Za všechno můžou ženský. Ve 14 zjistil, že hezké holky chodí do divadelního kroužku a je hercem
K mikrofonu Českého rozhlasu Hradec Králové se ve studiu posadil herec Klicperova divadla v Hradci Králové Jan Vápeník. A nejdřív možná omluva za to, že musel brzy ráno vstávat.
Herci a umělci asi nemají úplně v lásce ranní vstávání. Nejsou ranní ptáčata.
Ono to tak vypadá, ale s dětmi normálně vstávám v půl sedmé, ve čtvrt na sedm. Takže v pohodě. Já už mám své odžito.
Jak jste se dostal k herectví? Chtěl jste hrát vždy divadlo?
Já jsem byl ve 14 letech osloven báječným chlapem kantorem Milanem Neoralem z amatérského hereckého kroužku u nás v Otrokovicích, jestli bych nechtěl hrát divadlo. A tak moje pubertální duše kluka bojovala s pubertálním mozkem, nicméně když jsem viděl, že jsou tam hezké holky, tak jsem do toho šel. A už mi to zůstalo.
Takže holky za to můžou.
Za všechno můžou ženský.
Na Hradci mám rád lidi, protože ti jsou vstřícní a báječní. A pak, že to je rovné město. Placka. Mě ta rovina vyhovuje.
Jan Vápeník, herec Klicperova divadla
Vy jste ze Zlína, tedy Moravák. Kolikrát jste se za divadlem už stěhoval v životě? Protože to je také zajímavé, už to bylo asi třikrát nebo čtyřikrát?
Ano, jednou do Chebu, jednou zpátky do Zlína, pak zase do Chebu, pak do Ostravy, a pak sem do Hradce Králové. Takže takto. Čtyřikrát v podstatě, s celým cirkusem tedy. S rodinou. Se všemi.
Já jsem slyšel, že když vás oslovila současná umělecká šéfová Klicperova divadla Jana Slouková, tak jste řekl jen vaší paní Kačence, co kdybychom se stěhovali?
Ano, protože já jsem si to přečetl večer. Vrátil jsem se z divadla a zapnul si počítač. A tam to na mě vyskočilo, přečetl jsem si to psaní, otočil jsem se a jen jsem se zeptal. A Kačka se zvedla, přišla za mnou, přečetla si to a říká, hele, pojedeme se tam podívat. Takže během čtvrt hodiny to vlastně bylo hotové.
Dnes už jste v Hradci kolikátou sezonu?
Šest let jsem tady.
Šest let v Hradci Králové. Tak to už jste Hradečák, ne?
Je zajímavé, že když jsme odjížděli na první prázdniny na Moravu, za babičkami jsme vezli děti, tak jsme odjeli, všechno proběhlo krásně, a když jsme se vraceli po prvních prázdninách a minuli jsme ceduli Hradec, tak jsme vlastně zjistili, že jedeme domů. Úplně přirozeně to tak přišlo. Nám je tady moc fajn a už se nechceme nikam jinam toulat.
Nejkrásnější věcí na světě je podle herce Jana Vápeníka srdečný smích
V pátek 11. května byl Pátečním hostem od 10:00 v přímém přenosu z Radiokavárny v Havlíčkově ulici v Hradci Králové člen uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové Jan Vápeník.
Co máte na Hradci rád?
Lidi, protože ti jsou vstřícní, jsou báječní. Občas se stane, že se s někým dáte do řeči jen tak na ulici. A pak to, že to je rovné město. Placka. Když se na něj podíváte. A mě ta rovina vyhovuje. Mě to takto baví.
Četl jsem, že jezdíte na kole, Hradec je město cyklistů. Pojďme si teď povídat o premiérách. Jednu už máte letos za sebou.
Ano, Republiku králů.
Máte za sebou první premiéru v letošní sezóně Republika Králové. Jste hodně nervózní před jakoukoliv premiérou?
No, nervózní, to bych neřekl. Je třeba rozchodit ten pocit, nejhorší je posledních pět minut před tím začátkem. V podstatě už všichni sedí, nic moc se neděje, všichni jsou na značkách, ale musíte dodržet časový limit a to je nejhorší. A pak, když už uděláte první krok a vlezete na jeviště, tak už je to dobré. Jednak už to nejde zastavit, takže zachraň se, kdo můžeš.
