Prodávají se, kupují a vyrábí zbytečné věcí. Nadměrná spotřeba, to je problém, který musíme řešit

Radek Sokol ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Radek Sokol ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Po dvouletém testování v Hradci Králové zkrachoval zkušební program třídění bioodpadu na sídlištích. Místo zbytků z kuchyně lidé do hnědých kontejnerů házeli i hrnce s připáleným obědem, sklenice, ale hlavně klasický směsný odpad. Co nás v Hradci Králové pálí při třídění odpadu nejvíc?

Hradec Králové, jako stotisícové město, vyprodukuje každý den víc než 50 tun komunálního odpadu. Co to všechno znamená, zda je to hodně nebo málo, na to se zeptám odpadového hospodáře města a ředitele Hradeckých služeb a.s. Radka Sokola.
Hradec Králové je velké město, takže má poměrně velkou produkci komunálního odpadu. To číslo, které jste řekl, tak to je od obyvatel, nikoliv produkce celého města, včetně průmyslu. Obecně můžu říct za obyvatele, za města, za obce, že množství komunálního odpadu nějak dramaticky neroste, spíš stagnuje a mění se jeho složení.

Barevné rozlišení kontejnerů na tříděný odpad / recyklace

Vy jste také vystudovaným ekologem, tak jak se díváte na odpady ve světě? Pláže v Santo Domingu v Dominikánské republice zaplavily stovky tun odpadků, hlavně plasty. To je velký problém.
Je to velký problém, ano. Řada lidí se na celý ten odpadový problém kouká jako na byznys, ti kteří nám třeba říkají, jak to máme podle nich dělat. Ale primárně to samozřejmě není byznys. Jen je to problém pro tuto planetu, je to civilizační problém, který je potřeba řešit.

Jsou tedy plasty tím největším problémem?
Já si nemyslím, že jsou to plasty. Obecně je to spotřeba materiálu, spotřeba výrobků, nadměrná spotřeba. Vidíme to všude kolem sebe.

Víte, co všechno nepatří do hnědých popelnic na bioodpad? Mnozí lidé s tím mají potíže

Kontejner na bioodpad

Hnědé kontejnery na bioodpad zmizely z některých částí Hradce Králové, kde se Hradecké služby snažily naučit obyvatele sídlišť třídit kuchyňské odpady k dalšímu biologickému zpracování. To se ale příliš nedařilo. Lidé totiž pravidla nedodržovali. Proto na kompostárně i v bioplynové stanici nakonec často končily odpadky, které patří na skládku.  

Takže je potřeba začít u sebe, u lidí.
Jednoznačně. Že něco do něčeho zabalíme, to asi nezměníme, ale myslím si, že se kupuje, prodává a vyrábí spousta zbytečných věcí.

Když se zastavíme ještě u těch plastů, ty tvoří obrovské plovoucí ostrovy v oceánech a světových mořích, jsou to ostrovy obrovské jako čtyři Německa.
Já vždy pátrám, kde je to takové bulvární, kdy je snaha něco zveřejnit, kde je podstata. Samozřejmě, když zveřejníte, že někde na plážích je spousta plastů, tak to možná lidi zamrzí a řeknou si, jak to tam vypadá. Ale možná si také řeknou, že to je tisíce kilometrů od nich. Myslím si, že v každém případě, ať je to v Tanzánii, nebo v České republice, platí to, že by lidé měli začít hlavně u sebe a tam, kde žijí. Pokud se tak potom budou chovat všude, když přijedou někam na dovolenou, tak se chovají podstatně lépe, než doma, tak to řeknu.

Plastový odpad - plasty

Plasty, žlutá barva kontejnerů, jak jsme na tom vůbec s tříděním odpadů v Hradci Králové? Umíme třídit?
V Hradci Králové jsme na tom velmi nadstandardně, protože třídíme možná i nejvíc ze všech těch stotisícových a velkých měst. Obecně v České republice jsme na tom velmi dobře s tříděním čehokoliv, nejen plastů, dokonce bych řekl, že jsme na tom daleko lépe, než v řadě zdánlivě rozvinutých zemí nebo zemí, které jsou před námi na žebříčku kvality života.

Může umění zachránit oceány? Třídit odpad nestačí a tak Anna Milerová rozjela projekt BE SEA

Anna Milerová a její projekt pomoci oceánům BE SEA

Evropané každoročně vygenerují 25 milionů tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho shromáždí méně než 30 procent. Po celém světě tvoří plasty 85 procent odpadků na plážích. Plasty se ve formě mikroplastů, jejichž účinky pro zdraví jsou zatím neznámé, dostávají také ve vzduchu, vodě a potravinách až do plic a na stůl lidí.

Vy se snažíte víc jít k lidem a změnit jejich myšlení. O to se v Hradci Králové snažíte nejrůznějšími projekty, Teď tu byl projekt, který ale skončil na jaře, to bylo o potravinách?
V Hradci Králové se snažíme hledat cestu přímo k jednotlivým spotřebitelům, to znamená zkracovat jim vzdálenosti k tomu, aby se nemuseli rozhodovat jak daleko s odpadem, do které nádoby dojdou. V minulosti jsme se zaměřili na rodinné domy, tam to jde snadno, je to poměrně jednoduché. Ale v Hradci Králové 70 procent obyvatel žije v činžovních a panelových domech, tudíž hledáme i cesty, jak zlepšit třídění odpadů u nich. Toto byl jeden z pilotních projektů, kdy jsme se zaměřili přímo na nadspotřebu, na potraviny, které obyvatelé vyhodí a které nepatří do komunálního odpadu. Nebo je možné je využít jiným způsobem. Bylo to asi 10 kontejnerů, které byly rozmístěny na části Moravského předměstí a jejich úkolem bylo ukázat nám, jestli jsou lidé ochotni a schopni třídit použité potraviny.

