Václav Souček: Super-úřady
Paměť není zas tak děravá, aby si nepamatovala několikastupňové řízení rozvíjeného socialismu: tedy složky místní, okresní, krajské, centrální, eventuálně ústřední. Všechny výkonné orgány schůzovaly, usnášely se, zajištovaly, zabezpečovaly, odpovídaly a kontrolovaly se.
Až v šestašedesátém roce minulého století u nás vyšly Zákony profesora Parkinsona (ve světě poprvé 1957), humor, který otvíral oči a zvedal bránici.
Autor zesnul, jeho dílo žije, a kam se hrabou jiní klasici s metry svých spisů. Odkaz páně profesorův je nadále neuvěřitelně rozvíjen a obohacován mezinárodními a nadnárodními korporacemi, jež vytvářejí další nepřehledné vertikály nadřízeností a subordinací. Čím propracovanější, tím neproniknutelnější, silnější, a fosilnější.
Jmenovat netřeba; kdo se jen trochu zajímá, ten o superúředních kolosech ví své - a promine použitou výrazovou houštinu. Zkusme ji tedy dovést k závěru srozumitelnému všem: každý úřad, který postupem času zákonitě zevnitř bytní, zasluhuje reformu zvenčí.
Jinak řečeno - pravidelně venčit.
Související
-
Václav Souček: Ode zdi ke zdi
Sucho je svízel. Máme suchou půdu, přemíru vody ve sněhu a bojíme se překotného tání, pravil odpovědný ministr. Bude třeba neodkladně zadržet vodu v krajině.
-
Václav Souček: Jako v té úžině
Jako proplout v bouřlivé úžině mezi Scyllou a Charybdou se nám to povedlo; zaujali jsme stanovisko ke krizové situaci ve Venezuele prostřednictvím našich představitelů.
-
Václav Souček: Nad očekávání
Nemůžeme-li se pyšnit vlastními úspěchy, rádi si pomáháme sukcesy našich sportovců. S tím jsou spojena i očekávání přehnaná. Viz biatlon, tenis, lyžování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
