Žacléř je malebné městečko ležící v luxusní přírodě. To je naše devíza, říká starosta Aleš Vaníček
Vezmeme vás do pohraničního města na větrné hůrce Rýchor, kde slavné hornické časy připomíná důlní skanzen bývalého Dolu Jan Šverma. Hned za městem je také cyklistický hraniční přechod do Polska. A i když město neleží na žádném vodním toku, tak tam pramení řeka Bobr, která je největším z levých přítoků řeky Odry.
V malebném Žacléři žije asi 3 000 obyvatel a naším dnešním hostem je starosta Aleš Vaníček zvolený za sdružení Náš Žacléř. Jak byste nám vaše město představil?
Žacléř je malebné městečko v pohraničí, ležící v krásné, řekl bych až luxusní, přírodě. To je naše největší devíza. Okolo Rýchory a nedaleko Broumovská vrchovina, Adršpach atd. Takže nádherná příroda v okolí je naším největším pokladem.
Vy pocházíte přímo ze Žacléře?
Já žiji v Žacléři celý život, jsem tam spokojený. A snažím se pro město i trošku něco udělat.
Takže pamatuje i období těžby uhlí? V roce 1992 to ustalo, ne?
Ano a nastal velký přelom, protože v dobách dřívějších byla šachta významným podnikem, byl tam také Texlen, takže průmyslové odvětví bylo u nás rozjeté a znamenalo určitý finanční přínos pro město. Ale potom v krátké době všechny velké podniky skončily a úplně se to o 180 stupňů otočilo. Doba po uzavření šachty nebyla zrovna veselá a perspektivní.
Nevýhoda Žacléře, že to bylo městečko zastrčené v pohraničí, je dnes velkou výhodou. Lidé hledají odlehlou přírodu a klid. To my nabízíme.
Aleš Vaníček, starosta Žacléře
Jak to vypadá v tomto směru v současnosti?
Úplně jinak. Žacléř se výrazně proměnil, samozřejmě došlo k velkému úbytku obyvatel. Lidé si hledali práci a mnoho jich ze Žacléře odešlo. Ale to, co bylo dlouhou dobu svým způsobem velkou nevýhodou Žacléře, že to bylo takové malé městečko zastrčené kdesi v pohraničí, trochu zaprášené průmyslovou výrobou, tak je v současnost velkou výhodou. Právě jeho poloha. Protože lidé hledají odlehlejší místa v přírodě a klid. To u nás najdou.
Čtěte také
Co vás přivedlo do komunální politiky? Vy jste starostou od roku 2018, předtím jste byl i v zastupitelstvu několik let. Co jste dělal předtím?
Přes dvě desítky let jsem pracoval v Deníku, takže jsem hodně času trávil v Trutnově. Ale pak jsem cítil, že potřebuji změnu, tak jsem odešel do Svazku obcí Horní Labe, kde jsem chvíli pracoval. Potom se mi podařilo stát se starostou, což mě hodně baví, protože rád něco tvořím, organizuji a pořádám. Tedy je to práce, kde jsem se našel, a zatím mě to stále už těch pět let opravdu hodně naplňuje.
S jakými prioritami jste se stal starostou? Co jste chtěl ve městě změnit?
Spousta věcí pro rozvoj Žacléře už byla rozjetá od mého dlouholetého předchůdce Mirka Vlasáka. Takže my ten směr nijak zásadně neměníme, snažíme se pracovat na tom, aby byl Žacléř vizuálně hezčí, aby se tam lidem lépe žilo. Zlepšit městskou infrastrukturu a napomoci třeba rozvoji služeb, což je ale v takovém malém městě v pohraničí běh na dlouhou trať.Čtěte také
Jak to je s obyvatelstvem? Vím, že jste před lety udělali takový pokus, jak přilákat lidi, když jste slíbili každému, kdo se stane řádným obyvatelem města, vyplatit 5 000 Kč.
Držíme se lehce nad 3 000 obyvateli a neradi bychom spadli pod tuto hranici. Takže ona výzva, co jste zmiňoval, běží ještě do konce letošního roku. Bojujeme o každého občana. Každý trvale žijící občan je příjem pro město a ten my zpětně můžeme využít ve prospěch všech, kteří u nás bydlí. Tedy je to neustálý boj.
Žacléř se také může pyšnit velkou hornickou tradici. První zmínka o těžbě černého uhlí na Žacléřsku je datována do roku 1570 a uhlí se tam těžilo až do roku 1992.
