Vladimír Burjánek: Paměť
Prý víme tolik, kolik si pamatujeme. Ani lidská paměť není bezedná studánka a vtipů o tom, jak se pozvolna nebo rychle paměť vytrácí, je bezpočet. Krásně to bylo vyjádřeno ve vyprávění o herci Rudolfu Deylovi starším. Jak začal zvažovat, že je už dost starý člověk na to, aby začal psát paměti. Vzal tužku a papír, sedl si a zjistil, že si už nic nepamatuje. Což bylo jistě přehnané.
Z vlastní zkušenosti ovšem víme, že staří lidé si mnohdy pamatují, co bylo před mnoha lety, ale nevzpomenou si, co měli včera k večeři. Pokud se ztráta paměti pohybuje pouze v teoretické rovině, není to tak zlé. Můj kamarád říká, že když hledáme v jistém věku pořád brýle, klíče a další životní potřeby, tak to je pouze roztržitost, žádná skleróza. Když jsem u něho byl nedávno naposledy, dostala tahle jeho teorie vážnou trhlinu. Tak si představ, povídá mi jeho žena, jak ten chlap už blbne. Včera ráno jsem mu povídala, táto, připrav mi na lžičku ty moje léky. Za chvíli jdu a volám - mám uchystané ty pilulky? Ano, ozvalo se od stolu. Jdu ta za chvíli ke stolu - nic. Kde jsou ty léky, ptám se znovu? Ježíšmarjá, já myslel, že to jsou moje, já je sněd.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
