Výchova dítěte s autismem. Čeho si mohou rodiče všimnout už v raném věku potomka?

Kdy se takové onemocnění nejčastěji u dětí projeví?
„Pokud se jedná o těžkou symptomatiku dětského autismu, velmi často se projeví mezi prvním a druhým roku věku dítěte. Někdy se ale může dítě vyvíjet naprosto normálně a najednou nastane něco, čemu se říká vývojový regres. To znamená, že ten vývoj se zastaví a jakoby jde zpátky. Dovednosti, které dítě mělo, se náhle úplně ztratí. Často se to stává po nějaké nemoci nebo po očkování. Proto se dlouho se spekulovalo, jestli poruchy autistického spektra nesouvisí s očkováním. Nicméně tato hypotéza se nikdy nepotvrdila. Spíše je to tak, že ta nemoc, to narušení, je geneticky naprogramováno a v okamžiku, kdy je organismus nějakým způsobem oslaben, ať se to onemocnění projeví.“

Dyslexie a autismus (ilustrační foto)|foto:Fotobanka Pixabay

Je třeba zkvalitňovat život lidí s autismem, aby mohli vést smysluplný a důstojný život.

Čtěte takéwww.autismus.cz

Děti, ale také dospělí s vrozeným onemocněním nervové soustavy autismem, trpí nejvíce. Kvůli autismu nerozumějí tomu, co vidí, slyší a prožívají. Dospělý jedinec se dnes už může s touto nemocí sžít a naučit se o sebe postarat.

Autismus je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je kvůli tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování.

Autistické dítě (ilustrační foto)|foto:Fotobanka Pixabay

Jak přistupovat k autistům?
„Především s porozuměním. Uvědomit si, že řada způsobů jejich chování, které působí jako drzost nebo nevychovanost, jsou dány tím, že takové děti nerozumí sociálním kontextům, tomu, co se ve společnosti děje. Přistupujme k nim především otevřeně a s tolerancí. Ty děti velmi výrazně cítí, jestli je máte nebo nemáte rádi. Ač působí velmi sociálně neobratně, tak mají výrazný emoční radar na to, jak k nim přistupujete. Neberte si osobně některé chování, které může působit velmi dráždivým způsobem na okolí. Je to onemocnění, které není vidět a proto buďme k takovým dětem tolerantní.“