Vánoční koncerty jsou o člověčenství lidí. Živá muzika je pro houslistu Jaroslava Svěceného dialogem

25. prosince bude koncert, tedy na první svátek vánoční.
Je to tak. Je to už dlouholetá tradice, snažil jsem se to spočítat, když jsem jel do studia, kolik je to let, ale nedopočítal jsem se. Zastavil jsem se u číslovky 17 nebo 18. A je pravda, že už si 25. prosinec a Vánoce neumím bez Městské hudební síně v Hradci Králové vůbec představit. Hrajeme každý rok s varhaníkem Václavem Uhlířem, který je mimochodem bývalý student mé maminky, takže to je takový krásně propojené. A děláme dva koncerty, jeden začíná už v 15 hodin, druhý potom v 17 hodin. Abychom se tam všichni vešli. Městská hudební síň má bezvadnou atmosféru v tom, že varhany jsou de facto místo oltáře, takže tím pádem hrajeme přímo čelně k publiku. A je tam hezky teplo, což je také příjemné.

Vánoce dodávají koncertu pel určitého zastavení se a lidé si ho vyloženě přijdou užít. Zažívám to na všech vánočních koncertech.
Jaroslav Svěcený, houslista

Koncertní atmosféra ve vánočním čase musí být něco výjimečného.
Vánoční čas je zajímavý, jak se najednou propojuje vše s klasickou hudbou. My tam samozřejmě budeme hrát i koledy, publikum si s námi i zazpívá. Koncert je pochopitelně laděný úplně jinak, Vánoce mu dodávají takový pel určitého zastavení se a lidé si to vyloženě přijdou užít. Já to zažívám na všech vánočních koncertech, protože lidé chtějí ukázat to člověčenství v sobě. To vám sociální sítě nedají, o tom život úplně není. A živá koncertní muzika je prostředek ke komunikaci, být s druhými lidmi a říci si něco hezkého. Je bezvadné se vidět.

Čtěte také

Jaroslav Svěcený: Hraní není pouze o hudbě, ale i o setkávání, kdy si lidé předávají dobrou energii

Potřebujete vůbec ještě s panem Uhlířem zkoušet? Chystáte se nějak speciálně na vánoční koncert?
Bez zkoušení to nejde a chystáme se. Ale je to o tom, že my spolu hrajeme i průběžně v celém roce, rozhodně nejsme jen vánoční hráči, takže samozřejmě nazkoušeno máme, ale ještě před koncertem máme vždy generálku. Protože první koncert začíná už ve tři, tak se scházíme těsně po obědě, abychom se rozehřáli na provozní teplotu a potom už naplno jeli. A je to kouzelné, když člověk jde tím starým městem a najednou si vybaví scénky ze svého dětství. Všechno vám proběhne hlavou a teď jdete hrát na koncert. Tak si říkám, pane, ale to ale uteklo. Protože život je o tom, jak to říkají chytří lidé, my jsme tady všichni jen na návštěvě, takže si ji musíme užít.

Když jste zmínil své dětství, vzpomínám si, že jste mi tady jednou vyprávěl, jak jste jako malý kluk chodil kolem výlohy houslařství Pilařových.
Já jsem tam chodil hlavně dovnitř a to mi bylo nějakých 5 let, když mě tam děda poprvé přivedl. To bylo ještě, když měli dílnu na Dukelské ulici, to potom ustoupilo Prioru, takže se kus ulice zboural. Dnes už mají dílnu jinde, jsou takzvaně ve svém a já jim to moc přeji. Protože s rodem Pilařů bylo spojeno celé mé houslové dětství. Mé první housle byly pilařky. Vladimír Pilař, rok 1963, dodnes ty housle mám a hraji na ně. Během jara by mi měla vyjít kniha o houslích pěti staletí. Je fajn, když člověk také ví něco o historii, která je s houslemi spojena. Nástrojů se v knize představí celkem 43.

