Vladimír Burjánek: Chytrák
Jeli jsme tenkrát z povedeného předvánočního zaměstnaneckého večírku vlakem domů. Náš kolega o kterém se vědělo, že je vždycky chytrý jako Macákův kocour, dával i tentokrát najevo své přednosti. Rozjařeni po průběhu povedené zábavy, sedli jsme do vlaku a někteří si zapálili cigarety. Když přišel průvodčí, upozornil, že v této části vlaku se nekouří. Všichni kuřáci s omluvou uhasili ohně, jen Jaromír neposlechl a báňal dál.
Průvodčí zavolal na pomoc vlakvedoucího. Náš hrdina nechtěl podlehnout ani této převaze, hádal se s nimi, smál se jim a jednoduše provokoval.. Nádražáci ho potom téměř ignorovali až do chvíle, kdy se blížilo zastavení ve městě, kde on vystupoval. To mu oznámili, že vlak nepojede dál, pokud on s nimi nepůjde k přednostovi stanice.
Hrdinsky vykročil do kanceláře, vlak čekal až se vše vysvětlí a od mašiny vylezli i strojvůdce s pomocníkem na perón, protože věděli, že to bude asi delší konverzace. Po půlhodince se vlak s námi, kteří jsme jeli dál, rozjel.
První naše otázka na Jaromíra byla druhý den jasná: Jak to dopadlo? Pokuta za zpoždění vlaku mi přijde písemně, ale bude to asi pálka, řekl mi přednosta stanice. Aby toho nebylo málo, tak jsem šel od nádraží a u benzínky se rvali dva chlapi. Dívám se a v tom přijeli policajti. Prej :rozejděte se!
S kým bych se rozcházel, vždyť jsem tu sám, povídám mu. Tak mi ještě napařili pořádkovou pokutu dvě stovky za maření výkonu. Já mám takovou smůlu, posteskl si Jaromír. Ale my jsme věděli, že to smůla není. To je celý on. Všude byl dvakrát, všechno zná a od všeho má klíčky...
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
