Zapomenuté židovské příběhy: Téměř „hollywoodská“ historie rodiny Emila Hermana z Hradce Králové

Jde o vůbec první pamětní dlažební kostky, které byly v Hradci Králové položeny, jejichž smyslem je uctít památku obyčejných lidí, kteří se stali obětmi hrůz 2. světové války.

Je to příběh téměř "hollywoodský", plný až neuvěřitelných šťastných náhod. A výjimečně i se šťastným koncem. Vy si ho teď můžeme poslechnout díky pořadu, který pro Český rozhlas připravila Šárka Kuchtová.

Hermanovi holokaust přežili, ale do Hradce Králové se nevrátili

Na Ulrichově náměstí v Hradci Králové před domem číslo 762 jsou v dlažbě tři Stolpersteiny, neboli kameny zmizelých. Procházejícím připomínají, že v tomto domě žila před válkou rodina židovského lékaře Emil Hermana.

Čtěte také

„Wintonovo dítě“ Hana Kleinerová oslavila v Hradci Králové 90. narozeniny se svou nalezenou rodinou

Margit a Emil Hermanovi přišli do východních Čech z Užhorodu. Emil Herman pracoval jako lékař pro zaměstnance Československých státních drah a v Hradci Králové si se svou ženou pronajal krásný byt v moderním domě známém jako Palác Fénix, kde se jim v roce 1930 narodila dcera Věra.

Bezstarostný život Hermanových končí německou okupací. Emil Herman už nemohl vykonávat lékařskou profesi, Hradec Králové opustili a vrátili se k rodině v Užhorodu. Se zhoršující se situací prchala rodina dál, nejdříve do Budapešti a později do úplné ilegality na Slovensku.

8 fotografií

V roce 1943 jim hrozil transport do koncentračního tábora, proto se přemístili zpátky do Budapešti, kde žili v úkrytech až do února 1944. Tehdy došlo k rozdělení rodiny, maminka Margit s dcerou Věrou byly převezeny do vězení v Kistarce. Ale ani ve vězení nezůstaly pospolu.

Čtěte také

Nejdůležitější je život, až potom pohodlí. Procházka po židovských památkách v Hořicích

Švédský diplomat Raoul Wallenberg, zachránce maďarských Židů známý jako “Anděl Budapešti“, vyslal do vězení delegaci, která měla zachránit židovské děti od strastiplného života vězení a převést je do dětského domova.

Věra Hermanová po válce vzpomínala: „Všechny ženy a děti byly svolány na nádvoří. Velitel věznice představil tři členy inspekčního týmu Švédského červeného kříže. Přesvědčovali matky, aby nechaly své děti jít. Moje matka mne doslova strčila do náruče jednoho z těchto mužů.“

Čtěte také

Židé slaví Chanuku, Svátek světel. V Náchodě žila před válkou jejich malá, ale významná komunita

„Po válce mi řekla, že jediné, na co tenkrát myslela, že kdybych tu noc dostala jídlo, které by stálo za to sníst, a kdybych spala ve skutečné posteli, že to musela udělat, i kdyby mě už nikdy neměla vidět. Když si však uvědomila, jak zásadní a neodvolatelné rozhodnutí udělala - omdlela. Chtěla jsem jí pomoct, ale jeden z mužů mne vzal do náruče a odnesl do čekající limuzíny.“

Život v dětském domově byl pro děti skutečně snesitelnější, Věra se ale nakazila spálou a musela do nemocnice. To jí zachránilo život, neboť v době její hospitalizace byl dětský domov přepaden bandou opilých příslušníků Šípových křížů (maďarští SS), kteří všechny děti zavraždili.

Maminka Margit měla být z vězení v Kistarce poslána do Osvětimi. Shodou neuvěřitelných náhod se z transportu dostala a setkala se s manželem Emilem, který dělal vězeňského lékaře v Sárváru. Odtud prchli během povstání vězněných partyzánů a dostali se společně do Budapešti.

Čtěte také

Budování Hitlerovy říše. Příběh 3 mužů z Hradce Králové, kteří museli za války pracovat pro Německo

Vyhledali švédského diplomata Raoula Wallenberga a požádali ho o pomoc. Nejenže jim poskytl ochranu díky takzvaným Schutzpassům, ale prozradil jim, že v jednom z dětských domovů je jejich dcera Věra.

Rodina Hermanova přežila díky řetězci neuvěřitelných šťastných náhod. Krutému osudu ale neušel "Anděl Budapešti" Raoul Wallenberg, který zachránil desítky tisíc Židů. Na konci války ho zatklo sovětské NKVD. Jméno Raoula Gustafa Wallenberga mizí v miliónových seznamech obětí sibiřských gulagů.

Věra, Margit a Emil Hermanovi emigrovali v roce 1947 do New Yorku.