Miroslav Dusík je budkařem v městských lesích v Hradci Králové. Profesionální ornitolog chodívá do lesa v tmavé kombinéze, jednou rukou si přidržuje žebřík na rameni, v druhé nese ptačí budky. Když se živočichům daří, bere to i jako svůj úspěch.
Ptačí zpěv si pouštíme ze záznamu, to je takový, řekla bych, každodenní chléb pro budkaře, ornitologa Miroslava Dusíka. Řekněte, otočíte se za každým ptáčkem, kterého slyšíte?
Určitě. Ten ptáček na začátku byl brhlík, jak krásně pískal. To jsou ptáci, kteří si hájí teritorium a hnízdí v dutinách. A protože těch dutin je v terénu poměrně málo, tak je můžeme docela významně podporovat právě rozvěšováním budek.
Vy jste budkař. Vedete si nějakou evidenci, kolik už jste budek v rámci naší republiky rozmístil?
Ano. Protože to je zajímavá věc, sledovat zaprvé jak se ty populace vyvíjejí a hlavně ve spojitosti s biologickou ochranou, kterou se zabývám, ochrana proti hmyzím škůdcům u těch pěvců, tak je nutné ty ptáky samozřejmě znát. Znát jejich zvyky a hlavně ti ptáci sami signalizují, kde jsou třeba ohniska nějakých škůdců, takže v těch lokalitách se podporují.
Tak kolik budek?
Máme kolem 6 tisíc sýkorníků. Ty se kontrolují. Každý rok se procházejí. Na části z nich se dělá podobnější výzkum, jak ti ptáci hnízdí, jak jsou úspěšní při hnízdění. Proč jsou ztráty, jaké ty ztráty jsou. Samozřejmě to ukazuje spoustu zajímavých věcí. Výsledky se posílají potom na vysokou školu do Prahy nebo do německého Essenu, kde se tím zabývají.
V těchto dnech je to úplný ptačí koncert. Nemáte pocit, že se ptactvu opravdu v poslední době daří? Že těch ptačích zvuků přibývá?
S těmi ptáky to není tak jednoduché. Někde mizí ptactvo, jinde zase přibývá nebo se spíš drží na stejné početnosti. Jednoznačně mizí ptáci z polí, z luk. Zemědělská krajina je dost poškozená a intenzivně se využívá chemizace. Mizí tam jejich potravní nabídka - hmyzí společenstva no a tím pádem ti ptáci nemají co žrát, takže prostě ubývají.
Kolik druhů ptactva máme tady na východě Čech?
Při sčítání, které probíhalo teď poslední 4 roky, se ukazuje, že v těch kvadrátech je průměrně kolem 100 - 120 i 140 druhů. Ale samozřejmě podle toho, jaké to prostředí je. Kde je pestré prostředí, pestré a členité lesy s pestrou druhovou skladbou dřevin, tam je samozřejmě těch druhů víc. Kde jsou monokultury, tam je to slabší.
Poznáte každého zpěváčka?
Snažím se poznat každého zpěváčka.
Úplně vidím, jak jdete po lese a říkáte á sýkora koňadra. Támhle máme modřinku, babku. Zkusíme to? Něco vám pustím.
To mi přijde jako sýkorka koňadra, když vyvádí mláďata. Je u hnízda a zdá se mi, že se tam z dálky ta mláďata ozývají.
Hospodářské lesy jsou dnes už tak dobře udržované, že ptáci jen těžko hledají dutiny, kde by se uhnízdili. Ornitologové proto do lesů věší budky - o tisíce z nich se stará ornitolog Miroslav Dusík. Právě teď kontroluje 1500 budek v královéhradeckých městských lesích.
Tak vy nejen, že je poznáte. Vy rovnou víte, co dělají. Váš syn všude říká: No jo táta, jak někde někdo pískne, on ví přesně, kdo to byl.
Je pravdou, že člověk jde tím terénem a pozná drtivou většinu těch druhů. Jednat za těmi ptáky, když chceme zjistit, jaké druhy v tom terénu jsou, tak se chodí hodně brzo. To se chodí těsně po rozednění. Ve 4 hodiny ráno už člověk musí být v lese. A ti ptáci, jak postupně začínají zpívat, tak se dají nádherně zmonitorovat. I přibližně určit i jejich kvantitu. V lesích, kde ti ptáci chybí pak můžeme i u těch dutinových druhů zvážit, jestli je podpoříme těmi budkami.
Slyšela jsem, že chodíte po lese v černé kombinéze s žebříkem na rameni a ptačími budkami v ruce. Každý vás pozná.
V zimním nebo podzimním období rozhodně chodím v černé kombinéze, protože to je teploučké. A v jarním období potom musí být kraťasy. A letos je jaro zvlášť brzy. Přišlo vlastně hned léto. To jaro moc nebylo, ale je to fajn. Člověk ze začátku mrzne, protože ráno je třeba jen 5 - 6 stupňů na nulou a pak se udělá teplo a najednou je ráno 22 stupňů.
Co vlastně přesně znamená ono slovo budkař?
Tak budkař mi říkaj asi lidé, kteří mě potkají v lese, protože prostě nosím budky v ruce a lezu s budkami na stromy. Já si tak rozhodně neříkám, ale v každém případě je to výstižné, protože celou moji náplň pracovní tvoří vyvěšování a kontrola budek.
Kolik takových v uvozovkách budkařů je v rámci republiky? Znáte se navzájem?
Několik nás je. Známe se, protože se v rámci ornitologické společnosti scházíme. Pořádají se všelijaké konference, tam se prezentují naše výsledky. Jsou nás desítky.
