Továrny na děti. Napínavá knížka Hany Hindrákové o nelegálních adopcích z Afriky: Obchodníci s dětmi

8 fotografií

Určitě takový naléhavý příběh přináší i vašenejnovější kniha Obchodníci s dětmi. O čem tedy je a kdy vyjde?
Knížka vyjde v pondělí 6. listopadu. Je to napínavý příběh s hlavním tématem nelegálních afrických adopcí. Děti jsou kradeny zranitelným rodičům a potom prodávány na adopce, ať už po Africe, do Spojených států nebo do Evropy.

Čtěte také

Spisovatelka Hana Hindráková miluje cestování a silné lidské příběhy

Jak jste přišla k takovému těžkému tématu?
V České republice se pohybuji v komunitě lidí, která má ráda Afriku, a velmi často se ke mně dostalo, že by někdo chtěl adoptovat dítě z Afriky. Už jsem o tom něco věděla, jak to tam funguje, a věděla jsem, že hlavní motivací těchto lidí je pomoci tomu dítěti nebo případně mít doma kus milované Afriky. A říkala jsem si, oni mají pocit, že někomu pomůžou, ale třeba adoptují dítě, které vůbec není sirotek. Tak jsem měla potřebu o tomto tématu napsat, protože adoptovat dítě z Afriky je docela módní záležitost.

Četl jsem anonce na vaši novou knížku a tam se píše, že v Keni, Nigérii a Zanzibaru fungují tzv. továrny na děti. Je to pravda?
Ano, jsou tu továrny na výrobu dětí a fungují hlavně v Nigérii. Továrny na výrobu dětí jsou místa, kam jsou unášeny mladé ženy, jsou znásilňovány za účelem otěhotnění, a potom, když dítě porodí, tak je prodáno na černém trhu. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu to takto funguje, je to třetí nejčastější zločin. Děti jsou prodávány nejen na adopce, jsou i jako dětští vojáci, jako otroci, případně na woodoo rituály.

Má láska k Africe vznikala postupně. Běloch je tam vnímán jako chodící bankomat. Ale pochopila jsem, že jsme je to sami naučili.
Hana Hindráková, spisovatelka

Vy jste se v Africe potkala s lidmi, kteří třeba mají takový příběh za sebou?
S nikým konkrétním jsem se tam nepotkala, ale občas člověk něco zaslechne, viděla jsem různé reportáže a četla příběhy lidí, kterým byly děti ukradeny. Byly to většinou matky ulice, které jsou velmi zranitelné. A když jim dítě někdo ukradne, tak se nikde nedovolají svých práv.

Čtěte také

Hana Hindráková: „Běloch je v Africe chodící bankomat. Ale kdybych tam žila, budu se chovat stejně“

Můžeme nastínit, jakým způsobem příběh vyprávíte?
Hlavní postavou je novinářka Izabela, která se vrací po letech do Keni a moc si přeje otěhotnět. Nedaří se to a tak se rozhodne, že si dítě adoptuje. Nejprve si chce adoptovat dítě v Keni, jenže zjistí, že zahraniční adopce byly v Keni zakázané právě kvůli obchodu s dětmi. Rozhodne se adoptovat dítě z Nigérie, ale při tom procesu začne mít neblahé tušení a začne pátrat. Až se dostane na stopu nelegálním obchodům s dětmi. A víc už neprozradíme. Jen to, že je to velmi napínavé.

Kdy jste byla naposledy v Africe?
V Keni jsem byla poprvé v roce 2005, už se mi ani nechce říkat, kolik je to let. A naposledy pak před covidem. Chystala jsem se tam, ale přišel covid a já jsem potom ještě otěhotněla, takže se do Keni chystám až příští rok. Měl jsem teď pauzu, ale letos v březnu jsem byla v Tanzanii a na Zanzibaru.

Prý jste novou knížku psala po nocích?
Přesně tak. Holčička nespolupracuje a nespí přes den.

Založila jsem projekt Dárky s myšlenkou. Nakupuji šperky od lidí z keňských chudinských čtvrtí. Oni se musí zapojit, nečekat jen na pomoc.
Hana Hindráková, spisovatelka

Kolikátá je to vaše kniha o Africe? Hovořili jsme naposledy spolu o předchozích, které se jmenují Smrtící byznys a Svítání nad savanou.
Tohle je jedenáctá kniha. Přiznám se, já jsem si to dnes ráno ve vlaku googlila, abych přišla připravená a věděla aspoň, kolik jsem napsala knih. Protože když to překročilo počet 7 či 8, tak už si to opravdu nepamatuji. Takže Obchodníci s dětmi budou jedenáctá kniha.

Čtěte také

Smrtící byznys vás donutí přemýšlet. Kniha o nespravedlnosti světa, moci peněz a chamtivosti lidí

Vy jste prý také první českou spisovatelkou publikovanou přímo v Keni.
Ano, vyšel mi tam překlad mého románu Nezlomný, což je pravdivý příběh kluka ulice.

