Určitě existuje diagnóza na mé chování, ale radost vás žene dál, směje se sběratel podpisů Mikáska

Josef Mikáska je naším hostem. Co pro něj bylo tím impulsem, aby založil v Jilemnici muzeum? Předtím ještě tedy sbíral autogramy, jak to všechno začalo?
To bylo dáno mou vášní z dětství. Pro mě tyto celebrity, které jsem začal potkávat, byly nedotknutelní lidé z vesmíru. Kdyby mi někdo v 11 letech řekl, že se někdy potkám třeba s Depeche Mode, tak bych řekl, že je blázen. Já jsem komunistické dítě, pro mě to byli nedostupní lidé, jako kdyby žili na Marsu.

Předmětů přibývá a přibývá, až vznikl projekt muzea. Ten jsme měl v hlavě vlastně celou dobu, až přišlo správné místo a správný čas.
Josef Mikáska, zakladatel Muzea popkultury v Jilemnici

Kdo slavný byl první, s kým jste se osobně potkal?
Vždy říkám, že to byl Petr Muk, protože my jsme se chvíli kamarádili. Ale úplně první, pokud se nepletu, tak to byly dámy ze skupiny Kamélie a zpěváci Pavel Horňák a Josef Melen. Ti byli úplně první. A první podpis od zahraniční hvězdy byl, myslím, John Travolta, pak Clint Eastwood a Woody Allen.

Čtěte také

Musíte být slušně drzý, směje se neuvěřitelným historkám Jiří Fišer, sběratel autogramů

Jak došlo k tomu, že se vám podepsal John Travolta?
Našel jsem v jednom filmovém časopise na něj adresu a napsal jsem mu. Je pravda, že pak tím, jak sběratelsky rostete, tak s odstupem času přijdete na to, že vám odepsala jeho sekretářka. Takže ta radost pominula, ale já jsem si ho potom chytil v Karlových Varech, takže originál podpisu mám.

Jak jste sběratelsky rostl, tak jste se prý naučil i nějaké fígle, jak z těch lidí dostat podpis. Jeden takový vám údajně poradil i známý herec Mark Wahlberg.
Ano, ten mi to poradil. Protože těmto hercům chodí přes asistenty tisíce a tisíce dopisů. A vesměs to jsou buď žluté nebo bílé obálky. Ale kolik jich tam je červených? Tak jsem poslal červenou obálku.

A jak vám to poradil? Vy se znáte s Markem Wahlbergem?
Úplně osobně či rodinně ne, ale moje dobrá kamarádka je jeho osobní asistentka. Byl jsem i u něj doma. Z prohlídky jeho domu jsem měl největší radost. A pak jsem měl obrovskou radost, protože mám takovou speciální vlastní šarži vína, a on je měl proložené ve svém archivu vepředu.

Máte obdobíčka lokálních posedlostí, pak to přijde, hodíte to na egobook, zamachrujete na kamarády, dáte do šanonu a přijde něco dalšího.
Josef Mikáska, zakladatel Muzea popkultury v Jilemnici

Vytvořilo se mezi vámi a nějakou celebritou i nějaké silnější pouto? Že byste si třeba občas napsali?
Dopisoval jsem si dlouhé roky s Jacquesem Chiracem. Psali jsme si hlavně o politice, ale u těchto lidí byste se až divil, jaké mají osobní životy, že jsou za nějakého stálého dopisovatele v podstatě rádi. Jsou vděční za někoho, kdo je bere trošku lidsky.

Čtěte také

Zdeněk Weinhauer z Meziměstí je vášnivý sběratel. Doma má například samorosty, mince i bankovky

Co všechno jste ochotný udělat pro autogram?
Nevím. Jestli je třeba vrchol prodat svoji ledvinu, tak můžeme jít zrovna k tomu. Ale to jsem zatím neudělal. Jsem ovšem schopný cestovat za autogramem tisíce kilometrů, stát tam hodiny a hodiny v dešti a čekat na hvězdu, až vyjde. Déšť je velký nepřítel, protože vám prší na připravené plakáty a předměty. Takže déšť je smrt, ale ono těch smrtí u toho čekání je daleko víc. Protože nepijete, nemůžete odejít třeba na toaletu. Nesmíte potřebovat jít na toaletu.

Ovšem co když pak ona hvězda zkrátka řekne ne?
No, absolutely no. Tak se zase seberete a cestujete domů. Máte ale s sebou historku. Stalo se mi to už mnohokrát. Ve Vrchlabí sednete do auta, jedete za kamarádem do Brna, pak vyrazíte do Budapešti, čekáte od rána před hotelem, stojíte, herec vyjde ven až odpoledne a řekne vám absolutely no. Vy odpovíte díky, sednete do auta, jedete do Brna, vyložíte kamaráda a jedete zpátky do Vrchlabí.