A jak to dopadlo?
Nedopadlo to úplně dobře, projekt jsme protahovali zhruba dva roky, ono je to poměrně složité takový krátký formát, kdy máme vysvětlit, jaký je problém s kompostovatelným a biologicky rozložitelným odpadem. Bylo to zaměřeno přímo na potraviny a bohužel, jak to bývá, díky anonymitě v těch kontejnerech končilo víc jiných odpadů, než těch potravin. A jelikož se to vozilo na bioplynovou stanici, která má nějaké stroje a zpracování, tak jsme byli nuceni v této podobě projekt zatím ukončit. Ale vyzkoušeli jsme to a budeme hledat jiné možnosti.

Nakladač sype bioodpad do drtiče

Spousta lidí si možná při tom třídění odpadu řekne, stejně to nemá smysl, protože oni to potom vezmou z těch barevných kontejnerů a sesypou to na jednu hromadu. Tak jak to je?
To jsou různé městské fámy. Tohle je jedna z nich. Já vždy, když se dostanu k někomu, kdo takovou věc komentuje nebo někam napíše, tak říkám, pojďte, pojďte se mnou, pojďte se podívat a my vám vysvětlíme, jak to funguje, jak se to dělá.

Tak pojďte, ukažte nám, kam jde třeba papír, kam jdou plasty, sklo.
Jde to vždy na linku, kde to naši lidé třídí rukama. To znamená, nevím, jestli by někdo byl tak škodolibý, že by sesypal dvě hromady do jedné, aby je někdo jiný musel přebírat jako Popelka. Je to zaměstnání velmi těžké a samozřejmě nevyhledávané. Dokonce třídírna, kterou máme tady nejblíž a kterou používáme, tak je téměř plně obsluhována odsouzenými z pardubické věznice, kde to je i nějaký sociální program. Rád každému ukáži, že to s tím sesypáním není pravda. A troufnu si tvrdit, že to není pravda nejen v Hradci Králové, ale nikde. Samozřejmě je možné, že někdy si někdo usnadní práci, ale to je všude. Odpad se nesype na jednu hromadu, v žádném případě. I když přes sociální sítě lítají různé fotky.

Hradec Králové koupí lidem do bytů tašky na tříděný odpad. Recyklovat budou papír, plasty a sklo

recyklace - třídění - tříděný odpad

Až na polovinu klesl podíl nevytříděného komunálního odpadu u rodinných domů, které město v minulém roce vybavilo popelnicemi na papír a plasty. Nyní chce hradecká radnice v třídění odpadu podpořit i obyvatele bytů. Nakoupí pro ně barevné speciální tašky, do kterých budou lidé moci odkládat tři základní komodity recyklovatelného odpadu, tedy papír, plasty a sklo.

Papír, ten asi putuje znovu do papíren.
Ano, u papíru je obrovská tradice. Papír, to je první druhotná surovina, která se spolu s kovem začala sbírat. To je velmi zajímavé, papírové odpady jsou poměrně čisté, to znamená obsah modrých kontejnerů většinou po slisování, nějakém drobném přetřídění, skončí vždy v papírně. Kdežto bohužel u těch plastů, tam je spousta věcí, které tam nepatří. Ale musím říct, že toto hledisko je trošičku jiné, podle toho v jaké lokalitě se pohybujete. My máme obrovskou výhodu, že veškeré odpady, které občané Hradce Králové vytřídí, tak se de facto zrecyklují. Buď se zrecyklují nebo se využijí na energie, na teplo, když se spálí jako alternativní palivo. To znamená vše, co je plastové, tak nám nevadí, když v těch kontejnerech skončí. Ale neznamená to, že je to recyklovatelné.

Co ten směsný odpad, který dáváme do černých kontejnerů. Co se děje s ním?
Říkal jsem, že odpady jsou problémem pro naší zemi, pro svět, obecně, jednoznačně. To co je dnes největší problém, tak je produkce, nikoliv jen to samotné složení odpadu. Na co se obce a města, firmy v naší zemi zaměřují, je právě snižování množství toho směsného odpadu, využívání jednotlivých složek, které tam nepatří. To znamená, v České republice jsou dnes čtyři spalovny, to je poměrně málo, aby se veškerý odpad mohl spálit. Většina odpadu končí na skládce, i v našem případě vozíme odpad na skládku, byť jeho větší část předtím upravíme drcením, tříděním. A to, co jde spálit, tak vozíme opět na výrobu alternativního paliva, zbytek končí na skládce.

Radek Sokol ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak si s tím poradíte po roce 2024, kdy skončí možnost skládkování využitelných odpadů?
Velmi těžko. Upřímně, Česká republika si stanovila cíl, který nemůže splnit, v ideálním případě. Já jsem vám teď říkal, že Hradec Králové je na to trošičku připraven, protože komunální, zbytkový odpad z černých nádob třídí už dnes. Nicméně je to o možnostech technologických a ty zatím v republice nejsou. Zatím nevíme, jak si s tím poradíme. Chceme co nejvíc vytřídit, alespoň.

Myslím si, že jsme ale v tomto směru obrovský kus cesty už ušli. Děkujeme řediteli Hradeckých služeb Radku Sokolovi, který byl naším hostem.
Vám také díky, na shledanou.

Spustit audio

Související