Po překonání La Manche jsem cítil radost, úlevu, ale zároveň i trochu lítost, že sen je splněn
Dnes má Český rozhlas Hradec Králové u mikrofonu dálkového plavce z Jičína, kterému se před několika málo dny podařilo pokořit kanál La Manche, což je sen mnoha lidí. A tím borcem je Michal Slanina.
Gratuluji, protože to je úžasná věc, která se vám povedla. Kolikátým Čechem jste byl?
Děkuji. Byl jsem 24. Čechem, pokud vím, komu se to podařilo.
Tak musíme vzpomenout toho prvního.
Tak samozřejmě František Venclovský v roce 1971 jako první Čech a Lída Jelínková v roce 1988 jako první žena.
Při překonávání kanálu La Manche plavete a nevíte, jak dlouho to bude trvat. Musíte být připraven na skutečně extrémní plavání.
Michal Slanina, pokořitel kanálu La Manche
František Venclovský to tenkrát uplaval za nějakých 15 hodin a 26 minut. Za jak dlouho se to povedlo vám?
Mně se to podařilo za 12 hodin a 15 minut. Nejrychlejším českým plavcem je Rostislav Vítek s časem 7 hodin a 16 minut. Takže mám ještě co dělat.
Čtěte také
Michale, vám je 29 let. Jak jste se dostal k plavání?
K plavání jsem se dostal po konci své judistické kariéry. Jen tak jsem si pro zábavu chodil zaplavat do jičínského plaveckého bazénu, kde si mě všimli trenéři tamního oddílu a nabídli mi, jestli bych nechtěl zkusit i závodní formu tohoto plavání. Konkrétně to dálkové plavání, já jsem byl spíše vytrvalec než sprinter. Tak jsem si řekl, proč ne, zkusím to. Zkusím nějaké závody, zapíši se do oddílu a nakonec jsem se dostal takovým způsobem k dálkovému plavání, zimnímu plavání a až k tomuto vysněnému cíli.
Předtím jste tedy dělal judo?
Předtím jsem dělal zhruba 12 let judo.
Až potom plavání.
Kdy začaly přicházet první sportovní výsledky? Protože po tom asi touží každý sportovec, vyhrávat nějaké závody, získávat medaile, stát na stupních vítězů. Tak kdy to přišlo?
V rámci dálkového plavání vlastně hned první sezonu, já jsem plaval kratší tratě, kde je přeci jen nižší konkurence, tak jsem i některé závody vyhrál. Nicméně jak jsem začal plavat delší tratě, tak tím byl pro mě větší úspěch umístit se třeba do první desítky, což se dařilo. A pro mě bylo spíš úspěchem zvládnout 10 km trať, zvládnout 15 km trať, 20 km trať. Postupnými kroky se dostávat dál.
Ale ty největší medaile? Vím, že loni jste měl velký úspěch?
Ano, v plavání asi je mým největším úspěchem zimní plavání, loňský titul mistra světa z estonského Tallinnu.
Takže jste mistr světa.
Ano. Na trati 450 metrů volným způsobem. Potom mám nějaké republikové medaile, tituly, stříbrné a bronzové medaile. A hodně si vážím toho, když jsem letos získal bronzovou medaili na závodě 15 km v poměrně slušné konkurenci v Tovačově, kde měla voda měla zhruba 15, 16 stupňů.
Říkáte, že voda měla 15, 16 °C. To ale není zase až tak málo oproti onomu Tallinnu, kde to bylo v zimě.
To bylo v zimě a tam voda měla 0,3 stupně. Musí se to natrénovat, ale plavat se v tom dá.
Kolik stupňů měl kanál La Manche?
Začínal jsem ve vodě zhruba 15 °C a postupně v průběhu dne se směrem k francouzským břehům oteplovala až na finálních zhruba 17,5 stupně, což je poměrně příjemná varianta, když se voda otepluje.
Takže to bylo vyloženě kafe.
Oproti zimnímu plavání to bylo příjemné.
Co vás víc baví, zimní plavání nebo toto, které jste teď absolvoval?
Záleží, kdy byste se mě zeptal. Jestli na začátku sezony nebo na konci. Protože na konci zimní sezony už se těším na ty dlouhé tratě, na teplou vodu. A na konci letní sezony dálkového plavání už se zase těším spíš na ty kratší tratě, na chladnou, studenou vodu a na takový odpočinek od extrémně dlouhých tratí.
Byl to tedy pro vás životní sen přeplavat kanál La Manche?
Určitě to byl životní sen. Ovšem sen, který nakonec netrval tak dlouho. Je to asi čtyři roky, co mě napadlo, že by nebylo úplně špatné to zkusit. Ale byl to jeden z těch skutečně velkých snů.
Vám se ten sen Michale povedlo splnit 26. července. Takže to je opravdu před pár týdny. Co se všechno musí udělat předtím, když máte ambice přeplavat kanál La Manche? Musíte někde přihlásit nebo podat nějakou žádost do Francie či Británie?
