Vladimír Burjánek: Zpověď

9. leden 2017

Nedělní káva

Dostat od Ježíška pod stromeček jako dárek knihu je krásné a když je to navíc taková téměř civilní zpověď faráře, je to ještě lepší. Přečet jsem oněch 270 stránek, jak se říká jedním vrzem. Zbigniewa Czendlika, lanškrounského duchovního znám dost dlouho, ale s chutí jsem se o něm dočetl víc.

Na rozhovoru v knížce Kostel, hospoda, postel oceňuji především přiměřeně vzácné prolínání věcí lidských, přímo člověčích a otázek duchovních. Při čtení jsem se nejen pobavil, popřemýšlel sám o sobě, o životě kolem, ale dozvěděl se i dost zajímavého z církevního života. Czendlíkova přirovnání, příklady ze života, náhledy a myšlenky jsou přímočaré, pochopitelné a mnohde vtipné zároveň Jako že kázání má být jako minisukně.

Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat
Že jen vrány lítají v hejnech, orel létá vždycky sám. Nebo že Bůh hledí přímo do našeho srdce a žádným make-apem ani super ohozem ho neošálíme. Svým farníkům po nástupu do Lanškrouna vysvětlil posun ranní bohoslužby tak, že řekl mše svatá je památkou poslední večeře - a ne první snídaně. V knížce nečtete mezi řádky, slova i myšlenky jsou tu průzračné a jasné. Třeba že chtít věřit, je víc než věřit, že všechno je nám půjčeno jen na dobu určitou, že modlitba není závazná objednávka a že i od posvěcené svíčky se můžeme spálit.

A také, že chyby a prohry k životu patří
Nebo rady: když nevíte, jak se modlit, klidně opakujte abecedu, on už si to Pán Bůh nahoře nějak přebere. Bůh nikoho netrestá, co nazýváme božím trestem, jsou ve skutečnosti jen následky našeho počínání. Přestaňte utíkat před hříchem a rozeběhněte se za dobrem - doporučuje farář Czendlik v kostele i jeho rozhovorové knížce.Upřímné, chytré a pravdivé. Ačkoliv jak řekl své tazatelce, kniha není zpověď a přece jen nežijeme v ráji, tak že si proto s dovolením nechá alespoň ten fíkový list. Když jsem dočetl, napadlo mě, že spokojeným čtenářem by mohl být i papež František.