Vladimír Burjánek: Gramofon

28. září 2014

Nedělní káva

Co je doma, to se počítá, říkávala odjakživa moje babička a této pravdy se také držela. Půdy baráku byly plné krámů všeho druhu, v přilehlých kůlnách odpočívala stará kamna, postele, vozíky, kárky a plno dalších roztodivných věcí. Žádné smetiště, žádný sběrný dvůr. Ono se to jednou hodí, bylo ústřední heslo domácnosti. Mnohokrát jsem si na její slova vzpomněl, zejména tehdy, když jsem v dospělosti jednou ročně udělal čistku a vyházel všechny nepotřebné věci. Za čas jsem řadu z nich potřeboval jako sůl.

To podivínský soused Bělík byl ještě opatrnější. V malém domku, který se krčil do svahu od Jizery opatřil všechny věci inventárními čísly, aby se ženě náhodou nepovedlo něco vyhodit.. Pravda, byl to trochu zvláštní člověk, hrušku očesal tak, že ji nejdříve podřízl, pravidelně hrával houslový koncert na půdě do mikrofonu a paní musela dole poslouchat přímý přenos. Jako pečlivý hospodář dělal každý měsíc inventuru. Na počátku tohoto snažení, kdy ještě neměl zřejmě dokonalý základní soupis, přepočítal gramofonové jehly, ty souhlasily, ale gramofon přebýval. Tak ho bez váhání vyhodil ven.

autor: Vladimír Burjánek