladý farář Martin Lanži pomoc pro...
Broumovsko je jednou z nejbohatších oblastí naší vlasti na sakrální stavby. Jsou tu stovky sakrálních staveb, ať už jde o kostely, kaple, boží muka nebo kříže u ces...
-
Pokud se na moře dobře připravíte, ono se na vás vykašle a nechá vás přežít
Zdeněk Chramosta už jako malý kluk rád četl dobrodružnou literaturu a cestopisy. Ve svých 27 letech pak nastoupil k Československé námořní plavbě.
-
Na moři je ten, kdo tam chce být. Tvrdí mořský vlk Rudolf...
Rudolf Krautschneider se narodil ve Vídni a dětství strávil ve Znojmě. První plachetnici si udělal z vypůjčené veslice na řece Dyji. Plachtou mu byl starý kabát a o...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.