První pomoc? Nebojte se a jděte do toho! Zavolejte 155, na druhé straně sluchátka vám určitě poradí

Naším hostem je muž, který vidí následky těchto rozhodujících vteřin každý den. Vedoucí traumacentra hradecké fakultní nemocnice doc. MUDr. Jaromír Kočí, Ph.D., FACS.

Jaromír Kočí ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy říkáte, že nejhorší první pomoc je ta, která se vůbec neposkytne. Proč se my Češi bojíme pomáhat?
To nevím. Myslím, že to je spíše takový osobní ostych. Strach něco nepokazit, byť pokazit se nemůže vůbec nic. Možná zevnějšek těch osob, protože přeci jen, když se člověku udělá špatně, nemusí vypadat zrovna v tu chvíli úplně upraveně. Nevím, těžko říci.

Čtěte také

V krizových situacích jsou duchapřítomnější dospělí nebo děti? Zásady první pomoci byste měli znát

Často slýcháme o tzv. zlaté hodině. Platí to pořád, nebo je u některých stavů hranice přežití mnohem kratší?
Zlatá hodina je mýtus, to je fikce, která neexistuje. Vzniklo to v šedesátých letech během rozhovoru v Baltimoru pro místní deník, kdy se novinář ptal šéfa traumacentra, jak to vidí? On říkal, že je vidět, že pacienti, kteří k nim dorazí časně, tak mají větší šanci na přežití. A novinář usoudil, že těch prvních 60 minut je klíčových. Od té doby se hovoří o zlaté hodině, ale nic takového neexistuje.

Já vím, pacient se závažným úrazem, pokud se podaří krvácení zastavit dříve, tak má lepší vyhlídky a lepší prognózu, to je nepochybné, ale těch 60 minut je opravdu fikce.

Pacient, který chrčí nebo dýchá nepravidelně, který je v bezvědomí, tak tomu jde bezprostředně o život a je nutné mu pomoci. Minimálně to, že k němu přijdu a zeptám se, co se děje. Minimálně zavolám záchrannou službu, protože chápu, že to člověka vyděsí.

Čtěte také

MUDr. Dvořák: Při oživování tlačíme na hrudník u chlapů na spojnici bradavek, u žen to je složitější

Člověk může zamrznout a takzvaně neví, co dál. Ale vytočit číslo 155 zvládne vždy a tady dostane profesionální rady i návod. A v současnosti i přes video hovor dostane poučení, co má dělat. Je nutné si uvědomit, že už během toho hovoru jsou už na cestě záchranné složky.

Objevují se nádherné zprávy o tom, že děti zachránily babičku nebo dědu. Od jakého věku je dítě schopné reálně zavolat pomoc a zachránit rodiče či prarodiče?
Záleží na tom, jak je dítě schopné pracovat s mobilním telefonem. Nicméně pokud se bavíme o účinné kardiopulmonální resuscitaci, to znamená účinné nepřímé masáži srdce, tak té je fyzicky dítě schopno od osmého až devátého roku věku.

Masáž srdce u dospělého člověka, zvláště u robustních postav, je fyzicky náročná a přeci jen zmačknout hrudník 5 cm hluboko, není u dospělého člověka až tak jednoduché, jak se může ztát. Ale ty děti do toho jdou bez bázně. A to je lepší, ta aktivita je pak přirozenější.

Čtěte také

Vedoucí hradeckých záchranářů doporučuje vždy volat linku 155. Jiná čísla mohou znamenat zpoždění

Jak se díváte všeobecně na kurzy první pomoci například v autoškole? Je to dostatečné a stačí jeden takový kurz za život?
Jak intenzivně takový kurz probíhá, netuším, ale jakýkoliv kurz první pomoci na základní škole nebo v zaměstnání v rámci bezpečnosti práce, je vždy prospěšný. A to, co asi by si všichni měli odnést není třeba úplně správná technika různých věcí, protože pokud to člověk neopakuje, automaticky to zapomíná.

Ale vždy je důležité zavolat pomoc, to je asi nejdůležitější. V momentě, kdy zavolám, tak je na druhé straně sluchátka někdo, kdo poradí a řekne vám, co máte dělat.

To je možná nejdůležitější rada, co si máme z dnešního povídání s Vámi odnést. Co vy byste si přál?
Mít pohodu, což není nic až tak světoborného a nebýt naštvaný na okolní svět. A v případě, že se dostanu k situaci, která vyžaduje moji pomoc, ať už laickou nebo odbornou, tak do toho jít a nebát se toho. A když se toho bojím, což pochopím, tak zavolat a nechat to na jiných. Rozhodně to ale neponechávat bez povšimnutí.

Naším hostem byl vedoucí traumacentra hradecké fakultní nemocnice doc. MUDr. Jaromír Kočí, Ph.D., FACS. Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu.