Sixtus Bolom-Kotari. Jméno jako z dobrodružného románu má ředitel Muzea Náchodska
Jak ke svému exotickému jménu doktor filozofie, který se specializuje na církevní historii a péči o kulturní dědictví, přišel? „Mí předkové přišli ze Skandinávie, snad z pomezí Švédska a Finska. Původní příjmení časem upadlo v zapomnění a můj otec, akademický malíř a sochař, se ho rozhodl obnovit," vysvětluje Bolom-Kotari, který naposledy působil jako vedoucí výzkumného týmu projektu zaměřeného na česko-slovenské a česko-maďarské vztahy.
O své vizi směřování Regionálního muzea v Náchodě má ředitel jasno. „Základem koncepce jsou tři věci: muzeum jako spolutvůrce identity kraje, muzeum jako součást sítě a muzeum jako vizitka zřizovatele. Znamená to nezavírat bohatství naší minulosti do vitríny, ale propojovat je se současným životem i s inspiracemi, které lidé hledají na jiných koncích světa," prozrazuje.
Naším hostem je nový ředitel Regionálního muzea v Náchodě Sixtus Bolom-Kotari. Musím se přiznat, že jsem váhal, jak vás mám oslovovat, protože to jméno je hodně exoticky znějící. Už jste si zvyknul, že vám lidé říkají pane řediteli? Protože vy jste ředitelem od 1. března.
Já to asi nějak ani nevnímám, že bych potřeboval si na to zvykat. Prostě, každý mi nějak říká.
Tak se zeptám jinak. Už jste se rozkoukal po muzeu? Už jste zjistil, co tam všechno máte, seznámil se se všemi sbírkami a kolegy?
Se všemi sbírkami to asi nejde, protože na ty tisíce a tisíce sbírkových předmětů nestačí snad ani jediný lidský život, aby se s tím člověk pořádně seznámil. Nicméně rozkoukal jsem se už docela slušně a musím říci, že nás čeká docela dost práce.
Základem koncepce jsou tři věci: muzeum jako spolutvůrce identity kraje, jako součást sítě a jako vizitka zřizovatele.
Sixtus Bolom-Kotari, ředitel muzea v Náchodě
Odkud jste do Náchoda přišel a kde všude jste působil? Protože vy jste mladý člověk. Můžu se zeptat, kolik vám je let?
Kolem 35 let, tak bych to řekl asi. Myslím, že jste mě zaskočil tím mládím. Ale každý je tak mladý, jak se cítí.
Odkud jste přišel do Náchoda?
Přicházím se zkušeností z Národního památkového ústavu a z Akademie věd, z Historického ústavu v Praze, kde jsem před tím působil mimo jiné jako výkonný redaktor českého časopisu historického.
Vy jste působil také jako vedoucí výzkumného týmu projektu zaměřeného na česko-slovenské a česko-maďarské vztahy.
Tak, to je moje dlouhodobé téma - protestantská společnost a evangelíci. Je to velmi zajímavé, poněvadž v době toleranční, to je někdy na konci 18. století, k nám přicházeli kazatelé, faráři z tehdejších Uher. Je to taková zvláštní kapitola kulturních vztahů, protože jsme byli obohaceni vlivy z dnešního Maďarska a Slovenska. Ty komunity, kam ti faráři přicházeli, nepochybně zásluhou aspoň některých z nich rozkvetly. A přineslo to spoustu nových podnětů. To je téma, kterým se zabývám už 10 let řekněme, možná i více.
A odkud pocházíte?
Já jsem přišel z Moravy a dlouhou dobu jsem žil v Brně. Což souviselo se studiemi na Masarykově univerzitě, kde jsem získal i doktorát. A pak přišlo přestěhování do východních Čech, teď do Třebechovic.
Líbí se vám Královéhradecký kraj? Nebo proč jste se rozhodl právě pro něj?
Ta cesta byla složitá, přivedlo nás sem s manželkou její působení na zdejší univerzitě. A já jsem se tak nějak postupně s tím sžil. Samozřejmě je to určitý rozdíl. Nejvíce cítím jako takový trochu problém, je Hradec a to okolí je trošičku ploché, chtělo by to víc hor, víc horizontů, víc nějakého přesahu.
Tak jezdíte za prací do Náchoda a tam už se to začíná trošičku vlnit.
Tam už možná. Právě proto nastal čas, abychom se dostali trochu víc do těch hor.
