Václav Souček: O koních a lidech

13. říjen 2018
kůň

U sousedů v Pardubicích bude dnes a zítra nával. O svátku koní a lidí se na Velkou Pardubickou obvykle houfují davy. Bude krásně, a bude se krásně vzpomínat na dnes už nestárnoucí vítěze, Mocnou, Reliéfa, Koroka a dosud nepřekonaného Železníka, který přišel na Velké jako první do cíle čtyřikrát, z toho jednou po karambolu. 

Kdo jednou v životě o koně zavadil zblízka, tomu nedá, aby si v neděli odpoledne neudělal čas, kafe, a připravil prášky na tlak. Nejtěžší překážkový dostih kontinentu dává srdcařům zabrat nejen na závodišti a před Taxisem. Neboť - jak říkával Miroslav Horníček - je to kůň, a má svoji hlavu, takže si ji někdy postaví. Nezřídka vzápětí postaví na hlavu i jezdce. Seběhne-li se všechno ideálně, vyhrají všichni, kdo dostih dojdou. Dokonce i ti, kteří jsou moudře zastaveni, protože kromě čáky na vítězné vavříny může jí i o život.

Autor hodlá tuto úvahu poněkud zlehčit, vzpomenout Pavla Kantorka dávné paměti a jeho kresby hříběte, užasle hledícího na pruhovanou zebru. Kreslíř opatřil vyjevené mládě textem poplatným oné době: „Co jsi proved´, koňu?“