Sociální práci nemůžete dělat bez touhy pomáhat. Vždy jde o kvalitní život konkrétního člověka

13. září 2018
Helena Vostrovská ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Zakladatelka Centra sociální pomoci a služeb Helena Vostrovská a její život se seniory. Jde o obecně prospěšnou společnost, která poskytujeme služby a podporu. Pomůže občanům v nepříznivé sociální situaci zlepšit kvalitu jejich života tak, aby mohli setrvat ve vlastní domácnosti a žili důstojným způsobem, nebo byli schopni řešit náročnou životní situaci vlastními silami a plnili svoji funkci v rodině.

Budeme si povídat o seniorech, o tom, jak je důležité být stále aktivní, zapojovat se do života. Ale také o tom, jak u nás fungují sociální služby. Protože víc než 35 let v nich pracovala paní Helena Vostrovská z Hradce Králové, jako sociální pracovnice na nejrůznějších úrovních. A je i zakladatelkou a koordinátorkou sociálních služeb Centra sociální pomoci a služeb v Hradci Králové.

Sociální služby musí vždy zlepšovat kvalitu života konkrétních lidí. To je základ, myslím si.
Helena Vostrovská, zakladatelka Centra sociální pomoci a služeb v Hradci Králové

Vy jste jako první v republice zavedli takzvanou odlehčovací službu pro seniory, což mě velmi zaujalo. Ale zajímá mne ten začátek. Vy jste chtěla vždy pracovat v sociálních službách?
Já jsem se postupně dostala takovým vývojem k sociálním službám. Protože má původní dlouhodobá myšlenka byla, že půjdu studovat medicínu. Nicméně tam to nějak nevyšlo, protože jsem porodila chlapečka a pak už prostě ten návrat nebyl možný. A já uvažovala co dál. Sociální služby tenkrát byly trošku na chvostě těch ostatních služeb, kde dominovalo zdravotnictví. A já jsem začala cítit, že je velká potřeba začít v této oblasti pracovat. Tak jsem si dodělala vzdělání, tenkrát nebyly žádné vysoké školy, takže to bylo nástavbové studium sociálně-právní v Praze. A vrhla jsem se do sociální práce. 12 roků jsem pracovala jako sociální pracovnice ve Fakultní nemocnici, to byla opravdu studnice vzdělání. A to mé studium medicíny se mi velmi hodilo. Dalo mi to vhled do toho problému a možná i schopnost šířeji vnímat problém člověka.

Důstojné stáří (ilustrační foto)

Co lidé potřebují. Jakou péči.
A není to jen o tom, že zajistíme nějaké základní služby, přestože je takto definovaná naší legislativou. Ale mě zajímal ten člověk. Protože nám vždycky sociálně-zdravotní pozice generuje ty jejich problémy.

Paní profesorka ve škola vám prý kladla na srdce, že dobrá sociální práce je už skoro v kategorii umění.
Ano, to je nezapomenutelné. Paní inženýrka Charvátová to tenkrát byla. Ona dlouhodobě pobývala v Americe, takže si zkušenosti přivezla. A mě se to tak vrylo do paměti. Protože sociální práci nemůžete dělat bez toho, aby byl člověk kreativní, aby se dokázal vcítit, mít velkou dávku empatie, mít velkou dávku i představivosti, jakým způsobem to udělat, aby dokázal člověk žít kvalitní život. To je základ, myslím si, aby byl člověk spokojený i s nějakým problémem, který vznikl.

Dovézt nákup a uvařit. Tuto službu potřebují tisíce lidí, hlavně senioři. Někde je to ale problém

Staří lidé potřebují pomoc a podanou ruku

Sociální služby. Zatímco ve větších městech s jejich zajištěním nebývá problém, v okolí těch menších je to horší. A to především v případech, kdy je péče zapotřebí jen na několik týdnů. O špatné dostupnosti mluví v poslední době třeba starostové několika obcí na Náchodsku. Podle nich jde především o zajištění potřeb seniorů, kteří se například po návratu z nemocnice o sebe dočasně nedokáží postarat. 

Říkala jste, že když jste začínala, tak sociální služby byly na chvostu společnosti, na okraji. Nikdo o tom nechtěl ani slyšet. Teď už je to jinak?
Určitě. Ten posun je nepředstavitelně výrazný a je to tak dobře. Hlavní je, aby to mělo správný směr k člověku. Aby ta zlepšení a společenské posuny dokázaly vždy tu podstatu věci. Aby to nebylo zase jen tak na okraji nebo na povrchu. Aby to dokázalo skutečně být účinné pro člověka a zlepšilo mu to kvalitu života. Mám na mysli konkrétního člověka, aby to došlo až k němu.