Na knize o historii hudebních nástrojů pracuji deset let. A je to potom nádhera, držet je v ruce. A hlavně je i slyšet.
Jaroslav Svěcený, houslista

Na jaké housle tedy hrajete teď nejčastěji? Protože jsou to velmi cenné a vzácné nástroje.
Teď jsou to italské housle, jejichž tvůrcem je Sanctus Seraphin, to byl jeden z nejvýznamnějších benátských houslařů, letopočet 1733, to je rok, kdy ještě čtyři roky žil Antonio Stradivari. Mimochodem, už prozradím, že v mé knize budou stradivárky, které dodnes nikdo nepublikoval. Jsou půjčené z Anglie. Ty jsou z roku 1669, to znamená, že Stradivarimu bylo tenkrát 25 let.

Čtěte také

Hudební nástroj, to je pro mne něco nadpozemského, usmívá se houslový virtuóz Jaroslav Svěcený

Jaký je to pocit, držet v rukou takový mistrovský nástroj?
Odpovím na to jednou jedinou větou: jsem šťastný, že jsem se toho dožil. Protože to jsou neuvěřitelné věci. Co nástroj, to nějaká zajímavá historie, příběh spojený se vším, nejen s uměním, ale také s vědou, s panovníky, protože tyto významné nástroje vlastnily i panovnické rod. Ve Španělsku dodnes španělský král a celá jeho rodina vlastní kvartet Antonia Stradivariho. Tedy ty příběhy jsou neskutečné. Například housle, o kterých se ví, že na ně hrál Giuseppe Tartini, slavný italský houslista. V té době byl Stradivari ještě žák Nicolo Amatiho. A tohle je první dochovaná vinětka. Získáváte informace a najednou koukáte na historii, až vám začne trošku mrazit v zádech, protože historie de facto ovlivňuje všechno.

Dají vám tyto úžasné housle také do ruky, abyste si na ně zahrál?
Já na této knize, co se týče hudebních nástrojů, pracuji deset let. A polední rok to jde de facto to finále, abychom to zvládli. Ale ti lidé jsou v mnoha případech už mí známí či přátelé, nebo mi pomáhají, protože za ty roky si vztahy vypěstujete. Díky tomu já mohu na ty house zahrát i na pódiu. Což se mimochodem stane i v Hradci Králové 25. prosince, když jedny italské housle z té knihy představím. Tedy je to nádhera, držet je v ruce. A hlavně je i slyšet.

Čtěte také

Houslista Jaroslav Svěcený: Mé koncerty slouží k setkávání lidí. Jsme přece společenští tvorové

Co vás čeká v příštím roce? Na co se nejvíce těšíte?
Budu mít příští rok takový zvláštní milník. Budeme pořádat cyklus koncertů, který má podtitul JS 40 let na pódiu. Já už prostě 40 let brázdím hudební pódia. Nevím, jestli je vůbec dobré tu číslovku říkat, ale prostě to tak je. 40 let funguji na koncertních pódiích, za tu dobu člověk projel 62 zemí, natočil haldy různých nahrávek. Jsem rád, že jsem stále v kontaktu s úžasným publikem, protože to je něco, co mi absolutně dává sílu. Bez publika, bez lidí a bez přátel bych vůbec nemohl fungovat. Tedy těch 40 let bude určité zastavení. A vedle toho mne ještě čekají cesty do zahraničí, takže budu hrát v Kanadě, ve Spojených státech, potom chystám i koncerty po Evropě. Do Turecka jedu na festival do Ankary a asi nejvíce se těším, že budu konečně pokračovat v nahrávání, protože teď na to nebyl vůbec prostor, takže budu natáčet nové projekty. A v neposlední řadě bych měl jmenovat, že dělám projekt, který představuje naše mladé talenty. Teď jsme pořádali dva velké koncerty na Žofíně, které byly spojené i s pomocí na podporu onkologických dětských pacientů.

Je krásné vidět nastupující generaci.
A je také zapotřebí jim dát příležitost. Aby ty děti a mladí lidé o sobě dávali vědět. Oni nás jednou úplně bez problémů nahradí.

Jaroslav Svěcený ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak ještě jednou zveme na vánoční koncert houslisty Jaroslava Svěceného 25. prosince, tedy na První svátek vánoční, vánoční koncert v Městské hudební síni v Hradci Králové. Kde kromě mistrovských houslí Jaroslava Svěceného zazní i varhany Václava Uhlíře. Tak přijďte, jste zváni.