Václav Souček: O víně
Není třeba citovat autority s mlsným jazykem, obrovský vzestup výsledků práce našich vinohradníků a vinařů je znát na každém kroku, jak na tuzemském trhu, tak i na konkurenční půdě v zahraničí.
Ta vítězství a medaile samozřejmě nejsou zadarmo, stojí to mnoho úsilí a nemalé finance, dostat se na trh je něco jiného, než jen uspět v soutěži. Proto mírně zamrzí, když i domácí média hledí „odklonit" nějaký penízek z nákladných sukcesů vinařů na svůj účet, a výsostně pozitivní zprávy účtují jako reklamu. I zaužívaná, zjednodušená rovnice, že „víno=alkohol" je mylná, ale to snad už není třeba víc rozvádět.
Víceméně osobní, silný zážitek pochází z doby před čtyřiceti lety, když známý našich známých přivezl z Vracova demižónek lahodného bílého. Ještě v devět večer jsme se při něm nesmiřitelně zhádali o politice, ale už po desáté vášně hasly a k půlnoci jsme si už rozuměli úžasně.
Od oněch dob jsem schopen přesvědčivě doporučovat dobré bílé z Moravy coby katalyzátor, vývojku a ustalovač mezilidských vztahů, jako víno vhodné na rozvleklé a jalové mírové konference všeho druhu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