Těžko se zbavujete vnitřního pocitu touhy pomáhat. To už je trošku má nemoc z povolání.
Helena Vostrovská, zakladatelka Centra sociální pomoci a služeb v Hradci Králové

A proto asi vznikla i Česká asociace pečovatelské služby. Abyste se vy, kteří se sociálním potřebám lidí věnujete, mohli potkávat, setkávat, povídat si.
Nejen to. Předávat si zkušenosti, ale hlavně být účinným orgánem k tomu, aby i vládnoucí garnitura pochopila, že to je strašně důležitý segment společnosti. Protože senioři tvoří čím dál větší skupinu obyvatelstva. A je potřeba tam opravdu hodně investovat. Ale nemyslím investovat jako ve smyslu investice, ale zajistit péči. Není to jen o tom, že by tady měl mít stát nějakou paternitu, to vůbec ne. Jde o to dát těm lidem prostor, aby ještě dokázali zúročit své schopnosti, své kompetence, na které se zapomíná, se kterými se nepracuje. Jsou to úžasní lidé, které máme v péči a v životě toho dokázali strašně moc. Ono se o tom moc nemluví a smrskne se to na to, jaký je průměrný důchod v Český republice. Podle toho se hodnotí kategorie seniorů. To je trošku málo, i když teď možná trošku ubližuji všem organizacím, to bych nechtěla. Ale zjednodušila jsem to, aby to bylo lépe pochopitelné.

Důstojné stáří (ilustrační foto)

Vy se sociální práci věnujete vlastně i teď, i když už byste dávno nemusela. Protože už si také užíváte zaslouženého odpočinku. Ale ono se to asi nedá, z ničeho nic ze dne na den přestat. Viďte?
To určitě ne. I ve funkci koordinátorky sociálních služeb se znovu dostávám k tomu problému, který je oproštěný od toho ekonomického aspektu, jako je řízení. Je pravda, že si to teď trošku víc užívám. Ale těžko se člověk zbavuje vnitřního pocitu pomáhání. Jestliže to děláte celý život, tak najednou přestat nejde. To bych asi musela jít pečovat aspoň do útulku třeba o psy, které mám ráda. Abych tu vnitřní potřebu pomáhání nějak nahradila. To už je trošku taková nemoc z povolání.

Máte prostě v sobě potřebu pomáhat druhým. Možná i to vedlo k tomu, že jste v roce 2017 získala v anketě Senior roku druhé místo. Co jste na to říkala?
Já jsem byla velice překvapená. Nejdřív je člověk maličko v šoku, proč zrovna já, když je tady spousta úplně úžasných ostatních lidí, kteří si to zaslouží. Takže jsem k tomu přistupovala tak, že je to prostě pocta. Hrozně si toho vážím. Ale nejvíc mě opravdu dojalo, když jsem následně četla nominace. To mé oči nezůstaly suché, protože to byli lidé, kterých si nesmírně vážím. A oni napsali takové úžasné věci, že to člověka hrozně zavazuje. Víte, ten samotný akt je hodně slavnostní, člověk si to tam užije a prožije. Ale pořád se vracím k těm nominacím, že ti lidé, kterých si hodně vážím, napsali tak úžasné věci. Opakuji to podruhé, ale musím.

Vzpomínky jsou naší nedílnou součástí

I my vám k tomuto ocenění blahopřejeme.. Pojďme se ještě vrátit zpátky k sociálním službám. Co všechno nabízí hradecké Centrum sociální pomoci a služeb. Je to jen výhradně o seniorech?
Senioři a zdravotně postižení. My máme tři registrované služby. Je to pečovatelská služba, denní stacionář pro seniory a manželské a rodinné poradny Královéhradeckého kraje. Tyto tři typy máme registrované krajským úřadem. A ten základ, když se vrátím k seniorům, zajišťujeme pro ně poradenství, to je velká škála problémů, které mají lidé žijící ve vlastních domácnostech. To bych ráda zdůraznila, protože to je naše parketa. Snažíme se mít svůj cíl, pomoct lidem v takovém objemu, aby mohli zůstat doma co nejdéle. Aby nemuseli odcházet do nějakých jiných zařízení. Protože domov, to je život. Jakmile tam dojde k nějakému přesunu, tak to člověku vezme trošku jeho identitu.

Čtěte takéCentrum sociální pomoci a služeb o.p.s.

Ale tam možná hrozí to, že se lidé mohou izolovat od společnosti, když zůstanou sami doma zavření v bytě.
Tak to byl takový můstek k tomu, abychom přešli k tomu, co všechno se snažíme dělat pro to, aby k tomu nedošlo. Je tam lidský přístup, je tam nabídka toho, že se můžete zúčastnit konkrétních sportovních her, které pořádáme. Ale jsou i jiné aktivity, které děláme jako bonus ještě vedle sociálních služeb. Ty řeší ty hmotné věci, aby měli lidé uklizeno, aby měli jídlo. Ale složku toho lidského vztahu a přístupu dáváme opravdu trošku navíc. Snažíme se.

Existuje nějaký recept na to, abychom si život užili všichni opravdu naplno užít až do toho posledního okamžiku? Protože, co si budeme povídat, stárnutí se možná každý z nás trošku obává.
Ta obava může každého napadnout, to bych připustila, ale nejhorší je tomu podlehnout. Protože každý člověk má za sebou spoustu krásného života, spoustu úspěchů, osobních i pracovních, vychoval děti, vytvořil určité hodnoty. Tak proč na to nebýt hrdý až do posledních dnů? Nezachovat si to i do vysokého věku. Tu vlastní osobní hrdost, že jsem něco dokázal.

Helena Vostrovská ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Říká Helena Vostrovská, která toho také hodně dokázala. My vám moc děkujeme, nejenom za ta slova, ale především za vaši celoživotní práci, kterou jste dělala vždy s nadšením. Děkujeme a na shledanou.
Já také děkuji a shledanou.

Spustit audio

Související