Začala střílet z obýváku přes kuchyň na zahradu. Česká bojovnice by ráda jela za rok na olympiádu
O málokterém z našich hostů můžeme říci, že je v tom, co dělá, nejlepší na světě. Dnes si to ovšem dovolit můžeme, protože skutečně patří mezi světovou špičku a to dokonce několik posledních let. Je to sportovní střelkyně Nikola Mazurová, která se narodila v Rychnově nad Kněžnou a vyrůstala v Doudlebách nad Orlicí.
Jsem moc rád, že jste přijela. Hned z vašich očí jsem zjistil, že jste velmi sympatická a milá dívka. Můžeme tedy gratulovat k tomu, že příští rok budete reprezentovat Českou republiku na olympiádě v Tokiu?
Ono to ještě není úplně jisté, protože to vystřílené místo není přímo na jméno, ale na stát. Ale budu dělat vše pro to, abych na olympiádu jela. A doufám, že to dobře dopadne. Ovšem nevystřílela jsem si to přímo pro sebe, je možné, že by mohl jet někdo jiný místo mé maličkosti. Ale doufám, že pojedu já.
Byla tady s námi ve studiu také Libuška Jahodovou, ta byla také na olympiádě v Riu. I pro vás by bylo Tokio už druhou olympiádou. Ale Libuška Jahodová střílí, jestli se nepletu, brokovnicí.
Ano, ta střílí skeet. To je úplně něco jiného. Je to sice také dlouhá puška, ale je to úplně něco jiného. Já střílím vzduchovou pušku, to je na vzdálenost 10 metrů. A potom střílím malorážkou na 50 metrů.
Jednou jsem mamce nechtěně sestřelila kuchyňskou linku. Naštěstí ne celou, ale dodnes tam má dírku.
Nikola Mazurová, sportovní střelkyně a reprezentantka ČR
Jaký je rozdíl mezi těmi zbraněmi? Já si jen pamatuji z dětství, že jsme vzduchovkou stříleli diabolkami na zahradě s bratrancem do plechovky.
Dnes zbraně vypadají úplně jinak. Nezalamují se, mají takové kartuše naplněné vzduchem, které jakoby pohánějí onu diabolku. Tu zbraň byste nepoznal. Není to moc podobné té lamačce. Ale jinak je rozdíl v tom, že vzduchovka je střelba vzduchovou zbraní. A malorážka je normálně na patrony se střelným prachem. Z malorážek se střílí na 50 metrů při třech polohách. Vkleče 40 ran, vleže 40 ran a vestoje 40 ran muži, ženy potom 3 x 20 ran. Vzduchovka se střílí jen vestoje, 60 ran muži i ženy.
Vycházející hvězda sportovní střelby Gabriela Vognarová ze Dvora Králové se těší do Japonska
Pátečním hostem Lady Klokočníkové od 10:00 v přímém přenosu z Radiokavárny v Havlíčkově ulici v Hradci Králové byla rodačka ze Dvora Králové nad Labem a čerstvá akademická mistryně světa ve střelbě Gabriala Vognarová.
Dá se říct, co vás víc baví? Jestli malorážka nebo vzduchovka?
Určitě malorážka. Sice se mi teď poslední dva, tři roky dařilo víc ve vzduchovce, ale ta malorážka je důvod, proč střílím. Vzduchovka, to je takový doplněk. Je to dobrý trénink na malorážku.
Jak jste se vůbec ke střelbě dostala? Myslím, že můžeme říct, že vám je 24 let a začala jste střílet už jako malá holka. Někdy v osmi nebo devíti letech vás děda vzal na střelnici.
Nebylo to úplně přesně tak. V mých necelých devíti letech měla sestra narozeniny a děda, když jsme slavili, přinesl terč a takovou tu menší, dětskou vzduchovku. Tam jsem si to zkusila vlastně poprvé. A docela mi to začalo jít. Táta se toho chytil, začal mě trénovat, asi ho to i bavilo. A už jsem u toho zůstala, vydržela.