A co vás přivedlo vůbec se přihlásit do výběrového řízení na funkci nového ředitele Regionálního muzea v Náchodě? Vy jste překvapil některé členy výběrové komise svými bohatými zkušenostmi, profesionalitou a jasnou vizí, co chcete muzeu nabídnout.
Já musím říct, že mě zase překvapilo, že se mě několikrát ptali, jestli to myslím vážně, jestli tam hodlám setrvat alespoň těch 6 let, na které jsem předkládal svoji vizi. Je to jednoduché. Já jsem vždycky, ačkoliv jsem působil ve vědeckých institucích, tak jsem inklinoval k praktické zkušenosti, realizaci něčeho takzvaně pro lidi, výstavy, akce. To mi v Akademii věd trošku chybělo. Takže přesah, abych měl zpětnou přímou vazbu. Nejen to, že napíšete nějaký článek a teď věříte, že si ho někdo přečte. A ani nevíte, jestli to je dobré, nebo není, jestli to někomu něco dalo do života a podobně.
Vitríny nemám rád. Pokud je mezi vámi a minulostí skleněná bariéra, tak to nemůže fungovat.
Sixtus Bolom-Kotari, ředitel muzea v Náchodě
A ta vaše vize tedy zní?
Moje vize Muzea Náchodska. To znamená, v tom už se skrývá jádro, že základem je podle mě nové jméno. Protože Regionální muzeum v Náchodě není jen v Náchodě, je v Polici nad Metují, je v Hronově, je na pevnosti Dobrošov. A přišlo mi trochu škoda, že ty další části jsou opomíjeny. Lidé třeba v Polici nad Metují by se mohli cítit trošku zvláštně, pokud tam mají muzeum v Náchodě. Proto Muzeum Náchodska. A s tím souvisí další věci.
Vy chcete vytvořit prostě živé, pulsující místo. Aby to nebylo jen o těch muzejních vitrínách.
Přesně tak. Vitríny, to je něco, co nemám rád. Možná někteří kolegové mi to mají za zlé, ale když jsem přišel do stálé expozice, kterou máme na náměstí v Náchodě, tak mi to přišlo takové sterilní. Že jste obklopen tím sklem. A ty vrstvy paměti, protože co je minulost, co je muzeum, to je o odkrývání jedné vrstvy paměti toho místa, ale když všude máte sklo a mezi vámi a tou minulostí je taková bariéra, tak to nemůže fungovat.
Říkal jste tedy Muzeum Náchodska. Už to mohu začít používat?
Můžete. Protože teď nás čeká takové to administrativní kolečko, jednání ve výboru krajského zastupitelstva.
Tak představme to vaše muzeum.
Přímo v Náchodě je to centrum, tam je naše správní budova, která pro návštěvníky nemusí být až tak zajímavá. Je to stará radnice v Náchodě, číslo popisné 1. Které na první pohled z vnějšku vypadá docela atraktivně, ale uvnitř jsou vlastně jen kanceláře. A z toho původního velmi zajímavého barokního vybavení tam toho věru mnoho nezůstalo, bohužel.
Čtěte takéMuzeum Náchodska
Ale ta budova samotná je jistě historicky zajímavá.
Má nepochybně zajímavý příběh. Už tím, že je to stará radnice. To znamená, že to bylo srdce města, kde po staletí sídlilo vedení a odehrávaly se tam všelijaké události. A přijde nám, že je docela škoda, že je ta budova taková nepřátelská vůči návštěvníkům. Rádi bychom alespoň část z ní, třeba nějaký průjezd, nebo něco takového, uvolnili a učinili zajímavějším. Aby si tam lidé mohli třeba přečíst něco víc o tom objektu, o tom, co se v něm dělo a co se tam také možná dít bude.
Pak je samozřejmě v Náchodě také výstavní síň. Ale ta není přímo na Masarykově náměstí.
To je takový náš trochu komunikační problém, protože máme někdy potíž dostat návštěvníky z hlavního náměstí do té výstavní síně. Proto jsme teď zavedli takovou novinku, spojené vstupné. To znamená, návštěvník, který si koupí vstupné do naší stálé expozice, což je dům číslo popisné 18, ale říkejme mu raději Broučkův dům, protože to zní tak nějak lidštěji, podle jednoho z bývalých majitelů, takže v Broučkově domě je stálá expozice dějin Náchoda a Náchodska. A pokud návštěvník vstoupí do Broučkova domu a koupí si vstupenku, tak ta vstupenka mu platí také do výstavní síně. Věříme, že tohle bude motivovat, když už jste si to zaplatil, tak můžete také nahlédnout do výstavní síně. Kde je mimochodem teď velice zajímavá výstava náchodských výtvarníků. Po pěti letech jsme se vrátili ke spolupráci s náchodskými výtvarníky, tak doufejme, že to bude k oboustrannému užitku.
