Utrhli se z řetězu a za rok a půl objeli svět. Brambora dala 90 000 km a řekla, hele, už to stačí

9. listopad 2018
Na bramboře kolem světa

Český rozhlas Hradec Králové i dnes přivítal ve studiu velmi milého hosta. Přijela za námi cestovatelka Kateřina Kadlusová. Jinak polovina cestovatelského páru dobrodruhů. Chybí její partner František Nykl, kterého na dálku zdravíme. 

Vy jste spolu procestovali svět, ale dnes jste přijela odkud?
Dneska jsem přijela z Kumburského Újezdu, to je vesnička u Nové Paky.

Takže z Jičínska. Jak jste přijela, to mě zajímá.
No, autem jsem přijela.

My si totiž budeme povídat o tom, jak jste jeli kolem světa na bramboře. Musíme upřesnit, že je to motorka, které tak říkáte. Kdo to vymyslel?
Vymyslel to nějaký náš fanoušek. Ptali jsme se lidí, jak pojmenovat třetího člena výpravy a protože jsme tam dali přídavnou nádrž, na tu naši bramboru, tak ona skutečně připomíná okopaninu. Je to taková ošklivá nádrž.

Člověk nesmí mít žádná očekávání nebo předsudky. Máme pozitivní zkušenost, že všude na světě jsou dobří lidé.
Kateřina Kadlusová, cestovatelka

Ale určitě je to užitečná, praktická a nezbytná věc. Vy jste se hezky životně potkali s Františkem, protože jste oba toužili po nějakém dobrodružství. Podívat se do světa, splnit si svůj velký sen. Nějakou dobu jste se chystali. Počítali jste, že cesta potrvá rok, ale ono to nakonec bylo víc, zhruba rok a půl. Kolik jste nejeli kilometrů?
Plánovali jsme, že budeme krok na cestě a že najedeme asi 35 tisíc kilometrů, ale to se úplně zvrtlo. Utrhli jsme se z řetězu a nakonec z toho bylo 90 000 km a rok a půl.

Máte spočítáno, kolik zemí jste projeli?
Ano, asi 29 jich bylo.

Na bramboře kolem světa

Jaké byly ty první dny? Kdy jste si začali uvědomovat, že už jste opravdu na cestě, že už se o sebe musíte postarat a nemáte žádnou pevnou základnu, že už z vás jsou cestovatelé?
Bylo to vtipné, úplně první den byl nejvtipnější. Protože jsme měli vyrážet od nás z Nové Paky a měli za námi přijet kamarádi a udělat takový motorkářský konvoj s tím, že nás doprovodí na hranice s Polskem. Vyrazili jsme a nevěděli, kudy se do toho Polska jede. A teď za námi konvoj, 20 dalších motorkářů, drsných chlapů. A začali si z nás dělat legraci, jak můžeme objet svět, když bydlíme 40 km od polské hranice a nevíme, kudy se tam jede. Takže nakonec potupně ten konvoj vedl za nás někdo jiný a začali se kamarádi sázet, kdy budeme doma. Tak ten, co nám dával největší sázku, říkal 14 dní. A ten, co nám věřil nejméně, říkal, že ještě dnes spolu posedíme na pivu.

100 triků, jak přežít cestu okolo světa. Pozpátku kolem zeměkoule putovali Katka s Petrem

V národním parku Wrangell - St. Elias na Aljašce

Chystáte se na expedici na Antarktidu nebo jen na víkend k babičce? Chcete se potápět se žraloky nebo přežít jízdu autem s rodinou k Balatonu? Ať už cestujete kamkoli, s kýmkoli a s jakýmkoli cílem, Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník vám poradí, jak to přežít a ještě si to užít. 

Tak to ale nakonec prohráli všichni.
Nakonec prohráli. Ale my jsme nikdy předtím necestovali, nikdy jsme neopustili hranice Evropy. Náš nejdelší výlet na motorce byl do Švýcarska. A najednou jsme před sebou měli několik kontinentů. Tak to bylo zajímavé.

