Vladimír Burjánek: Karel Kryl
Nedožité sedmdesátiny Karla Kryla,, na které se nedávno vzpomínalo, byly znovu příležitostí k povzdechnutí, že tenhle básník, zpěvák, skladatel, malíř, novinář a muž dalších profesí a dovedností si po svém návratu do vlasti zasloužil daleko lepší zacházení i využití jeho umu, než se mu dostalo. Probudila se i jeho rodná Kroměříž, která mu konečně na dům instalovala pamětní desku, v Lucerně zazpívali dnešní pěvci jeho písničky, v médiích se zahrálo i zavzpomínalo.
Měl jsem tu pěknou příležitost povídat si s Karlem Krylem před jeho vánočním úpickým koncertem. V té době už se rozhodl, že sem nepatří. Už jednou v této zemi byl, potom dlouho scházel, vrátil se, aby se opět rozhodl odejít. Své povídání pro náš Deník zakončil tehdy slovy, vlastně i výzvou,aby se pyšní tohoto světa zamysleli, že i ta poslední košile nemá kapsy, že Kristus se narodil v jeslích nahý a že, až na tu roušku, kterou mu malují, z tohoto světa také odešel. Tak odejdou i oni. Mám nad svým pracovním stolem černobílou fotografii z onoho rozhovoru - v rámečku. To, co by Karel Kryl zpíval a říkal dnes, by si mnozí mocní u nás asi za rámeček nedali.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
