Patříme k sobě. Já a Bělohrad! Eduard Čeliš je celým životem propojený s Podzvičinskem a se sportem

18. srpen 2022

S Eduardem Čelišem, správcem kurtů, sportovcem, publicistou a autorem regionálních knížek a fejetonů jsme se sešli na okraji parku Bažantnice a usadili jsme se u tenisového kurtu ve sportovním areálu v Lázních Bělohradě. Stín jsme našli pod vzrostlými smrky, kam můj hostitel umístil posezení a občerstvení.

Eduard Čeliš je už léta členem redakční rady Bělohradských listů, dvouměsíčníku ověnčeného řadou regionálních ocenění.

Sportovec, publicista a regionální spisovatel Eduard Čeliš

Eduard Čeliš se narodil 21.7. 1945 v Městci Králové. Absolvent průmyslové školy strojnické v Novém Bydžově, přípravář Stavoservisu Praha a vývojový konstruktér bělohradského Narexu, později Depragu. Zakládající člen časopisu Bělohradské listy. Napsal menší sportovní publikace a povídkové knížky U nás bylo, tak jak bylo, Už tě vidím Bělohrade (společně s dalšími čtyřmi autory, mezi nimiž je i spisovatel Stanislav Rudolf) a Copak mě nevidíš, aneb, Čtyřicet osm bělohradských lodiček. Celoživotní sportovec, správce tenisových kurtů v Lázních Bělohradě.

Jak svého redakčního kolegu vidí šéfredaktor časopisu Ladislav Stuchlík?
„Edův tatínek byl holič, maminka modistka. A tam se to prolnulo. V tátově oficíně se probíral místní životaběh, zákazníci se svěřovali, příběhy se nesly i k Edovým uším a místní dámy u výběru a zkoušení klobouků také leccos vyprávěly, proto je i dnes Eda studnicí informací o Bělohradě, velkým znalcem zdejších lidí a jejich mentality.“

Bělohradský patriot, milovník Podzvičinska, sportovec

Eduard Čeliš rád vzpomíná na „starý“ Bělohrad, na svého bratra, který žije v Horní Nové Vsi a se kterým sportovali společně.

Čtěte také

„Eda je totiž celoživotním sportovcem ve všech možných druzích sportu, příznivec všech sportovních disciplín a tahoun řady z nich. Ať to je tenis, hokej, volejbal, lyžování, běžky, bruslení…“

Ladislav Stuchlík mi o svém kolegovi bez zaváhání řekl, že je to „patriot jako hrom“, ať dělá, co dělá, tak vždycky s tím, aby to bylo dobré pro Bělohrad. Je z těch lidí, kteří vždycky jdou s tím praporem vpředu bojovat za práva - nejen Bělohradu.

Legenda československého tenisu Jan Kodeš a sportovní legenda Podzvičinska Eduard Čeliš

K jeho zamilovaným místům patří rybník Pardoubek, kurty u Bažantnice a hospoda v Arnoštově, tam směřoval při svých běžkařských výpravách.

Eduardovy bělohradské lodičky

„Eda Čeliš je svérázný vypravěč a jeho příběhy o lidech a událostech týkajících se Bělohradu jsou svěží, originální a vtipné. A také - to především - jsou lidské,“ napsala k Eduardově tvorbě literární spisovatelka Hana Marie Körnerová, která žije v Lázních Bělohradě a také patří k členům redakční rady Bělohradských listů.

Čtěte také

Chlapce Edu nesporně ovlivnilo i setkání se spisovatelem Stanislavem Rudolfem z nedaleké Železnice, který ho tři roky vyučoval češtině na bělohradské osmiletce:
„Eduard Čeliš je po odborné stránce velice dobře vyzbrojen k tvůrčímu psaní. S jeho literární prací jsem se do vydání jeho prvotiny setkával v časopisech, v novinách a na stránkách Bělohradských listů. K té první knížce mohu bez přehánění dodat, že v ní autor vyznává lásku ke kouzelnému Podzvičinsku, svůj obdiv k osobnostem, má maximální pochopení pro spoluobčany, sousedy a kamarády, jejichž vtípkům naprosto rozumí a nezapomíná ani na svého největšího koníčka, jímž je stále sport.“

Proč Eduard píše povídky a ne romány?

Protože, jak říká, povídky představují poklidné plavání na Pardoubku a román, to je nebezpečné zdolávání mořských vln. Zdaleka mám pouze na to první!

Knížky regionálních povídek o Bělohradě a okolí

Místo tečky za rozhlasovou Návštěvou, která by při činorodosti Eduarda Čeliše stejně nic neznamenala, dávám radši k lepšímu citát, jenž vévodí autorově webové stránce:

Asi patříme k sobě. Já a Bělohrad.
Nějak ho mám zažraný pod kůží,
jako míval kdysi fotbalový brankář
zažranou pod kůží černou škváru od robinsonád.

(Více zde: https://celda.webnode.cz/)

Spustit audio

Související