Velké náměstí má sloužit Hradečákům, ne autům. Podzemní garáže změní parkoviště na živý prostor
Budeme si povídat o rekonstrukci Velkého náměstí v Hradci Králové, která by z něj konečně udělala něco jiného, než parkoviště. Ale k tomu vede ještě poměrně dlouhá cesta, která už před lety započala v týmu kolem Ing. Arch. Jiřího Krejčíka. A teď se k onomu plánu Jiří Krejčík i se synem Michalem zpátky vrátili.
Nezačneme ale v Hradci Králové, ale v Liberci. Protože vy pracujete ještě na další velké věci a tou je obnova Ještědu. Je to tak?
Jiří Krejčík: Je to tak. Musíme se přiznat. Na tomto projektu pracujeme už 3 roky. Probíhala avizovaná architektonická soutěž, jejímž cílem bylo vybrat zpracovatele, budoucího architekta, který by se tímto tématem zabýval. A nám se to podařilo.
Oba dva máte k Liberci velmi úzký vztah. Protože Jiří tam pracoval a Michal studoval.
Michal Krejčík: Přesně tak. O to je to vlastně zajímavější práce, že teď detailně rozebíráme tuto významnou stavbu, na kterou jsme dlouho z města koukali. A občas jsme tam byli i na výletě.
Co vůbec říkáte na to, co se to panu Hubáčkovi před téměř 50 lety na Ještědu povedlo? Prosadit takovou stavbu asi tenkrát nebýt jednoduché.
Jiří Krejčík: Historii prosazování této stavby přesně neznáme, ale po vyhoření starého hotelu na Ještědu vznikla soutěž na novou stavbu a bylo několik návrhů. A návrh pana architekta Hubáčka byl vybrán jako jednoznačně nejlepší.
Michal Krejčík: Byl vybrán dokonce těmi architekty, kteří se účastnili soutěže.
Jiří Krejčík: Potom ještě byla trošku paradoxní věc, že v první fázi, když se zjistilo, co na Ještědu bude potom stát po té vyhořelé chatě, tak vznikl velký odpor veřejnosti. Lidé prostě byli hodně proti. A nyní je Ještěd tak unikátní, že je přijímaný veřejností jako málokterá naše stavba dvacátého století.
Hlavním tématem je vrátit plochu lidem a vytvořit v Hradci živé Velké náměstí. Zatím to úžasné historické místo plní jen funkci parkoviště.
Ing. arch. Michal Krejčík
Možná by to tak dopadlo i s Kaplického chobotnicí s přestavbou Národní knihovny v Praze. Byli bychom za ni rádi, ale bohužel nestojí.
Jiří Krejčík: Je to tak. Tady možná stojí za zmínku i to, že pan architekt Hubáček v té soutěži vlastně porušil soutěžní podmínky, protože zadání znělo postavit samostatně vysílač a samostatně hotel. Ale on to vše spojil do stavby pod jednu střechu. A to byla právě ona genialita jeho návrhu. A současně nádherně dotvořil kopec.
A protože stavbě bude brzy 50 let, tak je potřeba ji obnovit. S jakým plánem jste zase tuto soutěž vyhráli vy?
Jiří Krejčík: Nešlo o výhru v soutěži s nějakým návrhem, spíš byl reflektován náš přístup k tomu objektu a zkušenosti toho týmu s památkovými objekty. Vidíme takovou paralelu v automobilových veteránech. To je také technologická stavba. Ale živoucí veterán, kterého člověk používá například k jízdě do zaměstnání, také musí být udržován neustále v provozuschopném stavu. A stavba na Ještědu je v neustálém provozu od samého začátku. Musí se tedy rozebrat, znovu složit a nahradit chybějící nebo nefunkční části novými.
Plánujete, že se tam bude muset něco zbourat nebo přestavět?
Michal Krejčík: Samozřejmě. To je další téma, protože je to národní kulturní památka, ale funkční. Takže musíme reflektovat současné požadavky, jako je třeba zimní vstup, bezbariérový vstup, dodatečné zasklení ochozu, některé prvky v interiéru. Ovšem samozřejmě ona podstata, co dělá Ještěd Ještědem, to, co navrhl pan architekt Hubáček a v interiéru pan architekt Binar, to musí zůstat nezměněné.
Čtěte také
Teď se podíváme na rekonstrukci a celkovou revitalizaci hradeckého Velkého náměstí. Mimochodem, jak se vám líbí současný stav?
Jiří Krejčík: Vzhledem k tomu, že přes ono náměstí už od roku 1986 chodím téměř denně, tak to mohu posoudit. Před 10 lety se nám podařilo uspět ve vypsané architektonické soutěži. A od té doby bych řekl, že se nic nezměnilo. Naopak vidím, jak tam houstne provoz a Velké náměstí jako parkoviště odolává všem tlakům a návrhům.
