Petr Voldán: Barevný Gott

Zejména zítra, ale i dnes bude sice dominovat ve spojitosti s posledním rozloučením s Karlem Gottem barva smutku. Nicméně jsem si skoro jistý, že celým svým založením, životní filosofií, šíří aktivit - jak hudebních tak dalších - by se zpěvák spíš přikláněl k barevnému pojetí jakýchkoli úvah k dnešnímu i zítřejšímu dni.

Čtěte také

Petr Voldán: Gott. Karel Gott

Ostatně i koberec svíček, květin, fotografií i vzkazů před domem na Bertramce je hodně pestrobarevný, jako byl i zpěvákův život. Mimochodem - něco podobného jsem viděl naposled jako londýnský zpravodaj ve dnech po úmrtí princezny Diany hned na několika místech hlavního města Spojeného království. Mix upřímných vyznání veřejnosti s projevy davového šílenství, poháněného mediální scénou.

Ne, nebyl ani život, včetně profesního, v případě Karla Gotta jen černobílý. I proto se do vlny ocenění po jeho úmrtí míchají i protiproudy kritických hlasů. A po skonu Vlasty Chramostové také snahy srovnávat obě osobnosti. Což mi připadá nepatřičné a nefér.

Také druhý den po smrti Karla Gotta přicházeli lidé vzdát zpěvákovi úctu a vyjádřit soustrast pozůstalým k vile rodiny na pražské Bertramce.|foto: Michaela Říhová,ČTK

Proč se máme pokoušet poměřovat dvě bezpochyby výrazné postavy kultury uplynulých let. Oba jejich osudy nejsou jen černobílé. Oceňovat můžeme u obou mnohé, pozvednout obočí nad lecčím také.

Ale měřit - co?

Kdo měl víc rád lidi? Kdo byl větší profesionál? Kdo měl větší charisma? Kdo uklouzl víc a proč?

Čtěte také

Rozloučení s Karlem Gottem na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové

Kritizovat už by pak asi neměl jen tak každý - co je nakonec vlastně vyčítáno oběma, udělala  stejně nebo podobně řada dalších neméně známých, slavných i uznávaných lidí. A hlavně pokud už hodnotit, tak slušně a ne výrazy nehodnými ani obou umělců, ani postavení kritizujících, dokonce včetně představitelů církve.
 
Že se budou lidé loučit se zpěvákem, který byl pěveckým velikánem, profesionálem, prostřednictvím jehož jména dost lidí po světě zaznamenalo, že kdesi v Evropě existuje naše země a někomu to bude připadat moc teatrální a pompézní, to je možné pochopit.

Méně je často víc

Řadím se k těm, kteří si myslí, že si Karel Gott výjimečné rozloučení zaslouží. A nemuselo být se státními poctami. Protože - jak se říká - lidé se rodí, lidé umírají, ale velikáni zůstávají.