Teď je z bývalého Dolu Jan Šverma hornický skanzen a my jsme za to rádi. Protože technické památky jsou mezi lidmi populární. Doufáme, že co nejvíce lidí si k nám najde cestu.
Netěší mne stav služeb ve zdravotnictví. Roky nemůžeme sehnat zubaře. Nabízíme milion, byt, ordinaci, už nevím, co ještě přihodit.
Aleš Vaníček, starosta Žacléře
A jezdí k vám turisté, je o Žacléř zájem?
Zájem o Žacléř je myslím každoročně větší a větší. Lidé hledají odlehlejší místa, kde mohou jít do přírody, hned vedle Žacléře je také dělostřelecká tvrz Stachelberg, máme tam místo s krásným labyrintem, kde Jan Amos Komenský odešel z Čech do exilu a už se nikdy nevrátil. Uvidíte u nás báječné roubenky, máme zajímavé muzeum a turistické informační centrum. Takže lidé mají kam jít a je co vidět. Každým rokem je zájem větší.
Čtěte také
Už tradiční akcí je u vás také Den řemesel.
Den lidových řemesel už pořádáme dvě desítky let, je to dlouhá tradice. Těší nás, že jak místní, tak lidé ze širokého okolí, si najdou cestu. Je to populární akce, kterou samozřejmě budeme rádi dál pořádat. Koná se vždy v létě a výhodou je i stálý termín. 5. července je státní svátek, takže ať je úterý, středa, sobota či neděle, 5. července je u nás Den lidových řemesel.
Jaké priority teď před vámi leží na stole? Co se povedlo v posledních letech vybudovat a co plánujete pro obyvatele Žacléře dál?
Každoročně pracujeme na obnově infrastruktury, silnice a chodníky, to je běžná, standardní záležitost. Myslím, že se nám to daří. Výrazně se zlepšil vzhled centra města, zcela novou podobu má náměstí, teď se dokončuje prostor před radnicí, protože si myslíme, že náměstí je vizitkou města. Odezvy na to máme v naprosté většině kladné. A obecně se nám daří dotačně. Přinášíme spoustu peněz do města, jinak bychom si takový rozvoj nemohli dovolit. Byť si o dotacích můžeme myslet, co chceme, my o ně žádáme a jsme docela úspěšní. Na vzhledu města je to vidět.
Co se vám naopak nedaří nebo co vás pálí, jako starostu?
Hodně mě netěší stav služeb ve zdravotnictví. Tam máme velký problém, protože už několik let nemůžeme například sehnat zubaře. Nabízíme milion korun, byt, minimální nájem, obrovskou ordinaci, už opravdu nevím, co ještě přihodit. Za inzerci jsme utratili dost peněz, ale bezvýsledně. A teď nám jeden ze dvou praktiků, paní doktorka odešla do zaslouženého důchodu, takže rázem možná 1 500 lidí zůstalo bez doktora. Ani v Trutnově, kam jsou lidé zvyklí dojíždět za prací a na úřady, není ta situace zrovna veselá, takže dojezdové vzdálenosti k praktickému lékaři jsou dlouhé a úplně si neumím představit, jak to bude dál.
Tak vám budeme držet palce, ať se vše podaří nějakým způsobem vyřešit. Naším hostem byl starosta Žacléře Aleš Vaníček. Přejeme krásný podzim.
Související
-
Vysoká finanční odměna, zařízená ordinace a prostorný byt. Ani to nenalákalo do Žacléře zubaře
Žacléř na Trutnovsku už přes pět let marně shání zubaře. Vykonávat tuto službu v horském městě nikdo nechce. Podle vedení radnice už vyzkoušeli všechny možnosti.
-
Díry a výmoly už nebudou „ozdobou“ Žacléře. Silničáři konečně začali s opravou hlavního tahu
Výmoly a díry v silnici, která vede Žacléřem budou minulostí. Těžká technika a silničáři dorazili do města a začali s opravou hlavního tahu. Omezení čeká řidiče i místní.
-
Žacléř na Trutnovsku pořídil nové sudy na dešťovou vodu. Ta slouží k zalévání městské zeleně
Radnice v Žacléři na Trutnovsku koupila 11 sudů na zachytávání dešťové vody. Chce tím předejít případnému nedostatku vody na zalévání městské zeleně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
