Petr Voldán: Vánoční dárkobraní

I když přístup k dárkům bývá různý - od drobností a zážitků až po honičku za spoustou věcí pod stromečkem, která bývá pro někoho také hlavním měřítkem spokojenosti, náhradou za špatné svědomí nebo nedostatek času. Snad i proto nazval dnešní glosu Petr Voldán právě titulkem Vánoční dárkobraní.

Rozbaleno, vyzkoušeno, sem tam odloženo a připraveno k výměně nebo - v horším případě - někdy i k vrácení. O čem že to mluvím? Přece o dárcích. Je to pokaždé už odedávna stejné. Někdo se trefí, jiný ne. To je úskalí materiálního vánočního “dárkobraní”, pokud dobře neznáte své blízké, neumíte proniknout k jejich velkým i malým tajemstvím, snům a touhám.

Dárci nejenom z Libereckého kraje, ale i z různých koutů Česka darovali spolku Amelie nejrůznější slony, často plyšové|foto: Lucie Fürstová

Kdo to dovede, mnohdy ho to ani tolik nestojí, protože darovat nemusíte jen mobil, náušnice nebo svetr. I proto jsou stále populárnější zážitky. Ty opravdové - nikoli ty na efekt, jako jsou třeba štěňátka, koťátka a další roztomilá mláďata. Často po pár dnech končící v útulcích a co je také nejen smutné, ale řekl bych trestuhodné - občas i odložená někde v lese nebo na parkovišti.

Umět prožívat i darovat zážitky, to se člověku podle mého zakódovává takříkajíc pod kůži už od malička v rodině. I proto je dárkem velice cenným i zdánlivě obyčejný čas. Ne nadarmo se říká, že čas jsou peníze. A když jsme u nich - doslova mě vytáčejí ankety a zprávy, které každý rok zvěstují jakési podivné, pokroucené, klidně řeknu až zvrácené průměry, kolik že to každý Čech utratí za vánoční dárky.

V budově Českého rozhlasu právě lidé balí dárky v Ježíškově dílně.|foto: Twitter Ježíškova vnoučata

Je přece jasné, že to je přesně to, co se na stovky a tisícovky měřit nejen nedá, ale jsem přesvědčen ani nemá. Pro leckoho to může být i stresující, ponižující informace. A pak se tatáž média podivují, proč se jen ti lidé před Vánocemi zbytečně tolik zadlužují. 

Přesně rozdílnost myšlení a potřeb lidí naznačuje i projekt Ježíškova vnoučata. Při zaslechnutí přání seniorky, že by jí radost udělal dobrý čaj, pak nad průměry, kolik tisíc letos za dárky, jen pokrčíte rameny.

I to člověka napadne první den po “dárkobraní”. Ono se ale i při takovém vinobraní, trnkobraní i jiném braní, leckdy najde něco nahnilého. Věřím, že to letos nebyl váš případ a teď už pohodový zbytek vánočních dnů.