Vladimír Burjánek: Noblesa
Kradlo se vždycky. Lapky a poberty počínaje a moderními tuneláři konče. Ono rčení, že kdo nekrade, okrádá rodinu, narostlo zejména v té vyšší kastě u nás do obludných rozměrů.
Kšeftování, provize, podplácení, tunelování, korupce - to všechno jsou pojmy a jevy, které v úrodném Česku padly na živnou půdu. A jak by ne, když mizeru, zapasovaného pevně do nějaké strany, který ze státního nakrade za milióny nikdo nestíhá, ale pomatenou babičku za jedno máslo vláčí ostuda vesnicí. Ošemetné situace v řeznickém krámku uměla řešit moje babička s živnostnickou noblesou. Jednou prý byla v krámě sama, obsluhovala paní a když se otočila ke špalku, aby nasekala maso, slyšela cinknutí. Bylo jí jasné, že zákaznice sáhla rukou za pult a něco vzala. Babička dokonce hned zjistila, že se jedná o kousek šunkového salámu. Obsloužila ji a před sečtením nákupu, vzala poslední kousek, obešla pult, že to paní dá do tašky. Při té příležitosti vzala ukradený kousek salámu paní z tašky a s konstatováním: tohle se ještě nevážilo, ho dala na váhu, cenu připočítala k ostatnímu a sečetla. Vyprávěla nám to, ale nikdy neprozradila, o kterou paní z vesnice se jednalo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka