Ptáci nepotřebují péřovou bundu, mají své peří. S přikrmováním to nepřehánějte, stačí jen v mrazech
Ornitologická radioporadna. Ptáci létají nad našimi hlavami, zpívají nám do oken a v zimě se spoléhají na naši štědrost. Ptáci ve městě nejsou jen kulisou, ale neuvěřitelnými biology, kteří se naučili přežít v našem světě skla i asfaltu. Jak si vrabec dokáže v peří zatopit? Proč se z některých stěhovavých ptáků stávají měšťáci na plný úvazek?
A jak se i my všichni můžeme stát vědci během nadcházející ptačí hodinky, která se nezadržitelně blíží? Naším hostem je ornitolog z České ornitologické společnosti Libor Praus.
Mrzne a oblékáme si péřové bundy. Jak je možné, že ptáci nic takového nepotřebují?
Řekla jste péřové bundy, tak to právě dává smysl, nemáme bundy chlupové, možná máme nějaký Kožíšek, ale to peří je mnohem efektivnější. Je to dokonalý izolant, zadržuje naše teplo, protože my si topíme sami svým tělesem jako všichni savci i ptáci. Máme stálou tělesnou teplotu a tu potřebujeme udržovat.
Přikrmujeme, nepřekrmujeme. A je dobré mít více menších krmítek než jedno velké. Protože hrozí, že ptáci mezi sebou přenáší nemoci.
Libor Praus, ornitolog
A podobně to funguje u ptáků. Jejich peří je dokonalý izolant, teplo nepouští tolik do prostoru a ptáci zvládají i takové mrazy, jako byly třeba dnes brzy ráno. Ovšem v noci to bývá boj o život. Ptáci jsou pořád aktivní, musí pořád žrát, aby si udržovali metabolismus, aby se sami zahřáli, aby měli dost energie na udržení stálé teploty. Ale noci jsou kritické.
Čtěte také
Pokud je noc dlouhá a mrazivá, je pro ptáky důležité najít si nějaký bezpečný úkryt, kde moc nefouká. Ptáci, kteří hnízdí v dutinách, tak v zimě v těch dutinách i nocují, protože tam jsou samozřejmě trošku izolováni, není tam takový mráz jako někde na holé větvi. A nefouká tam.
Jak je možné, že jim nožičky třeba nepřimrznou k ledu? Jak to dělají?
Dělají to tak, že mají na nožičce málo masa, . Je to jen kůže, pod ní pár cév a tepen a jinak hned kost. Oni mají v nožce takové příčné spojky mezi tepnami a žílami a efektivně míchají teplou a studenou krev, takže tam nejsou takové extrémy a noha jim tolik nepromrzá.
Dá se říci, že si nohu nedokáží zahřát, ale hospodaří s tělesným teplem a noha zůstává víceméně ne tak chladná, jako třeba naše noha. My příčné spojky mezi tepnami a žilami nemáme, takže se nám nohy rychle odkrví a vychladnou, zatímco ptákům ne. Můžete často vidět ptáky, že stojí jen na jedné noze a šetří si tu druhou, zahřívají ji v peří. Jsou to akrobati a nedělá jim to žádný problém.
Čtěte také
Pozorujete nějakou změnu v prostředí městských ptáků?
Město je velmi pestré prostředí a na ptáky mnohem bohatší než třeba současná zemědělská krajina, kde jsou obrovské širé lány monokultur. Podobně lesní krajina, obrovské lány smrkových monokultur. Takže město je na ptáky paradoxně bohatší než běžná fádní okolní krajina.
Dá se říct, že se ve městech ptákům daří, protože tu máme parky, což jsou vlastně takové listnaté a smíšené lesy, máme tu budovy, které připomínají skály. Tedy nedá se říci, že by nějaký městský pták výrazně ubýval. Samozřejmě například ubývají z center měst vrabci, to je pravda, ale takových případů není zase mnoho. Spíše naopak se ptáci do měst stěhují.
Ideální je od konce října začít ptáky na krmítkách přikrmovat?
Není úplně nutné krmit od konce října. Často nekrmíme kvůli ptákům, ale pro sebe, pro to potěšení a vychováváme tak třeba i u dětí vztah k přírodě, takže to má své pozitiva. Většina ornitologů striktně přikrmování neodmítá, jen je potřeba si uvědomit, že má i své rizika.
Čtěte také
Například šíření chorob nebo naopak zvýhodňování ptačích druhů, které tu zimují oproti těm, co odlétají na zimu do Afriky. Když tady přežije hodně sýkorek, tak obsadí všechny budky a pak už nemají kde hnízdit ptáci, kteří přiletí z teplých krajin na jaře.
Takže má to své plus i minus, ale vzhledem k tomu, že to posiluje ten vztah k přírodě mezi lidmi, tak určitě nejsem proti tomu, aby lidé ptáky krmili, ale je to zbytečné celoročně. A je také důležité dávat jim k dispozici tu správnou potravu.
A přikrmujeme, nepřekrmujeme. Je dobré mít také více menších krmítek než jedno velké, aby se ptáci na těch krmítkách rozptýlili, protože opravdu na krmítkách hrozí, že ptáci mezi sebou přenáší nemoci. A krmíme jen za opravdu za chladných zimních dnů s mírou, přiměřeně.
Koho vy byste letos rád viděl na krmítku, nějakou ptačí celebritu?
Mě vždy potěší hýl obecný, to je krásný ptáček, zejména sameček má takovou rudou náprsenku. Je to druh, který hnízdí na horách, ale teď v zimě právě slétá i do nížin a občas se vyskytne i na krmítku. Tedy hýl by mi udělal velkou radost.
Celou radioporadnu s ornitologem Liborem Prausem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