Vy jste měli největší strach z technických problémů, aby vám vydržela motorka. Tak co brambora, nezradila vás?
Vydržela. Je fakt, že když jsme dojeli potom domů, před rokem jsme se vrátili, tak jsme zastavili u baráku, přivítali jsme se s přáteli a s rodinou, a když jsme večer chtěli bramboru zaparkovat, tak už nenastartovala. Takže dala 90 000 km a řekla, hele, už to stačí.

Na bramboře kolem světa

Mnozí z nás si nedokáží vůbec takový cestovatelský život představit, tolik dní na cestách. Co ty praktické věci, kde jste přespávali? Byly země, kde nebylo možné nocovat ve stanu? Ať už kvůli počasí, zákonům nebo nebezpečí?
Byly, konkrétně ve Střední Americe jsme stan nevytáhli ani jednou. Za prvé jsme se trošku obávali situace, co se týče bezpečnosti a za druhé nebyl důvod, protože Střední Amerika je poměrně laciná, až na pár zemí jako Kostarika nebo Panama. A také je tam velká a silná komunita tzv. couchsurferů, to je síť lokálních lidi, kteří vás zvou k sobě domů. A funguje to na principu toho, že vy tam spíte zadarmo. Takže třeba v Mexiku, kde jsme strávili tři měsíce, se ti lidé o nás doslova prali. Tam je to tak oblíbené, a když tam přijede s prominutím nějaký blázen na bramboře, který tam dojel po vlastní ose až z Evropy, tak je to pro ně čest si vás pozvat. Takže se nám někdy stávalo, že jsme chtěli spát v nějakém městečku, napsali jsme na sociální síť, že se tam chystáme a ozvalo se nám 10 rodin a my jsme si mohli vybírat u koho strávíme noc. A někdy nejen jednu noc, ale i déle.

Na bramboře kolem světa

Vy dva jste tedy jeli na jedné motorce. A vy vůbec neřídíte, nebo se něco změnilo za tu dobu?
Ne, já neřídím. Já jsem špatná řidička i v autě. A hlavně je ta motorka na mě vysoká a těžká. Tedy i kdybych na ni bývala měla papíry, tak bych to nebyla schopná uřídit. Já z brambory ani nedosáhnu na zem.

Čtěte takéWAYAWAY | Na bramboře kolem světa

To je docela unikátní takto cestovat. Většinou to bývá tak, když už motorkáři vyrazí do světa, tak má každý svůj stroj, aby se mu tam na něj také hodně vešlo.
Je to tak. My jsme si vezli strašně omezené množství věcí. Nebylo to jednoduché, zabalit si takto na celý rok.

To si myslím. Copak pro chlapa ještě, ale pro nás holky. Pojďme se vrátit ještě k tomu ubytování, kdy vás nechávali přespat v rodinách. Tak jaké to bylo? Zažili jste někde nějaké překvapení?
Zažili jsme oba extrémy. Couchsurfung, ona sociální síť, nás vyškolila v tom, že člověk nesmí mít žádná očekávání nebo předsudky. Z 99 procent máme pozitivní zkušenost, že všude na světě jsou dobří lidé. Ale samozřejmě, i když nám byl třeba některý člověk sympatický, tak někdy to ubytování bylo opravdu na naše poměry poměrně zajímavé.

Jeden z mnoha cesto-večerů pod širým nebem v Jižní Americe - Argentina

Co jste nejhoršího tedy zažili? Povězte.
Jednou nás chtěl jeden spisovatel v Texasu ubytovat, měl takový malý pokojíček pro hosty. Když jsme otevřeli dveře, tak to tam neskutečně páchlo kočičinci, úplně nám to dalo facku. Odkryli jsme deku a zjistili, že celá matrace je pročůraná, chodí tam kočky a mají z toho záchod. Ale nejhorší na tom bylo, že ten pán o tom věděl, a ještě si dělal legraci, že se možná večer na nás přijde nějaká kočka vyčůrat. Co jsme mohli dělat, už bylo pozdě shánět se po nějakém ubytování, protože byla tma. Tak jsme nakonec vyvětrali a spali jsme při otevřeném oknu. Místo matrace jsme si ustlali na zemi, vzali jsme si naši spacáky a nějak jsme tu noc přežili.

