Výšky jsou krásné. Rozhled a nadhled je důležitý i dnes, usmívá se lezec a biker Tomáš Čada
Tomáš Čada je na horolezecké scéně známý svými prvovýstupy v Teplických a Adršpašských skalách a mezi bikery jako závodník i pořadatel, který se v zimě věnuje běhu na lyžích. Narodil se v roce 1964 v Náchodě, ve třinácti letech vylezl svou první skálu s krabičkou a v osmnácti jednu z nejtěžších cest na písku Gravitační komplexy.
Lezení postupně nahradila cyklistika, především horská kola, ne nichž stále závodí a je i ředitelem jednoho z nejstarších MTB maratónů u nás - Rallye Sudety, jehož 24. ročník se uskuteční v Teplicích nad Metují 8. září, jen 14 dní po Horolezeckém festivalu.
Do skal se teď vypravíme s naším hostem Tomášem Čadou. Zvát vás budeme na Mezinárodní filmový horolezecký festival do Teplic nad Metují. Tomáši, bojíte se výšek?
Tak výšek asi možná teď už trošku ano, ale nemám z toho rozhodně nějaký zásadní strach nebo fobii.
Vidíte, já jsem myslela, že se zasmějete, že k horolezci ty výšky patří. Ale možná někdo tak řeší svojí fobii, aby se zbavil strachu.
Tak to si myslím, že ani ne.
Je tam nahoře vůbec čas přemýšlet o tom, že by se mohlo něco stát?
Určitě, ale člověk jistý respekt nebo pokoru získá až postupně časem. Protože samozřejmě ze začátku jsem takový strach neměl jako dnes. Ale ty výšky jsou krásné a rozhledy a nadhledy, si myslím, jsou docela důležité, zvlášť v dnešní době.
Žádné náplasti na prstech nevidím, takže se dá říct, že jste sportovec ve vynikající formě bez odřenin a úrazů.
Tak to se říct úplně nedá, proto jsem vlastně přestal lézt. Kdysi jsem závodil a právě kvůli problémům s prsty jsem musel přestat, protože nešlo trénovat. A pak mě už nebavilo lézt jen tak.
Kolik let už to je, co nelezete.
Já už teď zase trošku lezu, ale 20 let jsem nelezl vůbec.
Tak se vraťme k vašim začátkům. Kdy jste vylezl svoji první skálu?
To už je strašně dávno. To mi bylo tak 15 roků, možná ani ne. Možná mi bylo 13. Byla to taková malá skála. To jsem byl s tátou někde na Bišíku ve skalách. Lezli jsme bez lana.
Rodiče s tím neměli problém? Táta vás v tom podporoval?
Ano, podporoval. Měl jsem štěstí, rodiče mě podporovali. Mamka měla samozřejmě strach. Teď už možná menší. Ale dospělo to k tomu, že mě přihlásili do horolezecké školy. A pak už to bylo lepší.
Vy jste lezl takzvaně s krabičkou. Vysvětlete nám, co to znamená.
S krabičkou, to znamená, že ty skály mají na vršku krabičku, kde je nějaká knížka a tam se zapíšete. To mě tenkrát bavilo objevovat. Teď už je mi to asi jedno.
Vy máte na kontě víc než 100 prvovýstupů, byl jste členem reprezentace, zúčastnil jste se několika závodů světového poháru v lezení na obtížnost i na rychlost. Jak se vlastně provádí takový prvovýstup. Má svá pravidla?
Určitě nějaká pravidla pro výstup jsou. Že se leze vlastní silou, že si nemůžete dávat jištění třeba ze žebříku a v podstatě se respektuje ochrana přírody. Takže se může lézt jen tam, kde to je povolené. Ale je to potom také dáno hlavně na citu člověka, který prvovýstup dělá. Jsou samozřejmě psaná pravidla a teď jde o to, jak je kdo dodržuje. Někdo to obchází, ale je důležité, co potom zůstane po výstupu. Pro výstupce je důležitý okamžik, kdy tu cestu dělá, to dobrodružství, protože je první.
Není to nebezpečné, když se leze na rychlost?
To nemá s rychlostí nic společného. Vy jste se ptala na prvovýstup. A rychlost je rychlolezení, to je úplně samostatná disciplína, která má být teď součástí lezení na olympijských hrách. Ale to s lezením ve skalách nesouvisí.
Já si úplně představuji, jak stojíte pod skálou a říkáte si, támhle je šikovný úchyt, tam doprava, doleva. Máte to tak, že se někde postavíte a už vidíte cestu nahoru?
Tak trošku. Měl jsem tohle asi hodně v sobě, že jsem pořád jen koukal, kudy by šlo vylézt. Dnes už je to trošku jinak. Ale samozřejmě koukám se a zajímá mě to. A sleduji co dělají ostatní.
Jaký byl váš největší úspěch na mezinárodním poli.
Jsou to dvě disciplíny, buď lezení ve skalách, to je takový sport nesport. To je spíš zábava, která není dost dobře měřitelná. Dnes je Adam Ondra prostě fenomén světového formátu, nejlepší lezec v současnosti na světě. A ten kombinuje také obojí, takže leze ve skalách, kde dosahuje maximální obtížnost, nejtěžších výstupů, ale těžko je to poměřitelné, protože těch skal je na světě spousta a každá je trošku jiná. A pak je druhá věc, to je sportovní lezení po umělých stěnách. A tam je to už měřitelné. To je jedna cesta pro všechny a kdo vyleze výš, tak vyhrává. Takže to jsou dvě různé disciplíny, které jsou těžko srovnatelné a dají se kombinovat.