Jak došlo k tomu, že se Afrika stala vaší životní láskou?
V roce 2005 jsem tam letěla jako dobrovolník a ta láska vznikala postupně. Po tom prvním pobytu jsem se tam už nechtěla vrátit, byla jsem z té cesty zklamaná, protože jsem si nemohla zvyknout na to, že běloch je v Africe vnímán jako chodící bankomat. Každý tam po vás něco chce. Já tam letěla jako dobrovolník pomáhat, dala jsem za letenku všechny své úspory, nechala si dát všechna možná očkování a najednou po vás ti lidé pořád něco chtějí. To mi přišlo trošku nefér, ten jejich přístup. Ale když jsem se časem na to podívala pohledem místních lidí, tak jsem si uvědomila, že kdybych byla na jejich místě, tak bych se také toho bělocha zeptala, jestli mi něco nedá. My jsme je to vlastně naučili. Takže to nebyla láska na první pohled, možná až na třetí.

Čtěte také

6 m² prostoru, 138 cm výšky a 20 000 km Afrikou. Ondřej s Markétou cestují sanitou z roku 1961

Vy jste tam tenkrát založila neziskovou organizaci Fér, která se soustředila na pomoc těm nejchudším.
Ta organizace fungovala několik let, ale já jsem postupem času došla k tomu, že si myslím, že ta pomoc není úplně správná cesta. Drží ty lidi v závislosti, a začala jsem se věnovat obchodu se šperky, které nakupuji od lidí z keňských chudinských čtvrtí. Takže Keňané se musí zapojit sami. Vyrábí šperky z kostí, z kokosových ořechů, z papírových korálků, jsou opravdu neskutečně vynalézaví, co se týče materiálů. Teď jsem měla třeba krásné náušnice z africké tykve. Takže já od nich nakupuji, chodím přímo do chudinských čtvrtí, a potom to tady prodávám. Celý projekt se jmenuje Dárky s myšlenkou.

Máte nějakou představu, kolik peněz se už díky tomu projektu sešlo?
Jsou to statisíce korun, ty výrobky se u nás velmi dobře prodávají. Nedávno jsem v Keni dělala objednávku za 20 000 Kč, což v keňské měně obrovská částka, a pro lidi z chudinské čtvrti je to neuvěřitelné množství peněz.

Chtěla bych napsat dobrodružnou knížku s tématikou sexuální turistiky v Keni nebo na Zanzibaru. Já ta lehká témata úplně neumím.
Hana Hindráková, spisovatelka

Jak voní Keňa? Protože já když někam přiletím poprvé, tak se nadechnu a cítím tamní vůni, kterou si zapíšu do hlavy.
Pro mě je to vůně, což možná někomu nepřijde přímo jako vůně, ale pro mě je to vůně smogu a kouře z pálících se pneumatik. Protože já jsem se tam nejvíc pohybovala v chudinských čtvrtích a tam je tohle nejvíce cítit. To mi evokuje Keňu. Podobně jako u nás, když se pálí na podzim listí, tak to mi hodně evokuje Keňu.

Čtěte také

Česko - svahilsko - masajský slovník je dílem Jiřího Rosy, Východočecha se srdcem Afričana

Čím si vás Keňa tolik získala?
Je to o lidech. Postupem času, jak jsem si tam našla přátele a obchodní kontakty, to je důvod, proč se tam vracím.

Proměnila se Keňa za tu dobu, co tam pravidelně od roku 2005 jezdíte?
Proměnila se, protože tam hodně investují Číňané. Staví silnice, železnice, výškové budovy, takže centrum i okolí Nairobi se hodně proměnilo. Ale ona chudinská čtvrť Kibera, tam je pořád... Některé věci se změnily k lepšímu, to ano, ale musíte je hledat, nejsou vidět na první pohled.

Určitě teď už pracujete zase na něčem dalším, jak vás znám.
Mám několik témat, z toho dvě jsou celkem kontroverzní. Ale zatím řeším, jestli budu psát odpočinkové nebo kontroverzní téma, protože můj nakladatel se přiklání k tomu, abych si trošku odpočinula. Ale ta kontroverzní témata mne zajímají, takže se rozmýšlím, čemu dám přednost.

Hana Hindráková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Český rozhlas Hradec Králové

Kdyby to mělo být něco lehčího, co by to bylo za téma?
Já bych to viděla jako něco dobrodružného, třeba s tématikou sexuální turistiky v Keni nebo na Zanzibaru. To je téma, kterým jsem se poslední dobou zaobírala. Tedy zase by to nebylo úplně odlehčené. Já asi ta lehká témata úplně neumím.

Naším hostem byla spisovatelka a autorka čtivých románů o Africe Hana Hindráková. Moc děkuji za rozhovor nejen o nové knize Obchodníci s dětmi.