Venezuela nabízí dobrodružství, krásy přírody i milé obyvatele
Je libo navštívit zemi, která nabízí romantické pláže, deštný prales, nejvyšší vodopád světa a legendární stolové hory? Pokud ano, zveme vás do Venezuely.
Venezuela je krásná země s milými lidmi. Věřím, že bude mít lepší budoucnost. Určitě si ji zaslouží
14. březen 2019
Venezuela v těchto dnech a týdnech prožívá velké politické a možná i existenční drama. Země je na pokraji převratu, jak vídáme v televizním nebo slýcháme v rozhlasovém zpravodajství. Proto Český rozhlas Hradec Králové poprosil politoložku a děkanku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Pavlínu Springerovou, aby nám celou situaci vysvětlila.
Kdy jste vy byla, paní děkanko, ve Venezuele?
Už je to více než 10 let. Každopádně ta současná situace není příliš nakloněna nějakému cestování po Venezuele, protože je to situace velmi dramatická. Naše filozofická fakulta do Venezuely už nějakých pět let studenty vůbec neposílá na výměnné pobyty. A faktem je, že ze strany naší partnerské univerzity v Méridě je velký zájem stále posílat Venezuelany k nám. Přijíždí sem a jsou tady velmi šťastní. Zejména proto, že nemusí být ve Venezuele.
Venezuela byla historicky nesmírně bohatá země, schopná se sama uživit. Ale to, co se stalo ve 20. století, můžeme nazvat zničenou zemí.
Mgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D., politoložka a děkanka Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové
Jak na tuto latinskoamerickou zemi vzpomínáte?
Na Venezuelu vzpomínám ráda. Je to krásná země, jsou tam milí lidé, ostatně jako ve všech latinskoamerických zemích. Ale zároveň je to pro mě země trošku hořká v tom, že si uvědomuji, že je Venezuela zemí, která byla historicky nesmírně bohatá, zajímavá, různorodá, byla schopná se sama uživit. Ale to, co se ve Venezuele stalo nejen za posledních 5, 10, 20 let, ale v podstatě v průběhu celého 20. století, můžeme nazvat zničenou zemí. Dnes je v podstatě v totálně dezolátním stavu.
Předpokládám, že to bude hlavně asi vládami, které tam v minulých letech byly. Vzpomeňme na prezidenta Cháveze, který vládl do roku 2013.
Ano, přesně tak. Hugo Chávez byl ve Venezuele do konce svého života jejím prezidentem. Ačkoliv se hodně snažil o změnu ústavy a nakonec se mu to povedlo a prosadil si, že může být volen opakovaně, že prezidentské mandáty nejsou limitované. Co mu to bylo platné, když onemocněl a v březnu 2013 zemřel. Jeho nástupcem se stal Nicolas Maduro, současný, velmi problematický a nedemokraticky zvolený prezident Venezuely v posledních volbách.
Je tam už diktatura? Je prezident Maduro diktátor, který drží moc pevně v ruce?
Zatímco u prezidenta Cháveze se politologové a analytici hodně bavili a diskutovali nad tím, do jaké míry už je nedemokratickým prezidentem, do jaké míry příliš koncentruje moc ve svých rukách, tak u Madura už nemáme de facto žádné pochybnosti. Maduro je opravdu nedemokrat, je to diktátor. Ovládá nebo se snaží ovládat všechny klíčové složky moci ve Venezuele, což je exekutiva, legislativa a soudní i volební moc. Zejména ta soudní a volební moc je velmi důležitá, protože tam on má dosazené lidí, které de facto ovládá. A v neposlední řadě je zapotřebí zmínit vojenskou moc, protože armáda ve Venezuele hraje klíčovou roli i ekonomickou. Je to hlavní distributor potravin, ale také obrovský aktér na poli drogové politiky a veškerých nelegálních aktivit. My si vůbec nedovedeme představit, co vlastně venezuelská armáda dokáže, protože ta má ve svých rukách v podstatě klíč k budoucnosti země, nebo spíš klíč k udržení se Madura u moci.
Teď bude záležet na tom, na jakou stranu se armáda přikloní. Zatím tedy zůstává na straně diktátorského prezidenta Madura. Pojďme ještě představit onu druhou stranu. Jejím představitelem je Juan Guaidó. To je předseda současného parlamentu?
Ta situace je trošku složitější. Ano, je to předseda parlamentu. Juan Guaidó se dostal do čela tohoto parlamentu. Ve Venezuele proběhly v roce 2015 parlamentní volby a světe div se, tenkrát Maduro možná trochu podcenil kontrolu voleb a volby dopadly vítězstvím opozice. Maduro na to zareagoval tak, že za rok a půl vyhlásil další volby do ústavodárného shromáždění. Řekl, že Venezuela potřebuje novou ústavu, uděláme si nové ústavodárné shromáždění. Volby dopadnou tedy tak, jak Maduro potřebuje a předpokládal, že ústavodárné shromáždění převezme pravomoci legislativy, která byla zvolená předtím a ovládaná opozicí. Takže v tu chvíli tady máme jakési paralelní legislativní orgány i dva exekutivní orgány. Takže je to velmi nestandardní situace.
Venezuela je tedy na pokraji převratu? Začalo to prezidentskými volbami na konci roku 2018?
