Příběh žvýkací gumy. Žvýkačka jako životní postoj. Osladí dech, tiší hněv, přidá vám štěstí i úsměv
Budeme si povídat o žvýkačkách, o jejich historii, ale také o jejich významu v dobách, kdy jsme žili za železnou oponou a vše americké a tedy zakázané bylo obrovským lákadlem. O tom všem je krásná knížka Příběh žvýkací gumy hradeckého publicisty a bývalého rozhlasáka Jiřího Poláka.
Pojďme hned představit vaši knížku Příběh žvýkací gumy. Samozřejmě nechybí tam typické obaly od žvýkaček. Tak co to je za knížku?
Knížka je věnovaná celkově fenoménu žvýkací gumy. Já jsem nejdříve dost zvažoval, jestli je to dostatečně nosná látka pro napsání knížky, ale když jsem si uvědomil, že žvýkací guma už je stará téměř 200 let, je známá po celém světě a dokonce zastávala určitou roli výrazových prostředků, když si herec, který měl hrát Američana, vzal do úst žvýkačku, tak to bylo tím pádem jasné.
Čtěte také
Bez toho to nešlo, ano, je to tak.
Přitom to bylo zúžené vidění Američanů, ale teď to řeknu s velkou nadsázkou, něco na tom je, žvýkačka má i svůj duchovní rozměr a to bych rád doložil citátem z našeho motta. My jsme si to zvolili jako motto do knížky, je to ukázka modlitby šintoistického kněze při slavnostním otevření střediska pro šíření žvýkací gumy v Tokiu v roce 1961. Tak já si dovolím kousek ocitovat: Ó, velký duchu žvýkací gumy, gumy různých druhů. Vznášíme k tobě modlitbu. Žvýkací guma má svou velikost. Je naší znamenitou pochoutkou. Důležitou pomůckou lidstva v této moderní době. Žvýkačka oslazuje dech, budí příjemné pocity, posiluje žaludek a tiší hněv. Dává štěstí, vyvolává úsměv. Ó, velký duchu žvýkací gumy, buď navždy s námi.
Krásné. Pane Poláku, co vy a žvýkačka? Musím říct, když se na vás podívám, tak jste Američan na první pohled.
Tak to jste mi dnes zalichotil, jako mně kdysi zalichotily děti na venkově, jak o tom píšu v té knížce. Když jsem přijel k dědovi se strýcem z Ameriky, on mě vzal do auta a tam na návsi ho zarazil bývalý spolužák z mládí a musel si s ním a s jeho ženou připít na shledání. Já jsem chvíli zůstal v autě sám a žvýkal jsem. Auto obklopily děti a najednou slyším, to je taky Američan. A já jsem žvýkal o to víc, místo, abych je vyvedl z omylu.
Spolužák trhal gumu na malé kousky, házel je na zem a my jsme se o žvýkačku prali. To byl můj první zážitek se žvýkací gumou.
Jiří Polák, publicista, spoluautor knihy Příběh žvýkací gumy
To vám bylo kolik?
To mi bylo 12. První setkání se žvýkací gumou jsem zažil na základní škole, kde spolužák Beneš dostal od příbuzných z Ameriky žvýkačku. Ale byl to sadista, protože ten jeden plátek začal trhat na neskutečně malé kousky, házel je na zem a my jsme se všichni na to vrhali a o tu žvýkačku jsme se prali. To byl můj první zážitek se žvýkací gumou.
Bylo to něco zakázaného, co se nesmělo. Žvýkačka za totality, to byla vzácnost.
V každém případě se to nevyrábělo, vůbec tady nebyly k mání a soudruzi neradi viděli, když někdo žvýkal. Ale jak se říká, zakázané ovoce nejvíc chutná, takže kdo měl tu možnost a dostal od příbuzných z ciziny žvýkací gumu, to mluvíme asi o polovině padesátých letech, tak ostentativně žvýkal a dával tím najevo mimo jiné i odpor k režimu.
Velká frajeřina to byla.
Velká frajeřina. Dokonce byla móda, že se rozžvýkaná žvýkačka lepila za ucho.
Žvýkačka byla symbolem svobodného světa.
Určitě to byla ikona svobodného světa. Mimo jiné.
Otevřel jsem vaši knížku a vidím tady jak Jack Nicholson ve slavném filmu Přelet nad kukaččím hnízdem Miloše Formana nabízí žvýkačku tomu velkému indiánovi. Juicy Fruit, žlutá, to byly Wrigley?
To byly Wrigley, hlavní tři druhy, Wrigley Spearmint, Wrigley Juicy Fruit a Wrigley Doublemint.
Jak to bylo nakonec i s naší domácí, českou žvýkačku? A první žvýkačky opravdu přivezli američtí vojáci na konci druhé války?
To je velký omyl, protože žvýkací guma se na našem území začala vyrábět už dokonce na přelomu 19. a 20. století ve Velimi, vyráběl je pan Glaser. Výroba pak skončila, když on zemřel. Ale bylo tady minimálně 10 až 12 menších výrobců žvýkací gumy za první republiky. Ovšem jak přišli Němci, začal protektorát, lidé měli jiné starosti a od žvýkání se upustilo. Potom opravdu s novou žvýkací gumou přišli američtí vojáci do Plzně, do západních Čech. A od té doby panuje mínění, že ji nám představili. Ale nebylo to tak.
Čtěte také
Dalším fenoménem, který je se žvýkáním spojený, to byly komiksy a obrázky, ukryté uvnitř.
Zlatým věkem žvýkačkového a především amerického komiksu byla padesátá léta. To byly vkládané komiksy s postavičkami Henry, Bazooka Joe, Archie, Blony a dalšími. Ty se těšily už tehdy velké oblibě; dodnes se sbírají u nás i ve světě. Někdo mi říkal, že na aukčním portálu eBay dosáhl jeden takový komiks v přepočtu asi 7000 Kč. Bohužel je trošku až nepochopitelné, že současní výrobci žvýkací gumy od těchto příloh upustili, nanejvýš tam najdete tetování v Pedru, které se mimochodem vyrábí v Maroku. Opustili to se zdůvodněním, že dnešní děti už to nezajímá. Tak nevím.
Internet dnes všechno převálcuje, takže možná i obrázky ve žvýkačkách.
Lze to pochopit.
Pedro, to byl ale československý výrobek, ne?
Původně to byl ryze český výrobek, ano. A dnes se licence předala do Maroka.
Když si dám žvýkačku, tak se hned vracím do minulosti, kdy byla žvýkací guma skutečně velice vzácná a vyvažovala se zlatem.
Jiří Polák, publicista, spoluautor knihy Příběh žvýkací gumy
Kdybyste měl říct, co pro vás žvýkačka znamená? Také dnes ještě občas žvýkáte?
Občas žvýkám, dokonce na cestě do rozhlasu jsem si zažvýkal. Jako správný Američan. Na rozdíl od dnešních mladých lidí, kteří si žvýkačku koupí a bezmyšlenkovitě si ji strčí do úst, nic při tom nepociťují, nic je nenapadá, tak já se vždy hned vracím do minulosti, kdy byla žvýkačka skutečně velice vzácná, kdy se vyvažovala zlatem. Kdy pro mě, jako malého kluka se zúženým viděním, představovala Ameriku, která se nám v těch padesátých letech jevila jako země hojnosti, svobody a tak dále.
Džíny mě ještě napadají.
Samozřejmě džíny, komiksy, muzika a filmy, toho byla celá řada. Ale žvýkací guma byla taková prvoplánová, se dá říct.
Typická pro tento velký svět.
Ještě dovolte, nesmím zapomenout na spoluautory knihy, to znamená na Ing. Miroslava Nikla, který je velký sběratel a znalec historie žvýkací gumy. On disponuje spoustou zajímavých obalů, kterými přispěl do knihy. Bez něj si neumím představit, že by vznikla takto obsažná a zajímavá kniha. A ještě musím jmenovat knižního grafika a výtvarníka Michala Dočkala, který s tím měl opravdu hodně práce, ale výsledek myslím, stojí za to.
Děkuju, že jste se pustil do tohoto úžasného tématu. Moc děkuji i za vzpomínky a za historii. Když si teď dám žvýkačku, pane Poláku, tak si na vás určitě vzpomenu.
Tak to mi uděláte velkou radost.
Jiří Polák, děkuji, na shledanou. Ať se vám daří.
Já také děkuji. Na shledanou.
Související
-
Život plný dobrodružství. Kolik knih vydal během čtyřicetiletého putování cestovatel Leoš Šimánek?
Cestovatelem se může stát každý. Ne každý se ale vydá do míst, kde před ním ještě nikdo nebyl, zvolí netradiční způsob přepravy a vezme s sebou na expedici celou rodinu.
-
František Zachoval: Kniha o Galerii moderního umění bude i jistým návodem, jak vnímat současný kumšt
Nejen divadla, koncertní sály nebo sportovní arény během tohoto roku osiřely. Ale také výstavní síně a galerie, což je velmi složité a znamená to i nemalé finanční ztráty.
-
Muzeum Podkrkonoší získalo výjimečný dar. Tisíce knih o Trutnovsku ze sbírky Vladimíra Wolfa
Podle odborníků jde o největší soukromou knihovnu podobného zaměření v našem kraji. Mezi knihami jsou skutečné unikáty, nejstarší z publikací pochází ze 17. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
