Václav Souček: Super-úřady

02886414.jpeg
02886414.jpeg
0:00
/
0:00

Paměť není zas tak děravá, aby si nepamatovala několikastupňové řízení rozvíjeného socialismu: tedy složky místní, okresní, krajské, centrální, eventuálně ústřední. Všechny výkonné orgány schůzovaly, usnášely se, zajištovaly, zabezpečovaly, odpovídaly a kontrolovaly se. 

Až v šestašedesátém roce minulého století u nás vyšly Zákony profesora Parkinsona (ve světě poprvé 1957), humor, který otvíral oči a zvedal bránici.

Autor zesnul, jeho dílo žije, a kam se hrabou jiní klasici s metry svých spisů. Odkaz páně profesorův je nadále neuvěřitelně rozvíjen a obohacován mezinárodními a nadnárodními korporacemi, jež vytvářejí další nepřehledné vertikály nadřízeností a subordinací. Čím propracovanější, tím neproniknutelnější, silnější, a fosilnější.

Razítko

Jmenovat netřeba; kdo se jen trochu zajímá, ten o superúředních kolosech ví své - a promine použitou výrazovou houštinu. Zkusme ji tedy dovést k závěru srozumitelnému všem: každý úřad, který postupem času zákonitě zevnitř bytní, zasluhuje reformu zvenčí.

Jinak řečeno - pravidelně venčit.

Spustit audio

Související