Vy jste blázen.
Věřím tomu, že určitě existuje nějaká diagnóza na mé chování.

Čtěte také

S koníčkem až do vesmíru! Sběratel Julius Cacka o raketové poště a lovcích kosmických autogramů

Takže na základě své sběratelské vášně jste tedy založil a otevřel muzeum v Jilemnici?
Nebylo to jen na základě mé vášně. Bylo to také proto, že mé manželce začalo doma vadit velké množství banánových krabic a dalších podružných sběratelských předmětů. Protože jak sběratelsky rostete, tak samozřejmě už potom nesbíráte jen památníčky a fotky. Já jsem třeba těžce posedlý Harry Potterem, tak kupujete různě mašinky a necháte si podepisovat vagonky a koleje, těch předmětů přibývá a přibývá, až vznikl projekt muzea. Ten jsme měl v hlavě vlastně celou dobu, až přišlo správné místo a správný čas.

Kde vás najdeme a co všechno uvidíme?
Muzeum je v Jilemnici, adresa Do Žlábku 1312. A úplně oficiálně otevřeno budeme mít až někde od půlky srpna, teď máme takový zkušební provoz, pouze na objednání. A z mé rozsáhlé sbírky, která činí asi 46 000 předmětů, tam bude vystaveno zhruba 2 500 položek, protože víc se jich tam nevešlo. To jsme ještě doplnili různými figurkami, které dnes frčí. Protože já mám ještě takové podúchylky. Takže jsou tam různé limitované filmové figurky a meče. A vše to musí být samozřejmě hlavně podepsané, to je základ.

A máte prý podepsané i české krále.
I čeští králové se dokáží nasbírat. Dá se to od 15. století, protože první, kdo podepisoval, byl Ludvík Jagellonský. Předtím používali spíše jen pečetě, ale od toho 15. století se dají podpisy králů nasbírat. Takže mám všechno. Jsou na to různé specializované aukce a burzy, ale musíte vědět, kam. Protože na takových běžných burzách jsou jen padělky. Je to kšeft jako všechno, těch padělků je obrovské množství.

Čtěte také

Ďábelskou jízdu sběratele kabrioletů Pavla Kaliny odstartovala jeho žena. Přestal totiž honit holky

Poznáte, že se jedná o podělek? Dá se to rozpoznat?
V rámci své praxe už leccos také poznám, ale samozřejmě nejsem ultramegaprofesionál. Ale jsou lidé, kteří se tím živí, dělají různé znalecké posudky a kouknou se vám na to, jestli stojí vůbec za to řešit cenu. A pak vám udělají hlubší rozbor. Seženete všechno. Já bych si třeba velmi přál mít podpis Jana Ámose Komenského. Ale zatím jsem viděl nejlevnějšího za 6 000 euro. A to je to mimo mou cenovou realitu.

Z těch 46 000 předmětů, co patří mezi vaše nejcennější?
To je moc těžké říct, protože vždy najednou přijdete na něco, že bez toho zkrátka nemůžete žít. Sedíte v obýváku, jíte večeři a v televizi běží Růžový panter. A najednou přijdete na to, že nemůžete fungovat bez podpisu Petera Sellerse na fotografii z Růžového pantera. Já jinou prostě nechci. Vždy máte taková obdobíčka lokálních posedlostí, pak to přijde, hodíte to na egobook, chvíli zamachrujete na kamarády, dáte to do šanonu a přijde něco dalšího. Ale ta radost je pořád. Snažíte se sbírku vyšperkovat, musí být krásnější, než mají všichni ostatní. Proto se snažíte mít něco zajímavějšího a hezčího. To vás žene dál.

Kdy se tedy můžeme přijet podívat na část vaší obrovské sbírky do Jilemnice do muzea?
Teď, když se objednáte, tak téměř kdykoliv. Ale zhruba od konce srpna už budeme mít pravidelně otevřeno do pozdních večerních hodin. Protože sázíme spíše na turisty, kteří jezdí do Krkonoš a z Krkonoš, budeme mít pátky, soboty a neděle otevřeno do večera, možná i do 22. hodiny. Nechci ale ještě nic slibovat, protože sám vlastně nevím.

Jakub Schmidt a Josef Mikáska ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Josef Mikáska, zakladatel Muzea popkultury v Jilemnici, byl dnes naším hostem. Děkuji za rozhovor.