Je pravdou, že jste na začátku trénovala a střílela z obýváku přes kuchyň na zahradu?
Je to pravda a trvalo docela dlouho, možná do nějakých 11, 12 let. Potom nám v Doudlebách umožnili prostory pro trénink, které jsou super a jsem za to moc ráda. Moc nám to usnadní tréninky vzduchovkou. Ale do té doby jsem střílela opravdu doma. V zimě jsme topili v krbovkách a v balkonovkách byla taková deska, aby nám tam netáhlo. Prostě polní podmínky, ale dalo se to zvládnout.
Trefila jste něco doma v kuchyni mamince?
Jednou jsem jí nechtěně sestřelila linku. Naštěstí ne celou, ale dodnes tam má dírku. (smích)
Vás tedy trénuje tatínek? Asi to funguje, když jste tak dobrá.
Tak nic není úplně ideální, že jo. Sem tam se s tátou nepohodneme, ale ještě nikdy to nebylo tak strašné, abychom ukončili spolupráci. Takže jsem za tu spolupráci ráda. Ale není to úplně jednoduché, když sportovce trénuje rodič.
Tatínek jezdí s vámi také na závody?
Teď už ne. Když jsem byla menší, ještě jsem neměla zbrojní pas ve 14 letech, tak se mnou jezdil. Ale on by si to teď musel platit všechno sám a to by bylo moc drahé. Takže fandí z domova.
Nikolo, vaším klubem je Dukla Plzeň. A to mě zajímá, proč? Nejlepší střelci včetně Davida Kosteleckého střílí tady pod Duklou Hradec Králové. Je to tak?
Je to tak, ale tady jsou právě jen brokové disciplíny. Byla bych samozřejmě ovšem mnohem raději, kdybych měla Duklu v Hradci Králové, protože bych to měla blíž domů. Ale vybrala jsem si takovou disciplínu, že za ní musím jezdit do Plzně.
Co považujete zatím za váš největší střelecký úspěch ve vaší dosavadní kariéře? Je to ona olympiáda v Riu a účast na ní?
Asi ano. Účast na olympiádě je asi pro každého sportovce nejcennější. Nejlepší je ještě vyhrát, ale každý sportovec se chce podívat na olympiádu. Je to takový sen a cíl.
Jak jste tam před těmi třemi lety dopadla?
Ve vzduchovce jsem byla 18. a v malorážce asi na 25. příčce.
Atmosféra asi musela být pro 21letou holku hodně svazující. Ale musel to být velký zážitek.
Bylo to velkolepé, ale ne tak, jak jsem čekala. V televizi to podle mě vypadá mnohem pompéznější. Když tam potom jste, tak vám to přijde normálnější. Říkáte si, no tak je to střelnice jako každá jiná. Olympijská vesnice, to je něco jiného. To moc neznáme, protože normálně spíme v hotelech, když jedeme někam na závody. Bylo super tam potkávat jiné známé sportovce a sportovní světové hvězdy.
Koho jste potkala? Vím, že jste si chtěla udělat selfie s Rogerem Federerem.
To nevyšlo a už asi nevyjde, ale potkali jsme například tenistu Andyho Murrayho. Ale s tím jsem se nefotografovala. Ovšem Roger Federer, to je můj sportovní vzor.
Jaká je pro vás letošní sezona? Vystřílené místo na olympiádu do Tokia pro Českou republiku, to je obrovský úspěch. Co další medaile?
Evropské hry v Misku byly pro mě opravdu úspěšné. Nad očekávání, řekla bych, ale jsem moc ráda, že to tak dopadlo. Původní plán byl, že vrcholem sezony bude Mistrovství Evropy teď v září, které bude v Itálii. Myslela jsem si a doufala, že bych se tam mohla pokusit získat ono místo na olympiádu. Ale je dobře, že už se tak stalo a závody si teď mohu víc užívat a střílet víc v klidu, když už je jistotu toho místa.
Pro mě je nejlepší dovolená, když můžu být doma a dělat úplně obyčejné věci. Hlavně nikam nejezdit a necestovat.
