Hudební nástroj, to je pro mne něco nadpozemského, usmívá se houslový virtuóz Jaroslav Svěcený
Pátečním hostem Habaděje je houslový virtuóz Jaroslav Svěcený. Tentokrát si povídáme o jeho posledních cestách po Iráku, Iránu a Izraeli, ale také o koncertech, které ho čekají do konce letošního roku.
Když sleduji jeho životní dráhu, tak bych řekla, že od dob studií na pražské konzervatoři, což je před více než 40 lety, procestoval s houslemi doslova celý svět, ale na své východní Čechy nezapomíná. Svědčí o tom například i nedávný narozeninový koncert v České Třebové.
Čtěte také
Na jaké nejdražší housle kdy Jaroslav Svěcený hrál? A byl si toho vědom?
„Tak samozřejmě byly to Stradivárky. Už jich bylo patnáct, které jsem vyzkoušel. To je tedy co se týče hodnoty závratné částky. Na druhou stranu já osobně na to právě nekoukám z tohoto finančního pohledu. To je pouze povrchní záležitost. Podstatné je, jak housle hrají a to, že je mohu předvést publiku. Ovšem zahrát si na Stradivárky je vždy čest.“
„Hudební nástroj, to je něco nadpozemského. Jako soudní znalec musím posuzovat kvalitu, zachovalost a cenu. Ale jako pro houslistu je pro mne nejpodstatnější, jaké ty housle jsou, jak hrají a jaký s nimi mám zážitek, když s nimi mohu koncertovat,“ usmívá se Jaroslav Svěcený.
„Housle jsou doma všude, i v arabských zemích a v tamní hudbě. Ovšem housle jsou také výborný komunikační prostředek, akorát my jim tam hrajeme trošku jinou hudbu, než na jakou jsou oni zvyklí. Ale ona se jim většinou líbí.“
Celý rozhovor Lady Klokočníkové s Jaroslavem Svěceným si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
