Václav Souček: Super-úřady
Paměť není zas tak děravá, aby si nepamatovala několikastupňové řízení rozvíjeného socialismu: tedy složky místní, okresní, krajské, centrální, eventuálně ústřední. Všechny výkonné orgány schůzovaly, usnášely se, zajištovaly, zabezpečovaly, odpovídaly a kontrolovaly se.
Až v šestašedesátém roce minulého století u nás vyšly Zákony profesora Parkinsona (ve světě poprvé 1957), humor, který otvíral oči a zvedal bránici.
Autor zesnul, jeho dílo žije, a kam se hrabou jiní klasici s metry svých spisů. Odkaz páně profesorův je nadále neuvěřitelně rozvíjen a obohacován mezinárodními a nadnárodními korporacemi, jež vytvářejí další nepřehledné vertikály nadřízeností a subordinací. Čím propracovanější, tím neproniknutelnější, silnější, a fosilnější.
Jmenovat netřeba; kdo se jen trochu zajímá, ten o superúředních kolosech ví své - a promine použitou výrazovou houštinu. Zkusme ji tedy dovést k závěru srozumitelnému všem: každý úřad, který postupem času zákonitě zevnitř bytní, zasluhuje reformu zvenčí.
Jinak řečeno - pravidelně venčit.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