Nikola Mazurová, sportovní střelkyně a reprezentantka ČR
Co léto a prázdniny? Máte vůbec čas na nějaký odpočinek a relax? V září vás tedy už zase čekají velké závody v Itálii.
Po těch Evropských hrách jsem si dala dva týdny pauzu, protože jsem už asi rok a půl nebo dva roky jela v kuse. Na podzim jsem neměla čas si dát pauzu, protože střílím Bundesligu v Německu. Po Mistrovství světa byli asi tři týdny na nějaké volno, ale musela jsem trénovat, takže to nešlo. Teď tím, že je Evropa až v září a ne v červenci, jak bývá normálně, takže mám možnost si trošku odpočinout. Jsem ráda, že to tak vyšlo. Ovšem už se zase vracím do tréninku.
Ale flintu jste tedy na chviličku hodila do žita, jak se říká.
Tak. (smích)
Mistr Evropy ve skeetu si rád vystřelí i na divočáka. Miloš Slavíček oslaví celou povedenou sezónu
Senzační zlato získali začátekem srpna čeští sportovní střelci z Dukly Hradec Králové na evropském šampionátu v ázerbájdžánském Baku. Někdejší juniorský mistr světa Miloš Slavíček ovládl závod ve skeetu, když v dramatickém rozstřelu porazil olympijského vítěze z Ria Itala Gabriele Rossettiho. Česká výprava tak mohla slavit další vítězství, titul totiž již předtím vystřílet další královéhradecký brokař David Kostelecký, který ovládl trap.
Jak relaxujete? Co máte ráda kromě střílení?
Výlety. Teď jsem hodně výletovala, byli jsme na Moravě, na víně s kamarády. Ale klídek, nic velkého, hlavně doma v klidu, nemuset nic dělat. Jít jen tak ven, třeba na tenis se sestrou nebo se projet na kole. Takové úplně obyčejné věci. Hlavně nikam nejezdit a necestovat.
Vy se hodně za celý rok nacestujete. Kolik kilometrů tak ročně zvládnete?
To jsem nikdy nepočítala, ale bude jich dost. Většinou čtyřikrát do roka cestuji někam úplně mimo Evropu, a potom hodně po Evropě. Takže létání už moc nemusím. Když nemusím nikam cestovat, tak jsem ráda. Já říkám, že pro mě je nejlepší dovolená, když můžu být doma.
A co budete dělat, až pověsíte flintu na hřebík, jak se říká?
Tak to ještě vůbec netuším. Ale klidně i hlasatelku v rádiu. Mně by se to líbilo, moc se mi tady líbí. Jsem docela upovídaná, takže bych měla co říkat. (smích) Nebránila bych se tomu.
Kdo ví, dnes tu s námi byla možná naše budoucí rozhlasová kolegyně Nikola Mazurová. Jedna z nejlepších světových střelkyň současnosti. Tak vám budeme držet palce, ať se na olympiádu do Tokia skutečně dostanete. Až se vrátíte, tak se budu těšit, že se spolu zase sejdeme.
Mockrát děkuji a mějte se hezky, na shledanou.
Související
-
Ve sportovní a dynamické střelbě je nejlepší na světě královéhradecký policista Miroslav Zapletal
V listopadu 2017 se ve Spojených arabských emirátech v Abú Dhabí konal 2. ročník světových policejních her - 2nd USIP WORLD POLICE GAMES 2017.
-
Vděčím asi tisíci andělů za to, že tady jsem. A dál jako sportovec hrdě nosím českou vlajku
Český rozhlas Hradec Králové vám představí skvělého chlapa, člověka, který moc dobře ví, jak vypadají nejen boje sportovní, ale také ty skutečné.
-
Pořád si rádi zastřílí i zarubou. Skupina historického šermu Corporal slaví své 30. narozeniny
Dnes budeme v Českém rozhlase Hradec Králové trochu šermovat. Našimi hosty jsou členové skupiny historického šermu Corporal z Hradce Králové Petr Kaisrlík a Libor Penker.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