Vy pomáháte s hnízděním ptákům. Proč je ale potřeba ty budky umisťovat? Příroda si v tomto ohledu neporadí sama?
Tady je právě problém v naší přírodě. I vzhledem k naší lidnatosti a k tomu, že přírodu už celou využíváme pro hospodářství. Třeba hospodářský les. Odtěžují se starší stromy. I z bezpečnostních důvodů se kací ty duté stromy třeba ve vesnicích a ve městech. A ty dutiny silně ubývají. A ti ptáci a vůbec všichni dutinoví živočichové to mají dost těžké. A v těch místech, kde jsou ty porosty mladší, ty dutiny chybí úplně. Když jdeme do lesa, tak vidíme, že to jsou vlastně plantáže na dřevo, kde duté stromy jsou velice zřídka.
Když budeme konkrétní, tak pro které ptáčky je potřeba rozmisťovat budky?
Je to pro ty zpěvné ptáky. Ale také pro sovy. Pro všechny sovy obecně.
To už musí být velká budka, ne?
Dutinové sovy podle druhu. Máme tu drobné sovičky jako je třeba kulíšek nejmenší, to je taková sovička, která je o něco větší než vrabec, takže tam stačí budka, kterou používám třeba pro špačky. U těch větších soviček, jako je sýc rousný na horách, tam jsou to budky zhruba o rozměru 20 krát 20 centimetrů. 30 nebo 40 na výšku. S otvorem asi 8 centimetrů. Každý druh má svoje požadavky.
A možná se i v jiné výšce staví ty budky?
To ani ne. Výška tolik nerozhoduje. Sovičky jsou schopny zahnízdit třeba metr nad zemí. Ale v podstatě kvůli bezpečnosti a kvůli tomu, aby lidé nevybírali ty budky, tak je dám raději výš.
Když jdete na kontrolu budky, tak asi zvedáte jen to víčko, jestli si to správně představuji?
Máme to tak udělané. Protože budky kontrolujeme v průběhu roku. Snažíme se některá mláďata okroužkovat a zapisujeme to. Abychom neměli problémy s tím, že ta mláďata se budou snažit vyskočit nebo nějakým způsobem vypadnou, tak do budky chodíme jen stříškou.
Už vás nějaký pták klovnul?
Ano, klovnul. Některé ty sovičky jsou docela agresivní. Třeba samice puštíků, když kontrolujeme nebo kroužkujeme jejich mláďata, tak velice razantně zaútočí. Považuje nás prostě za nějakého vetřelce, za kunu, a dokáží silně uhodit do hlavy. Ony kolikrát roztrhnou kůži, natrhnou ucho a podobně. To už se mi mnohokrát stalo. A je fakt, že je to i nebezpečné, když je člověk někde výš, třeba 10 - 15 metrů nad zemí, tak už si musí dávat pozor. Takže u těchto budek se opravdu vyplatí vzít si přilbu na hlavu a být obezřetný.
To máte tedy pořádný adrenalin v práci. To by člověk ani neřekl.
Je to někdy i nebezpečné.
V Javořích horách na Broumovsku zoologové rozmístili 150 budek pro ptáky. V těch by měli hnízdit především dravci, kteří následně loví přemnožené hlodavce. Jak jsem se se ale přímo na místě přesvědčil, některé budky obsadili i zpěvní ptáci.
Už se vám také v budce zabydlel někdo jiný, než jste očekával?
Jistě. Těch živočichů, kteří obsazují dutiny v přírodě, těch je samozřejmě celá řada. Jednak u takových ptáků jsou to plši, plšíci i veverky. Taková malá myška. A hlavně blanokřídlý hmyz. Ten někdy překvapí. Protože když kontrolujete budku a mají tam hnízdo vosy nebo sršni, tak to může být malér.
Tak jim dáváte okamžitou výpověď z nájmu?
Je pravda, že jsou to živočichové, z kterých máme radost, že tam v těch budkách jsou. Jsou to totiž úžasně velcí predátoři. Když hovořím o biologické ochraně lesa proti hmyzu, tak jsou to vosy, které pochytají obrovské množství hmyzu. My jsme dělali takový pokus s rojem vos, kdy jsme je uměle krmili a zjistili jsme, že ten roj vos dokáže denně zkonzumovat nebo vysbírat kolem 120 gramů hmyzu. To je obrovské množství.
Vy máte radost z každého zvířete a živočicha. To je znát.
Vlastně se to vyrovná i těm sýkorkám v konzumaci hmyzu.
Pamatujete si, věřím že ano, kdy jste na strom připevnil svoji vůbec první budku?
To si pamatuji úplně přesně. To jsem byl ještě malý kluk. S dědou jsme udělali nějaký budníček a pověsil jsem si ho domů. A hned v prvním roce tam seděla na sýkorka koňadra. Mě to tak nadchlo, že mi to zůstalo dodnes.
Už 6 tisíc budek jste postavil v rámci celé České republiky. Příroda nám dnes zavoněla v Českém rozhlase Hradec Králové zásluhou ornitologa a budkaře Miroslava Dusíka. Děkujeme a přejeme hodně štěstí ve vaší práci.
Kvůli zateplování domů nebo uzavírání balkónů je zahnízdění ptáků ve městech stále obtížnější. Někde se právě proto snaží nahradit dřívější přirozená útočiště budkami.
Samice výra velkého vidí jen na jedno oko, orlovi skalnímu chybí od raného věku část spodní čelisti, některé andulky a papoušci nemají nožičku.
A když si přivstanete a přijdete do královédvorské ZOO ráno kolem sedmé, přivítá vás sám král papoušků - papoušek šedý žako. Je to velmi inteligentní a co se týká b...
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
