Baví mě vytvářet věci, dělat něco svého a přitom také ostatním radost, říká šéfkuchař Miroslav Voňka

Jsme rádi, že jste si na nás udělal čas, protože kuchyně nečeká. Ale chviličku se to tam bez vás obejde.
Ano, chvilku to beze mě vydrží. Vydrželo to beze mě celou dobu, co jsem byl v Hell's Kitchen.

Jak se chcete dostat k někomu blíž než tím, že mu dáte na stůl kus teplého žvance. S tím, že to člověk uvařil, aby ten druhý měl radost.
Miroslav Voňka, šéfkuchař a účastník letošního ročníku reality show Hell's Kitchen

Kdy přišly první myšlenky, že byste si otevřel svoji restauraci.
Ta myšlenka nebyla nijak konkrétní, vázaná na nějaké místo. Jen jsem měl chuť dělat něco svého. A pak jsem měl takový geniální nápad, že v Hradci Králové to bude dobré.

Čtěte také

Když děláte s masem, dostanete chuť na sladké. A při dortu zase na maso, směje se kuchař Lukáš Ende

Proč jste si vybral kuchařinu? Byla to nějaká shoda náhod, nebo rodinná tradice, či prostě člověka potkal nějaký impuls, moment inspirace? Jak to bylo u vás?
Moje babička měla dvě nebo tři hospody během komunismu a doma se hodně vařilo. A mě prostě baví vytvářet věci a dělat ostatním radost. To je asi nějaká patologická porucha.

Myslím, že není. Jídlo vždy potěší. A když někomu nabídnete něco dobrého, tak je to radost.
Jak se chcete dostat k někomu blíž než tím, že mu dáte na stůl kus teplého žvance. A s tím, že to člověk uvařil proto, aby ten druhý měl radost. Je to úplně primární a základní služba. V restauracích je to samozřejmě už trošku maličko odseknuté, ale v mém podniku je to pořád takové domácí.

Nechtěli jsme se snažit o nic přehnaného, protože to nedává smysl. Zkrátka dávat lidem na talíř to, co jim udělá větší radost.

Jediné, co v českém školství dostanete, je hrubý odpor k jakékoliv kuchařské práci. Naučí vás tam pocitu méněcennosti a znechucení.
Miroslav Voňka, šéfkuchař a účastník letošního ročníku reality show Hell's Kitchen

Vy jste si udělal kuchařskou školu, když jste se rozhodl pro gastronomii?
Byl jsem ovlivněný filmem Casino s Robertem Den Nirem. Je to čistě mafiánský film, kde on má obrovský hotel s kasinem. To mi připadalo dost cool na to, abych to dělal já. A říkal jsem si, jestli chci něco takového, tak musím umět vařit. Protože to je asi nejsložitější část toho nápadu. Tam se zrodila myšlenka mít hotel. To je plán, co se jednou stane.

Čtěte také

Michal Vacek: Kuchařinu musíte milovat, jinak budete „vyvaření“. Je to sebevzdělávání na celý život

Ve škole získá člověk základy řemesla?
Jediné, co v českém školství dostanete, je hrubý odpor k jakékoliv kuchařské práci. Takže stejně tak to bylo u mě. Ale přeci jen ta má myšlenka na vaření byla větší než touha školy znechutit mi celý ten postup. České školství vás naučí pocitu méněcennosti a znechucení.

Stále se k tomuto oboru přistupuje ve školách tak, že jsi se nikam jinam nedostal, tak jsi šel asi na kuchaře. A teď tady loupej cibuli, což je prostě fundamentálně hloupě. Podle mne mladým lidem ty školy vůbec nic nedávají.

Takže jste vyrazil do světa na zkušenou?
Já jsem šel do Prahy, protože jsem tam měl kontakty. A byla to obrovská škola úplně všeho, co je dobře i špatně na celém gastro světě. A potom jsem odjel do Austrálie a následně do Anglie, kde jsem jen pokračoval. Dostal jsem se do lepších a lepších podniků a v určité fázi už jsem nechtěl pracovat pro někoho jiného, chtěl jsem zkusit něco svého.

Šéfkuchař Miroslav Voňka hostem Jany Kudyvejsové v rozhlasové kavárně|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Celý rozhovor Jany Kudyvejsové se šéfkuchařem Miroslavem Voňkou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.