Svět se mění politicky, sociálně a technologicky. S tím souvisí i změny v přírodě, říká cestovatel

Je to týden, co jsi se vrátil z velké vodácké expedice po řece Omo.
Je to tak. Ještě před týdnem jsme byl v 35 stupních a teď tady za okny padá sníh a je hrozná zima. Tak nevím, na co se mám vlastně aklimatizovat.

8 fotografií

Občas se říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Tobě se to ale podařilo, protože první vodácká expedice po řece Omo v Etiopii byla v roce 2007. A teď druhá v roce rok 2024. Je to tedy splněný sen?
Je to částečně splněný sen. Protože my jsme tenkrát sjížděli jinou řeku, ne Omo. Byl to přítok etiopské řeky Omo, která protéká kmenovým územím a oblastmi původních obyvatel Afriky. Nás tenkrát řeka zastavila po velice těžkých sedmých dnech a pluli jsme asi třetinu kaňonu řeky, ale až na Omo jsme se nedostali.

Čtěte také

Hledám příběhy, které mají hloubku. Ganga vlila do žil Petra Kašpara touhu po dobrodružství

A když jsem si letos na jaře říkal, že bych se rád na stará kolena vrátil k věcem, co jsem dělal zamlada. Nepůjdeme přeci do důchodu, to má ještě čas. A vlastně ani nevím, proč jsem vymyslel tento úplně nesmyslný nápad vrátit se na řeku do Etiopie. A nevstoupil jsem do stejné řeky, protože jak se obrovsky za poslední roky změnil svět politicky, změnil se i sociálně a technologicky.

Ruku v ruce s tím nastaly i obrovské změny v přírodě. My jsme se tam vrátili po 18 letech, já po 14 letech, protože jsem tam pak byl ještě jednou v městě Bonga, což je správní město na západě Etiopie. Je to oblast, ze které vzešla káva. A Bonga nás přivítala obrovskými přívalovými dešti a lokálními povodněmi. Řeka měla o 2 metry vyšší vodní stav, přesto jsme na ni nastoupili.

Chtěl jsem svým dětem ukázat původní život, který jsme v mém mládí žili my všichni. Dnes je ale život prostě úplně jiný.
Petr Kašpar, filmař, režisér a cestovatel

Kdy jsi se tedy rozhodl do Afriky vrátit? A kdy jste se tam vypravili?
Myšlenka vznikla někdy na začátku května na takové rodinné oslavě. Díval jsem se na svoje děti a říkal jsem si, že bych jim chtěl ukázat nějaký život, který my jsme měli zamlada.

Čtěte také

Srdce všech milovníků hor a dobrodružství se každý rok na konci srpna rozbuší v Teplicích nad Metují

Když jsme chtěli mít v neděli na oběd kuře, tak mu táta useknul hlavu a já ho musel oškubat. Nebo když jsme měli mít brambory, tak jsem musel v jejich věku sedět na schodech a ty brambory oškrábat.

Moje děti tam seděly s telefonem v ruce, protože jsem na ně neměl čas, něco jsem pomáhal rodičům, ale přesto jsem je sledoval a říkal jsem si, kam se to posunulo. Tedy to byla první taková motivace. Chtěl jsem svým dětem ukázat původní život, který jsme žili my všichni. Dnes je ale život prostě úplně jiný.

A lákalo mne ono kmenové území, kde ti lidé žijí pro nás v chudobě, žijí tím starodávným způsobem v chýších. Ale funguje tam nějaký systém, děcka nemají oblečení, žijí nahé, mají tam teplo, rodina tam funguje, není ovlivněna dnešním spěchem a shonem, není ovlivněná hračkami a šidítky, který my dětem nabízíme. Tak to byla hlavní motivace.

Lada Klokočníková a Petr Kašpar v rozhlasové kavárně|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s filmařem, režisérem, cestovatelem a ředitelem Mezinárodního horolezeckého filmového festivalu v Teplicích nad Metují Peter Kašparem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.