Je to tak, začalo to posledními prezidentskými volbami, které byly velmi problematické, určitě nesplňovaly žádné z podstatných aspektů voleb, které bychom označili jako demokratické, jako standardní. To znamená, vítězně z těch voleb vzešel Nicolas Maduro tak, jak se očekávalo. A jak to bylo v podstatě Nicolasem Madurem nadesignováno, když to tak řeknu. V tu chvíli se opozice postavila proti těmto výsledkům a do jejího čela se dostává Juan Guaidó. Tady je potřeba říct, že se po mnoha letech opozice dokázala sjednotit, protože ve venezuelské opozici se objevovaly vzájemní konkurenti. Dnes je situace už trošku odlišná. Řada opozičních politiků je buď v domácím vězení, nebo v exilu. Nebo je jim zakázáno vykonávat jakoukoliv veřejnou činnost. A tak se Juan Guaidó dostal do čela. Je to velmi mladý, zajímavý a respektovaný politik. A opozice skutečně v tuto chvíli vypadá relativně jednotně. Nakonec tedy došlo k tomu, že opozice řekla, že volby byly nelegální a nelegitimní. A proto by měl být prezidentem předseda parlamentu Juan Guaidó.
Musíme také připomenout, že Juana Guaidóa podpořil celý okolní svět včetně Evropské unie a Spojených států amerických.
To je velmi důležité. Ona to nebyla nějaká nahodilá akce, že by se Juan Gauidó jednoho rána probudil a řekl, chci být prezidentem. Byla to velmi promyšlená, propracovaná a připravovaná akce, kdy se Guaidó bezprostředně po nedemokratických volbách ve Venezuele nakontaktoval na klíčové aktéry, na Spojené státy, na sousední země, na Brazílii, na další latinskoamerické země a od nich získal podporu. Také proto, když se prohlásil prezidentem Venezuely, tak obratem tyto klíčové země daného regionu řekly, ano, my Juana Guaidóa uznáváme. Potom se samozřejmě přidaly další země. I v Evropské unii se to začalo řešit, byť tedy Evropská unie nemá úplně jednotný postoj k této otázce.
Co Spojené státy americké? Jaký tam je zájem? Protože Venezuela je velkým zdrojem ropy.
Je tady samozřejmě vždy otázka ropy jako takové. Je to taková tikající ne snad bomba, ale určitě téma, které zajímá všechny. Skutečně Spojené státy americké jsou klíčovým odběratelem venezuelské ropy. Je to velmi specifická, těžká ropa, která se zpracovává v amerických rafinériích. A pro Venezuelu je poměrně obtížné hledat nějaké jiné odběratele ropy, protože ostatní země jsou jednoduše daleko, takže se prodražuje transport suroviny. Zároveň pro Spojené státy americké není zase tak obtížné říct, máme dost venezuelské ropy, protože Spojené státy odebírají ze své spotřeby maximálně 10 procent ropy, která jde z Venezuely. To znamená, oni se dokáží bez ní obejít a mohou zvýšit například odběry z Kanady nebo z jiných míst. Ropa tedy hraje velmi důležitou roli, ale je potřeba říct, že ropný průmysl se v posledních letech ve Venezuele potýká s obrovskou krizí. Klesá efektivita, nejsou dostatečné investice do infrastruktury. Takže ropa se stává vlastně obrovskou zátěží pro Venezuelu, protože je to naprosto podrozvinutý sektor a je to čím dál tím problematičtější.
O aktuální situaci asi mluvit nemusíme, protože to všichni sledujeme ve zpravodajství. Teď Venezuela prožívá několikadenní blackout, kdy jsou odpojeni od elektřiny. Maduro to zase použil a nazývá to elektrickou válkou.
Ano, je to tak. Ta témata se používají jak opozicí Juana Guaidóa, tak vládou Nicolase Madura. Už jsme to viděli i v případě humanitární pomoci. Kdyby Maduro připustil, že je Guaidó schopen přivézt humanitární pomoc do Venezuely, tak by samozřejmě oslabil svoji pozici. Tak říká, že humanitární pomoc je předvoj americké intervence. Což trošku souvisí i s tím, když Donald Trump uvedl, že není vyloučeno, že by Spojené státy nahlédly vojensky do Venezuely. Což já tedy nepovažuji za úplně šťastné prohlášení. Nicméně tato témata se pojímají určitým způsobem opozicí a potom trošku jinak je zase prezentuje samozřejmě prezident Maduro.
Ta situace je ale asi opravdu dlouhodobě neudržitelná. Budeme ji samozřejmě sledovat, jaký vývoj nastane. A pokud se bude dít něco zásadního, rádi vás paní děkanko opět přivítáme v našem studiu.
Velmi ráda budu s vámi dál tu situaci analyzovat a věřím, že Venezuela bude mít lepší budoucnost. Určitě si lepší budoucnost zaslouží. Na shledanou.
Související
-
Václav Souček: Jako v té úžině
Jako proplout v bouřlivé úžině mezi Scyllou a Charybdou se nám to povedlo; zaujali jsme stanovisko ke krizové situaci ve Venezuele prostřednictvím našich představitelů.
-
Jsou Kolumbijci slibotechny a Ekvádorci vyhaslí? V Latinské Americe už nám šlo o holý život
Člověk se celý život hledá. Po smyslu existence a bytí se pídím stále a jsem zastáncem toho, že kolik dovedností ovládáme, tolik různých úhlů pohledu na svět a život máme.
-
Jižní Amerika není jiný kontinent, ale jiná planeta. Tam vnímáte zázraky a Boha na každém kroku
Dnešním hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je bluesman, cestovatel, dobrodruh, spisovatel, možná teď už i pravý barista, Matěj Ptaszek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