Ano, na asociaci do Británie. Nejprve se musíte samozřejmě rozhodnout, že to přeplavat chcete, potom se rozhodnout pro jakou ze dvou asociací, která sdružuje lodivody. Rozhodnout se pro nějakého lodivoda, s tím se spojit, požádat ho, aby vám napsal volné termíny, ve kterých se může kanál přeplavat. On vám je napíše, vy se pro jeden rozhodnete. Ten on vám rezervuje. Pak se přihlásíte do asociace, přijde vám registrační balíček, vyplníte registraci, odešlete to. Dál po vás budou chtít lékařskou prohlídku, potvrzení, že jste uplaval 106 hodin ve vodě do 16 °C. To jsou všechno v podstatě vstupní podmínky, abyste vůbec mohl La Manche přeplavat.
Plave se vždy z Británie do Francie?
Ano, z Británie do Francie. Teď už se obráceným směrem neplave.
Musíme také říct, že vy jste o tom tedy uvažoval a přemýšlel už léta a přijít to mělo až za dva roky v roce 2021. Nečekaně to ale přišlo letos. Jak se to povedlo?
Stalo se to tak, že zkrátka jedna plavkyně, která to měla letos plavat, se bohužel v rámci tréninku zranila. A vzhledem k tomu, že se známe, tak mi nabídli, protože věděli, že už termín mám, že to chci přeplavat, jestli bych to nechtěl zapalvat už letos. Musel jsem rychle zhodnotit hlavně svojí trénovanost, svoji výkonnost.
Jestli na to máte.
Protože přeci jen průměr naplavaných kilometrů byl hrubě pod tím, co by se, řekněme, mělo v rámci tréninku plavat. Ale spojil jsem se s pár lidmi a ti mi řekli, máš na to. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím, půjdu do toho. Je to hodně o hlavě a ono to vyšlo.
Den D tedy nastal 26. července, někdy nad ránem jste se ponořil do vln.
Ano, přesně tak, v půl 5. ráno.
Jak to vůbec probíhá, kolik vás je, kdo na vás dává pozor, protože vy jste sám ve vodě, ne?
Funguje to tak, že den předtím zavoláme lodivodovi, on řekne ano, další den se může plavat, buďte v tolik a v tolik hodin v přístavu. Byli jsme v půl třetí v přístavu, nalodili jsme se a odjeli jsme na místo startu. Zazní siréna. Ta mi označuje začátek pokusu vstupem do vody. Pak plavu vedle boku lodi. Pokus skončí, když na francouzském břehu opět vystoupím mimo vodu. A na doprovodné lodi je se mnou kromě lodivoda ještě rozhodčí, který měří čas a dohlíží na dodržování pravidel. Potom je tam můj doprovodný tým, který se stará o můj komfort, což znamená o přísun potravy, o nějakou komunikaci, jak si vedu, jak se cítím a podobně.
Vy se ovšem nesmíte té doprovodné lodě dotknout.
Ne, já se lodi a nikoho na lodi dotknout nesmím.
Čtěte také
Takže vám házejí z paluby jídlo nebo pití?
Ne, dá se to podávat v kelímku z ruky do ruky. Nicméně je lepší, a také jsme to tak dělali, že mi to podávají na teleskopické tyči.
Jaké to tedy celé bylo, jak jste se cítil? Já když jdu plavat a vím, že mám nějakou porci metrů uplavat, tak jsou pro mě vždy nejhorší ty první metry, kdy vím, co mám všechno před sebou. Je to tak i ve vašem případě? Je začátek nejhorší?
Je to tak. Jde ještě také o to, že plavete a nevíte, jak dlouho budete plavat. Můžete plavat 10 hodin, můžete plavat 12 hodin, můžete plavat 15 hodin. Mohou být proudy, které vás budou vracet. Takže s tím jdete do vody. Musíte být připraven na to, že budete skutečně plavat extrémní porci hodin. A u mě to funguje tak, že ony první minuty jsou trošku nervózní, ale pak se člověk dostane do nějakého tempa. Jsme občerstvováni každou půlhodinu, takže ono to i tak utíká. Další půlhodina, další, překonalo se 4, 5 hodin, 6 pak 8, 10 a pak už člověk viděl francouzské břehy, že se přeci jen blíží. Už vidíte cíl.
To člověka žene ještě mnohem víc. A pocit, když jste vylezl ve Francii na pláž? Je tam písečná pláž?
Jsou různá místa, já jsem zrovna vystoupil na písečné pláži. Pocity byly hodně smíšené. Já jsem si vždy předtím představoval, jaká to bude euforie. Samozřejmě po výstupu byla radost, byla úleva, ale zároveň i možná trochu lítost, že už to je za mnou. Že už je ten sen splněn. Že ta cesta byla krásná, ale už končí.
Nějaké potvrzení jste dostal, že to máte za sebou, že jste to zvládl? Abyste se mohl jednou chlubit dětem nebo vnoučatům.
Momentálně už to je samozřejmě všude na internetu zaznamenáno, ale oficiálně teprve dostanu certifikát, který se teď v Anglii vyrábí a připravuje.
Říká pokořitel kanálu La Manche Michal Slanina z Jičína. Michale. Ještě jednou velká gratulace k tomu výkonu. Že jste se zařadil mezi české a československé plavce a borce, kteří se o to pokusili před vámi. A přeji hodně dalších takových výsledků a úspěchů v plavání.
Moc vám děkuji. Na shledanou.
Související
-
Bionickou protézu získá díky dárcovské sbírce talent paralympijského plavání Petr Frýba
Petr Frýba ze Rtyně v Podkrkonoší se narodil s vrozenou vadou všech čtyř končetin. Ještě jako batole musel Péťa podstoupit několik operací.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
