Pedagog Jan Hábl: Ctnost si osvojíte praxí a návykem. My ve škole jen vzděláváme, ale nevychováváme

Jan Hábl je pedagog, komeniolog a bratrský farář. Po studiích filozofie výchovy při University of Wales působí na Katedra pedagogiky a psychologie Padagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Přednáší v oborech na rozhraní pedagogiky, antropologie, etiky a historie vzdělávání. Jeden z jeho projektů se jmenuje Komenský: příběhy lidskosti.

Téma je to nanejvýš aktuální a více nám k němu řekne komeniolog a pedagog prof. PhDr. Jan Hábl, Ph.D., autor projektu Komenský 2020. Co jste všechno připravili na příští týden v Broumově?
Připravili jsme skvělé hosty, výborné workshopy, budeme malinko filozofovat o tom, co je to ctnost a jaký je rozdíl mezi ctností a hodnotou, případně kompetencí a dovedností. Kromě filozofování bude na konferenci mít také výborné praktiky a didaktiky, kteří ukáží, jak se ctnost, respektive charakter, rozvíjí ve škole.

Ctnost je rys charakteru, zatímco hodnota, to může být ledacos. Hodnota je preferenční záležitost a může být až patologická.
Jan Hábl, komeniolog a pedagog Univerzity Hradec Králové

Co to jsou vlastně ctnosti? Já si ctnost představuji jako moudrost, spravedlnost a pravdomluvnost.
Ano, ctnost už někdy od antiky, od Aristotela, a Komenský to pak opakoval, je relativně stabilní rys charakteru, který si člověk osvojuje praxí. Tím, že ctnost provozuje, realizuje a vykonává. A že vás to někdo učí, ovšem nikoliv tak, že vám o tom vypráví, ale že vás přiměje to dělat. Nenaučíte se statečnosti bez statečných činů. Může vám o tom někdo udělat přednášku, ale tím se člověk statečným nestává.

Čtěte také

Pedagog Jan Hábl: „Učitel má vést děti zahradou. Ať si přivoní ke všem květům a zjistí, co je baví“

Takže Aristotelés zdůrazňoval činnosti a návyk, Komenský to potom ještě nádherně rozvinul, že měl další zásady, jak je možné rozvíjet statečnost nebo jakoukoliv jinou ctnost. A my dnes o tom přemýšlíme, jak to dělat ve škole, protože tam máte omezené možnosti jak to udělat.

Jaký je rozdíl mezi ctnostmi a hodnotami?
Ctnost, řecky arethé, latinsky virtuo, to už naznačuje, virtuoz je někdo, kdo tak dlouho cvičil a tak dlouho určitou činnost dělal, až se v tom stal excelentním. Arethé znamená, že člověk nebo i věc je přesně taková, jaká má být, k čemu byla určena. Provaz je ctnostný nebo dobrý obecně, když je pevný. U člověka je ta otázka složitější. Ale i u člověka víme, když člověk něco dělá a žije, jak to má být nebo jak to nemá být. Když mluví, dělá nebo myslí. Takže ctnost je rys charakteru, zatímco hodnota, to může být ledacos. Hodnota je preferenční záležitost. Hodnoty si mohu zvolit. Získat hodně peněz nebo zažít co nejvíce zážitků, vidět co nejvíce míst na světě. Tedy jak říká Chesterton malinko extrémně, hodnota může být i patologická. Pointa je, že hodnoty kromě toho, že na nich nepanuje konsenzus ve společnosti, mohou být až patologické. A pak si představte učitele, politika nebo kohokoliv jiného s nějakým specifickým hodnotovým žebříčkem.

Čtěte také

„Lidskost není úplně v pořádku, ale není docela ztracena.“ Učitel národů věřil v mírová řešení krizí

V čem je tedy problém? Málo vychováváme děti k ctnostem? A třeba i málo vzděláváme v tomto směru budoucí učitele, aby věděli, jak děti motivovat?
Myslím si, že nevychováváme málo, ale vychováváme něco jiného. My ve škole jen vzděláváme, ale nevychováváme. Ovšem to je malinko iluze, protože každý učitel, jakmile vstoupí do hodiny, tak vychovává. Tím, jak se chová, jak mluví, jaký dává příklad, jak řeší situace, jak hodnotí, vším vychovává. A mimochodem, je jedno, jestli o tom ví, nebo neví. Prostě vychovává. Ale dobře, když už si řekneme, že by škola měla také vychovávat, tak otázka zní, co vychovávat. Vychováváme tzv. měkké dovednosti, jak se občas říká, na rozdíl od těch tvrdých jako přírodovědní vědy nebo matematika? Vychováváme například empatii? Dobře, řekne se, budeme vychovávat empatii, měkkou dovednost. Jenže empatie, pokud není ukotvena ctností, tak se může naprosto zvrhnout. Jestliže empatie znamená soucítím a rozumím, jak tě něco bolí, tak pokud člověk, který s empatií nemá charakter, tak si může také řici, že si vaši bolest náležitě užije.

Učitelé nám vychovávají každý den zhruba 1,8 milionu našich budoucích politiků, policistů, lékařů, zkrátka přicházející generaci.
Jan Hábl, komeniolog a pedagog Univerzity Hradec Králové

Jde tedy v tomto směru především o děti a dospívající, nebo se v uvozovkách vychovávání k ctnostem týká i dospělých, tedy každého?
Týká se to každého. Jde o nás o všechny. Už Komenský si všiml, že čím je dítko mladšího, útlejšího věku, tím je formovatelnější. Takže některé věci se dají dobře naučit a osvojit, když je člověk ještě tvarovatelný. Jako vosk a gips, říká Komenský. Dokud je to měkké, tak se to dá tvarovat. Jakmile to ztvrdne, už je to těžší.

Čtěte také

Jan Hábl: Komenský byl člověkem velkého srdce. Stále pomáhal druhým bez ohledu na osobní prospěch

Což neznamená, že bych se i já ve svých 50 letech nemohl stát trochu více statečnější, spravedlivější, nebo empatičtější. Určitě se s tím dá něco dělat v každém věku. Ale naše konference se zaměřuje na učitele, protože ti nám vychovávají každý den zhruba 1,8 milionu našich budoucích politiků, policistů, lékařů, zkrátka přicházející generaci.

Kdo by si měl tedy naplánovat příští týden cestu na konferenci v Broumově? Může přijít každý, kdo by se chtěl něco o ctnostech dozvědět?
Budou tam samozřejmě učitelé, ale nejen ti. Každý, komu záleží na charakteru svém i vlastních dětí.

Na konferenci Ctnost, zapomenutý pojem ve výchově a vzdělávání, která se uskuteční 4. a 5. února v broumovském klášteře, vás všechny pozval profesor Jan Hábl z Univerzity Hradec Králové. Tak ať se zase ctnosti, slušnost, respekt a morální hodnoty vrátí zpátky do naší společnosti. Děkuji za inspirativní povídání.

Jan Hábl ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas