Vladimír Burjánek: Mrazy

6. březen 2011

Konec února nám uchystal pěkné chladno a obrátil naši pozornost k zimnímu počasí. Takovému, o kterém říkal můj dědeček, vždycky když přišel v tomhle čase od králíků, které přeskupoval k plánovanému rodičovství. Jsou tam mrazy, že jeden do druhýho vrazí.

On vrazil do kuchyně, překontroloval piliňáky, jestli ještě hořejí a vydal povel, abych šel nacpat další bombu. Pár let jsme totiž místo uhlím topili pilinami. U nich byla nejdůležitější příprava. Do plechového válce, který se po naplnění dával do pláště kamen, což byl také válec, ale o něco větší, se nejprve uprostřed postavil odpovídající kus kulatiny přiměřeného průměru. Kolmo na něho se dole strčil kulatý špalík, do díry po něm se později vložil kousek novin a zapálil. Jednou rukou se musel chvíli střední kuláč přidržovat, druhou lopatkou nabírat piliny a dalším kouskem kulatiny je dusat kolem dokola. Čím důkladnější bylo pěchování pilin, tím déle náplň hořela. Když dohořela první náplň a plechový obal kamen vychladl, vsunula se již připravená náhradní bomba dovnitř a zapálila. Piliňáky jsme měli do té doby, než jsem se na ně při večerním mytí přimáčkl holým zadkem. Vystřídaly je klubky, později vamberecké kachlovky a pak už ústřední topení, dnes plynové. Proměny tepla rodinného krbu kráčejí vždycky s dobou.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu