Petr Voldán: Touha versus realita
Je to náhoda, že proti sobě stojí na jedné straně drsně nesmiřitelná atmosféra v politice i mezi veřejností, vyznačující se chováním bez pravidel a základů slušnosti a na druhé projevy touhy po seriózních, slušných autoritách? Což naznačil nejen karlovarský filmový festival. Téma pro dnešní glosu Petra Voldána.
Jsou to paradoxy. Cena diváků na karlovarském festivalu patří dokumentu, který je profilem života, tvorby, ale hlavně názorů a postojů Jiřího Suchého. Když to trochu přeženu a pomohu si maličko neosobním termínem - vedle obdivuhodné profesionality etalonu slušnosti a korektnosti. A divák - klidně namítejte, že to je ošidně ovlivnitelná a nestálá porota - tím pro mě jasně řekl, čemu dává přednost. I před snímky hranými.
Jiří Suchý, dnes bez uzardění mohu říci legenda, oslovuje napříč generacemi. A je osobností nejen z pohledu umění a kultury.
Jaký to kontrast s rádoby kulturními osobami - osobnost je přece jen něco jiného - které si ve jménu snah pečovat o celou naši kulturu nadávají, házejí klacky pod nohy, derou se do křesel a přitom kulturností a kulturou doslova takřka nepolíbeni, předvádějí podrazácké, velkopanské, mocenské i jiné nelichotivé manýry. Ještě, že ta skutečná kultura v osobnostech jako je Jiří Suchý žije bez ohledu na nekulturní marasmus kolem státních institucí. Nesoulad přízně pro osobnosti kultury, přetavené tentokrát v diváckou cenu a každodenní reality je zřejmý. Ale i nadějný.
Stejně jako signál podobný, byť bohužel s příchutí smutku. Nebývalá vlna laskavých - velikost profesionality, lidskosti a skromnosti zároveň oceňujících ohlasů se zvedla po zveřejnění zprávy, že odešel gentleman zdravotnictví i veřejného života, zakladatel naší dětské onkologie Josef Koutecký.
To, že si ho připomínají nejen ti, kteří měli možnost moudrého lékaře potkat, ale i lidé, kteří ho znali jen díky rozhovorům nebo mediálním medailónkům vesměs v duchu obdivném a s poklonou, je pro mě dalším pozitivním víkendovým momentem. Navzdory v případě Josefa Kouteckého smutným okolnostem.
Naše realita často nebudí moc optimismu, konkrétní projevy lidí ale naznačují, že minimálně silná touha po solidnosti, slušnosti, gentlemanství, korektnosti v protikladu k buranství, ješitnosti, majetnictví, hulvátství nebo zlodějinám tu je. A tak už klidné pondělí i celý týden.
Související
-
Petr Voldán: Lepší je být u stolu než za dveřmi
Lepší je být u stolu než za dveřmi, to je dnešní titulek glosy Petra Voldána. Téma ale není gastronomické, jak by se mohlo zdát. Máme před sebou Evropské volby.
-
Petr Voldán: Hlava mapa
Mám okno - to je situace, které bychom se všichni nejraději vyhnuli. Jenomže občas se stane, že nás paměť zradí. Ale právě dnes startuje už čtvrtý ročník “Týdne inovací”.
-
Petr Voldán: Góly, fauly a levnější chleba
Co na tom hokeji máte, i když vyhrajeme, chleba levnější nebude, komentují lidé, které současné světové hokejové mistrovství na Slovensku až tak nezajímá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