I to jsou zážitky z cest. A bylo to někde vyloženě luxusní, že jste zase nečekali takovou krásu a parádu?
Bylo, vzpomínám si jednou uprostřed Mexika ve městě Uruapan nás hostila strašně milá rodinka. Oni byli neskutečně skromní, ale byli to opravdoví boháči. Měli ohromnou vilu, já bych řekla až haciendu a měli tam vlastní služky, i pokojská tam byla a paní kuchařka. My jsme měli apartmá sami pro sebe a nechali nás tam čtyři noci zadarmo.

Takové jsou cesto-večery ve Střední Americe - Guatemala

Tak jste měli takovou krásnou dovolenou.
A ještě nás brali na výlety. Jednou nás vzali do luxusní restaurace na vynikající večeři. Až jsme si připadali úplně nepatřičně, protože jsme měli ty motorkářské hadry, které už vypadaly jak vypadaly po těch x měsících na cestě. Ale byli jsme s nimi v luxusní restauraci.

Jak říkáte, někde jste to jen projeli, jinde jste se zdrželi déle. Jsou země, které už zůstanou vaší srdcovkou, kam byste se třeba rádi vrátili, na které budete vzpomínat víc a jinak než na ty ostatní?
Je to těžké vybrat, protože každá země je úplně jiná. Možná to bude znít jako klišé, ale je to jako dávat dohromady hrušky a jablka. Ale srdcovky jsou třeba Mexiko, kde jsme strávili tři měsíce, Kanada byla úžasná, Patagonie. Jednodušší by možná bylo říct, co nám úplně k srdci nepřirostlo.

Tak kam už nepojedete?
Z těch 29 zemí, které jsme projeli, bych už možná nejela do Jižní Koreje. Ačkoliv, kdybyste mi dala letenku a kapesné, tak bych možná změnila názor a dala bych Koreji druhou šanci. Ale tato země asi mě i Františkovi přirostla k srdci nejméně.

Mapa - Na bramboře kolem světa

Zážitků je tedy spousta, nestihneme všechny probrat. Ale kdo by vás chtěl vidět a poslechnout si vaše historky, tak může, protože děláte přednášky. Já řeknu jen ty nejbližší. V úterý 13. listopadu v Červeném Kostelci v kině Luník, ve středu 14. listopadu v Teplicích nad Metují v Městské knihovně a ve čtvrtek 22. listopadu v České Skalici ve vile Čerych. A teď už úplně jen stručně na závěr, každého asi zajímají vaše další plány. Jestli bude něco podobného nebo jestli si teď jen užíváte domova?
Je to vlastně rok co jsme se vrátili a musím říci, že až nyní začínám fungovat tak nějak normálně. A začínám si zase užívat to, že jsem doma. Protože po návratu to bylo poměrně krušné. Ono se o tom málo mluví v komunitě cestovatelů, ale když potom do toho proniknete, tak zjistíte, že je dost cestovatelů, kteří někam vyrazili na rok a více, že mají po návratu až deprese. I já jsem něčím podobným procházela, protože člověk najednou neví, co s životem, sen si splnil. Samozřejmě, teď už mám další sny a další plány. Ale po návratu jsem nevěděla, co se sebou. Teprve teď, rok po cestě, si začínám zase užívat, že jsem v Čechách, že jsem obklopena rodinou a přáteli. Momentálně se tedy na velkou výpravu nechystáme. Máme možná v plánu, jestli to mohu prozradit, líbil by se nám Nepál. Ale určitě se nebavíme o cestě, která by trvala rok a půl.

Kateřina Kadlusová ve studiu Českého rozhlasu spolu s Janou Kudyvejsovou

Tak až to přijde, určitě nám přijďte zase popovídat po svém návratu. Cestovatelka Kateřina Kadlusová byla naším hostem. Děkujeme za návštěvu a na slyšenou.
Děkuji za pozvání.

Spustit audio

Související