Povedlo se to tedy představení Republika Králové?
Já si myslím, že ano, nicméně není to úplně klasický tvar toho divadla, jak je anoncováno. Jsou to prostě obrazy z dějin Hradce Králové z období velké války a chvíli po založení republiky. Není to úplně jednoduchý text, ale myslím si, že to divákům má co dát, protože se můžou dozvědět spoustu zajímavých věcí ohledně Hradce Králové a toho přelomu, bourání Rakousko-Uherska a zrodu Československé republiky. Tak, jak to probíhalo přímo v Hradci.
Ta hra je napsaná speciálně pro vás.
Ano, napsala ji naše dramaturgyně a Zuzana Burianová ji režírovala.
A vaše postava, připomeňme, koho tam hrajete.
Hraji starostu Hradce Králové Františka Ulricha.
Jaký byl František Ulrich?
Dvojnohý, jako všichni politikové i dnes. Měl za sebou jistý problém s krachem banky královéhradecké, kdy byl obviněn, protože byl součástí správní rady a napsal takový prosebný dopis císaři Františku Josefu I., aby zrušil stíhání proti němu vedené. Uváděl, že se zasadil o asanaci starých hradeb, protože zavedl potrubí s pitnou vodou a další a další věci. Je to takové úsměvné, jak se malý český politik obrací k velkému mocnáři, aby mu pomohl, když je mu opravdu úzko.
Tedy ta hra je, dá se říci, i opravdový dokument.
Ano, tam jsou použité reálné věci, které se opravdu staly a které ti lidi v té době řekli. Postava majora Weisse, Maxima Grusse, který tady v Rakousku-Uhersku založil takový prostor pro vojáky z Maďarska, to vše se tam odehrává. Zkrátka i to, že se dozvěděli diváci tady v Hradci Králové na boxu, že byl zastřelený František Ferdinand. Všechny tyto věci tam probíhají. Přijďte se podívat.
To je myslím nejlepší pozvánka Jana Vápeníka. A teď pozvánka rozhlasová, protože na scéně v podkroví se odehrává také Povídání v podkroví.
Ano, s Václavem Součkem, který je výborný konferenciér.
Čtěte takéKlicperovo divadlo Hradec Králové
Náš glosátor, publicista.
Zkrátka a dobře člověk s velmi nabroušeným jazykem. Já mám rád jeho humor a vůbec jeho přístup k životu. Přenáší to Český rozhlas Hradec Králové. To také jen tak nezažijete.
Je to veřejná nahrávka a můžeme dodat, že se budeme vysílat v pondělí 29. října po 18. hodině. A potom bude k poslechu i v našem audio-archivu.
Super.
Mě by zajímala ještě ona role moderátora. Chystáte se na to? Je to to přeci jen trošku něco jiného než když člověk hraje divadlo.
Chce to jistou přípravu, dozvědět se něco o člověku, s kterým si budete povídat. Najít si, vyhledat si. Je to dobré nejít tam z čisté vody, ale to asi znáte. Takže jistou přípravu to samozřejmě chce.
A pak to nechat plynout.
A pak, když už to máte nějakým způsobem rozběhnuté, tak ať to fičí.
Mimochodem také jsem se dočetl, a to se mi moc líbilo, Jan Vápeník má rád, když za ním divák po představení přijde. Poděkuje mu oroseným pivem a řekne, cituji: dobrý to bylo, já nevím, co všichni mají.
Ano, zhruba tak.
Honzo, tak co nejvíc takových diváků.
Děkuji vám. Na shledanou.
Související
-
17 let angažmá v Klicperově divadle mi přijde, jako kdybych tady byl 17 dnů
Brněnský rodák, který se od dětství věnuje hudbě, vystudoval Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění, obor činohra.
-
44 let na pódiu a za sebou přes 8 000 koncertů. Jaroslav Samson Lenk hostem Divadla V podkroví
Český rozhlas Hradec Králové pro vás ve spolupráci s Klicperovým divadlem připravil staronový cyklus Divadlo V podkroví.
-
Sláva je polní tráva, říká Jan Vápeník - herec, který nemá...
Herec Klicperova divadla Jan Vápeník šel prý k divadlu proto, aby nemusel brzy ráno vstávat do práce. Věčný optimista se srdcem kočovníka na životě oceňuje jeho pes...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