Jaký je tedy váš plán a vaše architektonická vize na revitalizaci Velkého náměstí v Hradci Králové? Jak by mělo vypadat?
Michal Krejčík: Hlavní téma je vrátit tamní prostor lidem. Prostě vytvořit náměstí, které bude živé. Kde se mohou konat různé akce, přehlídky, trhy a tak dále. Zkrátka to, co se na náměstí běžně děje. Teď plní jen funkci parkoviště. Je to dobře vidět například při tradičním divadelním festivalu, kdy je veškerý život a aktivita vytlačen do uliček okolo starého města, okolo náměstí, kde je plno. Ale na náměstí je parkoviště, tam se nic neděje. Náměstí by mělo tepat životem.
Takže podstatou by mělo být odstranění aut z náměstí. To chcete ale udělat jak?
Michal Krejčík: Chceme odstranit většinu automobilů. Automobilismus také samozřejmě patří k současnému životu, takže v nějaké formě tam auta zůstanou, ale ve velice limitované a regulované formě.
Jiří Krejčík: Na ploše náměstí uvažujeme s kapacitou zhruba 40 až 50 vozů. A to na parkovacích místech, která by se rychle obměňovala. Zásobování a doprava musí fungovat, to je jedna z podmínek, aby tohle bylo na Velkém náměstí zajištěno. Ale dlouhodobé parkování, doprava v klidu, jak se říká, ta by měla plochu náměstí opustit.
Velice si vážím práce archeologů, ale v případě podzemních garáží bych preferoval veřejný prostor a život na Velkém náměstí.
Ing. arch. Jiří Krejčík
Kam? Pod zem?
Jiří Krejčík: V tomto případě uvažujeme o variantě umístění velkokapacitního parkingu pod plochu Velkého náměstí. Ne pod celou plochu. Šlo by o kompaktní parkovací objekt, který by zabral jen určitou část náměstí, ale vytvořil by parkovací kapacitu, která je na náměstí dnes. Využíváme topografii, kterou město má a zajížděli bychom v jedné preferované variantě z Komenského ulice, kde bychom se ponořili a dostali se tunelem pod Velké náměstí. A tam už by se parkovalo v parkovacím objektu na několika úrovních.
Michal Krejčík: A potom na povrch by šly už jen pěší komunikace, výtahy. Takže plocha náměstí by zůstala nenarušená velkou dopravou. Vytvořil by se prostor pro lidi a pro zeleň.
Čtěte také
Myslím, že tohle je běžné v některých historických centrech v zahraničí. Například v rakouském Salcburku je parkoviště v jeskyni a ve skále.
Jiří Krejčík: Ano, to je Kapuzinerberg, tam je parkování v několika úrovních. Podíváte po různých historických centrech zahraničních měst a zcela běžně se tam preferuje prostor pro lidi, pro veřejnost. To město je naše a nevidím důvod, proč by tam měla parkovat auta.
Michal Krejčík: Je to téma, které se opravdu objevuje ve větších evropských městech už asi 50 let.
Ovšem ozvali se archeologové, kteří jsou proti. Že by náměstí ztratilo svoji historickou hodnotu.
Jiří Krejčík: Já si velice vážím práce archeologů, protože je velice důležitá pro dokumentaci historie a minulosti. Ale v tomto případě bych opravdu preferoval veřejnost, veřejný prostor a život na náměstí. Archeologická vrstva v tomto místě se pohybuje zhruba od jednoho do dvou a půl metru, podle informací, které máme. Od morového sloupu to mírně klesá ke studni, která tam je jakoby pseudo-studně, protože to není studna, ale zámečnická práce umělecké školy, která v Hradci byla. Takže tímto směrem ten terén mírně klesá. A pokud bude záměr odsouhlasen, tak proběhne samozřejmě záchranný archeologický průzkum.
Tak si budeme přát, abychom zaparkovali auto v podzemí a někde na lavičce si popovídali o tom, jak se to vše povedlo. Moc děkuji za rozhovor. Našimi hosty byli architekti Jiří a Michal Krejčíkovi.
Děkujeme, na shledanou.
Související
-
Hradec Králové z nebe
S pomocí moderních technologií můžeme navštívit i z tepla domova nejrůznější kouty naší krásné země. Je dobré se připravit na výlety a dovolenou už teď.
-
Hradec Králové představuje vizi moderního evropského města z počátku 20. století
Královská věnná města patří k nejkrásnějším českým městům, která při svých toulkách českou krajinou nemůžete vynechat.
-
Revitalizace Velkého náměstí v Hradci Králové odstartována
Ideové návrhy revitalizace Velkého náměstí v Hradci Králové hodnotila 7. dubna odborná porota v sále Muzea východních Čech. Své návrhy prezentovaly čtyři autorské t...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.