Vy jste zmínil Adama Ondru. Měl jste ambice na to, co dělá on?
Ambice, to se dá těžko říct. Dnes určitě už ne. Chtěl jsem samozřejmě dosáhnout co nejlepších výsledků, ale ne stylem, jakým to dělá on. On má štěstí, že se narodil ve správné rodině. Jeho rodiče mu k tomu dali předpoklady a podporovali ho. On byl od malička k tomu vedený a sám chtěl lézt. Myslím, že to je důležité. A udělá pro to maximum.
Pozveme všechny do Teplic nad Metují, kde se bude konat mezinárodní filmový horolezecký festival. Kolikátý už bude pro vás?
Myslím, že 35. Protože je to 35. ročník, jestli si to dobře pamatuji. A já jsem byl i na tom prvním ročníku. Už to je opravdu strašně dávno.
Co pro vás osobně tento festival znamená?
Mám k němu hodně blízký vztah. Protože Mirek Šmíd, který ho vymyslel a založil, to byl takový můj vzor a kamarád.
Setkávání s přáteli bývá nejvíc zmiňovaným důvodem na takových akcích. Máte pocit, že za vámi jezdí stále stejní lidé nebo přibývají i nováčci?
Hlavní je podle mě samozřejmě to setkání, to je prvořadá věc. Filmy, to je takový důvod přijet. Ale určitě i Mirkova myšlenka byla kromě toho prezentování filmů, které lidi nemohli jinde vidět, tak aby přijeli a setkali se. Jezdili sem lidé z celého světa, protože on měl kamarády po celém světě, především filmaře, fotografy i horolezce.
Na co se letos nejvíc těšíte?
Určitě na známé tváře. Filmy jsem už viděl, jsou krásné. Stoprocentně stojí za to přijet.
To ale nejsou běžné filmy.
Dnes už je doba, kdy jsou filmy různě stahované a sehnatelné někde na internetu. Určitě se k některým dá dostat. Ale naštěstí to tak nefunguje u většiny lidí. Mají třeba shlédnuty jen trailery nebo ukázky těch filmů.
Kolik filmů tam letos budete mít a z jakých zemí?
Filmů je hodně. Vybrali jsme, protože jsem v porotě, která ty filmy vybírá, přes 70 filmů. 41 se jich bude promítat a jsou ze 16 zemí. Nabídka je obrovská.
Už jste si někdy udělal takový maraton, že jste zasedl v kině a sjel všechny filmy za sebou. Dá se to?
To asi nejde. Jsou možná lidé, kteří to všechno absolvují, ale to si myslím, že ani není smyslem. Spíš je lepší si vybrat nějaký blok. pak si dát pauzu a jít někam na doprovodný program. A potom jít třeba na další blok. Podle mě dva tři bloky denně, které trvají hodinu a půl, to je tak maximum. Protože je zase škoda neužít si to dění okolo. Tu atmosféru festivalu. Nestrávit celý den jen v kině.
Doprovodný program bývá opravdu pestrý. Předpokládám, že stejné to bude i letos. Co jste připravili?
Doprovodný program je bohatý, když pominu trhy, které jsou už dlouhodobě velice navštěvované, tak je tam sportovní program, který začíná chozením na laně a pokračuje boulderingem a končí běžeckými závody. A samozřejmě kulturní program, plus spousta soutěží, které se odvíjí v parku. Rozhodně se nikdo nebude nudit.
Čtěte takéMezinárodní horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují
Festival potrvá 4 dny. Startuje ve čtvrtek.
Nejlepší je prostě si vzít stan, tam je možné si jej postavit, je na to vyčleněný prostor, kde ani nemusíte nic platit. Je tam k tomu zázemí. To je ideální, být pod stanem, počasí je pěkné. A užít si to se vším všudy. Když přijedete na jeden den, tak je to takové hektické. Přijedete a hned odjedete. Myslím, že je lepší tam strávit minimálně 2 - 3 dny. Aspoň jeden celý večer.
Ideálně všechny čtyři. Zmiňoval jste, že se těšíte na přátele. Vypíchněte ještě jednu věc, kterou si nenecháte ujít.
Určitě tam jsou super kapely. V pátek i v sobotu budou hrát celý večer kapely. Takže tam bych chtěl zajít. Plus na některé přednášky. Bude tam s přednáškou Herbert Richter, ikona pískovcového lezení. Toho bych se rád zúčastnil, ale nevím, kolik toho stihnu. Spousta hostů tam bude mít své prezentace.
A porota mezitím bude vybírat vítězný snímek. A Český rozhlas Hradec Králové bude určitě u toho, aby aktuální informace přinesl posluchačům. Tomáš Čada byl dnešním naším hostem, pozval nás na Mezinárodní horolezecký filmový festival do Teplic nad Metují, který odstartuje ve čtvrtek 23. Srpna. Moc děkujeme.
Já děkuji za pozvání a mějte se fajn.
Související
-
Hore zdar! Nejstarší a největší oddíl Lezecký kroužek Prachov v převisu skalních výročí
Sedm kilometrů severozápadně od Jičína leží přírodní rezervace Prachovské skály, která patří do Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Je oblíbeným cílem turistů i horolezců.
-
Defibrilátory putují do hor. Tam budou pomáhat ve chvílích, kdy o životě rozhodují vteřiny
Královéhradecký kraj poslal do horských oblastí 12 nových defibrilátorů. Šance na přežití srdeční zástavy tak bude na horách větší.
-
Adršpach otevřel nové infocentrum u skalního okruhu
Sedm milionů korun zaplatila obec Adršpach za nové informační centrum u skalního okruhu. Turistům nabízí mnohem konfortnější zázemí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
