Vladimír Burjánek: Paměť
Prý víme tolik, kolik si pamatujeme. Ani lidská paměť není bezedná studánka a vtipů o tom, jak se pozvolna nebo rychle paměť vytrácí, je bezpočet. Krásně to bylo vyjádřeno ve vyprávění o herci Rudolfu Deylovi starším. Jak začal zvažovat, že je už dost starý člověk na to, aby začal psát paměti. Vzal tužku a papír, sedl si a zjistil, že si už nic nepamatuje. Což bylo jistě přehnané.
Z vlastní zkušenosti ovšem víme, že staří lidé si mnohdy pamatují, co bylo před mnoha lety, ale nevzpomenou si, co měli včera k večeři. Pokud se ztráta paměti pohybuje pouze v teoretické rovině, není to tak zlé. Můj kamarád říká, že když hledáme v jistém věku pořád brýle, klíče a další životní potřeby, tak to je pouze roztržitost, žádná skleróza. Když jsem u něho byl nedávno naposledy, dostala tahle jeho teorie vážnou trhlinu. Tak si představ, povídá mi jeho žena, jak ten chlap už blbne. Včera ráno jsem mu povídala, táto, připrav mi na lžičku ty moje léky. Za chvíli jdu a volám - mám uchystané ty pilulky? Ano, ozvalo se od stolu. Jdu ta za chvíli ke stolu - nic. Kde jsou ty léky, ptám se znovu? Ježíšmarjá, já myslel, že to jsou moje, já je sněd.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