Déle je to pevnost Dobrošov, jako součást našeho československého předválečného opevnění.
Taková, skoro bychom mohli říct s nadsázkou, československá Maginotova linie. Věříme, že takto se to podaří propagovat i v budoucnu, až náš velký projekt rekonstrukce a revitalizace dojde ke zdárnému konci. Všichni si to přejme.
A už se začalo v Dobrošově opravovat, nebo se začne v nejbližší době?
My se tak trochu cítíme zvláštně, když se nás na to nás lidé ptají. Protože už jsme několikrát ohlásili uzavření pevnosti, pak se to zase posunulo a zase jsme se vrátili. Jsme tak trochu jako popoví zpěváci, kteří stále ohlašují svůj konec a pak přichází ten jejich comeback a stále nějací posluchači přichází a koncerty jsou znovu a znovu. Takže podobně pevnost Dobrošov. Čili můžete ji navštívit, funguje v takovém nouzovém režimu řekněme, ale nepochybně je tam stále co vidět.
Pojďme se zastavit také v Hronově. Protože tam má Alois Jirásek svůj rodný domek. Ten pod vás taky patří.
Tak, to je takové tradiční poutní místo, řekl bych. Jiráskův rodný domek, který měl obrovský ohlas za doby první Československé republiky a my bychom rádi se tak trochu vrátili k tomu systému, kdy skutečně se tam vzpomíná. Ale jsme si vědomi, že dnes je Jirásek prakticky autorem neznámým, zvláště pro mladší generaci. Tak přemýšlíme, jak toto místo zatraktivnit. Ale naštěstí on sám ten rodný domek je atraktivní z vnějšku a láká už tak svou podobou k návštěvě. On má za sebou i poměrně zvláštní příběh. Zase použijeme nadsázku, je takovou hronovskou Betlémskou kaplí. Proč Betlémskou kaplí? Protože Betlémská kaple byla vlastně zbourána, z větší části neexistovala a v 50. letech byla znovu postavena. A podobné to je, málokdo to ví, s Jiráskovým domkem, který byl v tak špatném stavu, že velká část musela být právě v 50. letech 20. století rozebrána a znovu postavena. Ale bylo to postaveno tak důkladně a kvalitně těmi místními řemeslníky, že to dnes nikdo už nepozná.
Pojďme ještě do Police nad Metují, protože tam toho máte taky hodně. Tam je roubenka stará škola?
V Polici nad Metují máme roubenou starou školu a kromě toho také klášter, nebo část kláštera Police nad Metují, kde plánujeme, stejně jako v Hronově, otevřít stálou nabídku prohlídkových tras s průvodcem. Protože jsme si vědomi, že pouze muzeum ne každého zaujme, ale pokud nabídneme klášter, kde jsou osobní komnaty opata, soukromá kaple, velký Laudonův sál a podobně, tak to může leckoho zaujmout. Zvláště, když bude mít s sebou průvodce, který mu všechno řekne a poví různé zajímavosti vztahující se k tomu klášteru a jeho minulosti.
A jsme zase u těch plánů, které jste už naznačil.
Které jsou součástí mé vize Muzea Náchodska, přesně.
Tak vám moc držíme palce, pane řediteli. A ať se vám v našem kraji, na tom Náchodsku, pochopitelně líbí. Nový ředitel Regionálního muzea v Náchodě, do budoucna Muzea Náchodska, Sixtus Bolom-Kotari, byl naším hostem.
Děkuji vám za pozvání.
Související
-
Pojďte se podívat do nepřístupného podzemí pevnosti Dobrošov....
Není to tak dávno, co jsme si povídali o pevnosti Dobrošov a představili jsme vám tuto součást našeho prvorepublikového obranného opevnění podél česko-polské hranic...
-
Sportovní Jára Cimrman, to byl Emerich Rath. Jeho jméno nese unikátní Muzeum zimních sportů
Zavedeme vás za velkou historií zimních sportů v našem kraji. Ta má v Polici nad Metují své muzeum, tedy Muzeum zimních sportů Emericha Ratha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
